Před dvěstěpětadevadesáti lety se narodil Niccolò Jommelli

čtvrtek 10. září 2009 09:00

italský hudební skladatel.

Jommelli se narodil 10. září 1714 v Averse, malém městečku nedaleko Neapole Antoniu a Margaritě Cristiano Jommelli. Otec byl vcelku prosperující pláteník. Chlapec začal zpívat v chrámovém sboru místní katedrály. Tam si jeho talentu povšiml sbormistr Canon Muzzillo a zařídil přijetí chlapce ve věku devíti let na konzervatoř sv. Onofria (Conservatorio di Santo Onofrio) v Neapoli. Studoval u Ignazia Prota a Francesca Feo. Po třech letech přešel na Conservatorio di Santa Maria della Pietà dei Turchini, kde se jeho učiteli stali Francesco Nicola Fago a Leonardo Leo.
V roce 1737 debutoval operou buffou L'errore amoroso v Teatre Nuovo v Neapoli. Ve své hudební dráze pokračoval jako člen Accademia Filarmonica v Bologni (1741), hudební ředitel v Ospedale Degli Incurabili (nemocnice pro nevyléčitelně nemocné) v Benátkách (1743 - 1747), skladatel pro vídeňský dvůr (1749), spolupracovník papežské kapely (1750). V letech 1753 - 1769 působil jako kapelník na dvoře Wirtemberských ve Stuttgartu, kde komponoval různé scénické útvary.
Proslul především jako autor 104 oper, z nichž nejznámější jsou: Pelope (1755), L'Olimpiade (1761), Didone abbandonata (1763), Fetone (1768). Mimo to složil 15 oratorií, 18 mší, 2 serenády, 4 koncerty, četná intermezza, pastorale, kantáty, žalmy, sonáty a moteta.
V roce 1771 utrpěl vážnou mozkovou příhodu, po níž byl částečně paralyzován. V práci však pokračoval až do své smrti. Soustředil se již zcela na duchovní hudbu a jeho Miserere je považováno za skladatelův mistrovský kus. Dalšímu záchvatu mrtvice podlehl v Neapoli 25. srpna 1774.

Niccolo Jommelli - Chi vuol comprar la bella calandrina
Pokud máte zájem o podrobnější informace o jeho životě a tvorbě, tak navštivte stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedia 
[2] Petr Zaletal s.r.o. 
[3] Toulky operou 
Videa s jeho skladbami najdete na YouTubbe po zadání jeho jména Niccolò Jommelli
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Lída V.Pane Varguliči,22:5910.9.2009 22:59:34
jan varguličZ těch14:0310.9.2009 14:03:56

Počet příspěvků: 2, poslední 10.9.2009 22:59:34 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00