Před pětaosmdesáti lety se narodil Rudolf Vrba

pátek 11. září 2009 09:00

vlastním jménem Walter Rosenberg slovenský profesor farmakologie a terapeutiky na University of British Columbia zaměřený na neurologii. Mezinárodně se proslavil více než 50 pracemi o chemických procesech v mozku a studiem cukrovky a rakoviny. Je znám především tím, že byl jedním z pěti Židů, kterým se podařilo utéci z koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim) a současně předat spojencům informace o masových vraždách, ke kterým tam docházelo v rámci holocaustu.

Narodil se 11. září 1924 ve slovenských Topoľčanech jako Walter Rosenberg Eliasovi a Heleně Rosenbergovým. Jako Žid byl vystaven výraznému omezení lidských svobod na základě tehdy platných slovenských právních norem, které se nápadně podobaly Norimberským zákonům (mnozí fašističtí Slováci se dokonce chlubili, že jejich zákony jsou ještě přísnější než ty německé).
Poté, co byl vyloučen z bratislavského gymnázia, začal pracovat jako dělník. I přesto, že to bylo zakázané, pokračoval doma v samostudiu. V březnu 1942 se jako sedmnáctiletý kvůli narůstajícímu antisemitismu a zahájením deportací do Polska rozhodl uprchnout přes Maďarsko a Jugoslávii do Anglie a přidat se tam k československé armádě. Od matky obdržel 200 korun a kvůli omezení pohybu pro židovské občany se nechal odvézt taxíkem z Trnavy do Seredi, odkud se vydal v noci pěšky přes hranici do tehdy maďarské Galanty. Rodina jeho kamaráda žijící v Galantě mu pomohla dostat se do Budapešti. Tam se nějaký čas skrýval u lidí, na něž dostal kontakt od svých přátel v Trnavě. Jelikož jeho snaha pokračovat do Británie byla příliš nebezpečná, bylo rozhodnuto, že pojede zpět na Slovensko, kde mu budou vyřízeny falešné árijské papíry. Proto se Rudolf Vrba znovu vydal do Trnavy, ale při opětovném přecházení hranice byl chycen maďarskými pohraničníky. Ti jej přenechali slovenským úřadům, kterými byl umístěn do sběrného tábora v Novákách. Z tohoto tábora se mu podařilo společně s jeho spoluvězněm Josefem Knappem utéci, ale po pár dnech jej znovu chytil četník v Topoľčanech. Byl odvezen zpět do tábora v Novákách, odkud jej prvním transportem nechali dne 14. června 1942 deportovat do Polska a 30. června 1942 přijel do koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim), kde byl zaregistrován jako vězeň číslo 44070.
8. března 1943 promluvil k 16 členům odbojové organizace a na základě zpráv od Dawida Szmulewského jim sdělil, že mohou očekávat pouze smrt. O útěku z Birkenau začal společně s Wetzlerem přemýšlet někdy v druhé polovině roku 1943.
Po útěku nadiktoval v dubnu 1944 se spoluuprchlíkem Alfrédem Wetzlerem zděšeným židovským představitelům v Žilině na Slovensku 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva, která je považovaná za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století, protože poprvé poskytla spojencům podrobné informace o koncentračním táboře a byla označena za věrohodnou. Informace ze zprávy byly publikovány prostřednictvím British Broadcasting Corporation 15. června 1944 a 20. června v New York Times. Papež Pius XII., americký prezident Franklin D. Roosevelt a švédský král Gustav V. následně žádali maďarského admirála Miklóse Horthyho o zastavení deportací. K tomu došlo 9. července 1944 a odhaduje se, že tak bylo zachráněno asi 200 000 Židů.
Po osvobození začal studovat v Praze na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství. V 50. letech se věnoval výzkumu v oboru biochemie mozku. Po odchodu z Československa v r. 1958 působil jako biochemik, výzkumný pracovník a vysokoškolský učitel v Izraeli, Anglii, USA a Kanadě. Od roku 1976 je mimořádným profesorem farmakologie na lékařské fakultě University of British Columbia ve Vancouvru. Válečnou zkušenost z koncentračních táborů a okolnosti útěku z Osvětimi zpracoval mimo jiné ve vzpomínkové knize, která vyšla v řadě vydání v Evropě a Americe. U nás ji vydalo pod názvem Utekl jsem z Osvětimi nakladatelství Sefer v r. 1998. Rudolf Vrba publikoval v odborných historických časopisech o různých aspektech holocaustu a přednášel na toto téma na mnoha univerzitách v Kanadě, USA a Německu.
Zemřel 27. března 2006 v kanadském Vancouveru.

Pokud máte zájem dovědět se o Rudolfu Vrbovi více, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedia 
[2] Víra.cz 
[3] Holocaust.cz 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Lída V.Možná nezamýšlené.23:1111.9.2009 23:11:18
kdosi-cosiDivná doba,,19:1411.9.2009 19:14:17
jan varguličTo připomínání18:3111.9.2009 18:31:48
MuhehePravda,18:1011.9.2009 18:10:45
Jiří SommerPěkný prd,15:2011.9.2009 15:20:33
EVANení překlep jako překlep.09:0711.9.2009 9:07:24

Počet příspěvků: 10, poslední 11.9.2009 23:11:18 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00