Toulky Libereckem – 5

pátek 11. září 2009 10:00


Dnes se vydáme na malý okruh východní částí Jizerských hor. Kus cesty půjdeme po polské straně, kde navštívíme osadu Orle, prohlédneme si mohutnou skálu Granycznik. Na české straně pak navštívíme osadu Jizerka a po její prohlídce budeme pokračovat přes Bukovec do Martinského údolí a zpět do Harrachova.

Trasa výletu
Od dolní stanice lanové dráhy se vydáme po modré Anenským údolím, až dojdeme na rozcestí U Diany, kde se přidáme na červenou od harrachovského kempu a budeme pokračovat směrem k harrachovskému nádraží na Mýtinách. Před nenarazíme na zelenou, po které půjdeme na přechod Mýtiny/Jakuszyce255-mytuny-prech.jpg a budeme po ní pokračovat po polském území nad železniční tratí do Jakuszyc. Po pravé straně uvidíme opuštěnou železnici Neues Welt, odkud je to do Harrachova mnohem blíže, ale bohužel leží za hranicemi. Po volné procházce lesem dojdeme do osady Orle, kde se můžeme občerstvit. Odtud budeme pokračovat kolem mohutné skály Granicznik a přes přechod Orle/Jizerka, kde začíná žlutá značka, dojdeme do osady Jizerka. Po její prohlídce půjdeme po červené pod Bukovec a po naučné stezce na něj vystoupíme vystoupíme, protože je odtud pěkný rozhled. Po naučné stezce sestoupíme na rozcestí Jizerka, Mořina a budeme pokračovat po červené do údolí Jizery. Projdeme pod železničním viaduktem trati z Kořenova do Harrachova a z Martinského údolí se vrátíme přes Mýtiny a kolem Diany do Harrachova.
Orle
544-Orle.jpg
V letech 1754-1888 bývala v Orle (tehdy Karlsthal) sklárna. Dnes tvoří osadu jenom několik stavení obklopených lesem. Ze tří nejzajímavějších budov dvě jsou veliké dřevěné chalupy, postavené v letech 1935-38, které v minulosti sloužili pohraničníkům. Třetím pozoruhodným stavením je bývalá hájenka - jediný dochovaný svědek sklářské minulosti Orle. Hájenka je půvabná stavba se dvěma kamennými sloupy na schodech a keramickými ozdobami ve fasádě, která dnes slouží jako celoročně otevřené Schronisko „Orle" s malým muzeem historie sklářských osad. Před stavením je možné posedět, na informačním panelu prohlédnout mapu polské části Jizerek. Uvnitř se můžete občerstvit.
Bývalá sklárna Carlstal byla založena rodinou Preusslerů v roce 1754 a byla jednou z nejznámějších v Krkonoších a Jizerských horách. Podle zprávy rady Rolfa Schneckera z roku 1765 byla ve sklárně sklářská pec, vytápěná dřevem, která umožňovala práci deseti foukačům skla. V době rozkvěru v polovině 19. století zde pracovalo okolo 100 sklářů a vyráběly se zde r různé druhy bílého a barevného skla.
Sklářská huť Carlstal-Eagle byla v roce 1890 uzavřena. Jednou ze dvou budov, přežívajících z doby provozu huti je dnešní schronisko "Orel"; druhá je opuštěná. Po likvidaci sloužila stejně jako v prvních letech po druhé světové válce, tam byl lesník.
V polovině třicátých let byly zde postaveny postaveny dvě budovy Grenzschutzu - pohraniční stráže a celní služby. Dostaly jména: Breslau a Glogau (Vratislav a Glogow). Po anexi Československa v roce 1938 byl v jedné budově Grenzschutz a ve druhé lesní dělníci. Od roku 1940 sloužilyí jako rekreační a nemocniční rehabilitační zařízení pro vojáky wehrmachtu. V roce 1945 obsadila osadu Rudá armáda a po jejím odchodu byly budovy předány polské armádě. Do roku 1990 zde byla jednotka Wojsk Ochrony Pogranicza. V roce 1990 zde byly umístěny jednotky polské pohraniční policie.
544-orle-3.jpg
Dřív byla osada Orle spojena s Jizerkou cestou a na soutoku říčky Jizerky s Jizerou stával od roku 1901 železobetonový most, který byl v roce 1979 stržen, ale to už se ale po něm dávno nesmělo chodit. Po letech úsilí byla na místě původního mostu postavena dřevěná lávka a 15. července 2005 zde byl otevřen turistický přechod.
Granicznik
544-mohenrich-granicznik.jpg
Pověstmi opředená skála na polské straně hor, kolem níž vede značená cesta z Orle kolem nového hraničního přechodu přes řeku Jizeru na Jizerku.
Jizerka
a-544-jizerka1.jpg
Osada Jizerka (německy: Klein Iser) je jednou z částí obce Kořenov v okrese Jablonec nad Nisou. Dnes je střediskem letní a zimní turistiky. Má silniční spojení se zbytkem Kořenova (konkrétně s Horním Polubným), v zimních měsících však bývá občas zcela odříznuta od světa sněhovými závějemi.
Leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem Jizerských hor ve výšce 862 m. n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor. Osadou protéká potok Jizerka, do nějž se zde vlévají Sklárenský a Safírový potok. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topasy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín.
V roce 1828 zde založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť. Vyrábělo se v ní duté sklo a skleněné tyče. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala až do roku 1911.
Zajímavosti
  • Pyramida – bývalá brusírna skla přestavěná na první restauraci v osadě. Kamennou pyramidu před chatou nechal v roce 1828 postavit sklář Riedl na počest uzavření smlouvy s majitelem frýdlantského panství o povolení k založení sklářské huti.
    544-pyramida.jpg
  • Hotel Panský dům – stojí uprostřed Jizerky mezi Pyramidou a bývalou novou sklárnou. Kdysi zde bydlel huťmistr a příležitostně i majitel sklárny.
    a-544-panskdum.jpg
  • V osadě bydlí odloučen od veřejnosti bývalý komunistický pohlavár Lubomír Štrougal.
  • Český miliardář Petr Kellner zde vlastní chalupu a krásně ji opravil. V minulosti docházela k jejímu častému zatopení, ale po rekonstrukci byla vystavena velká protipovodňová zeď, která chalupu jistě ochrání. Bylo to vůbec poprvé, co se na Jizerce objevil stavební jeřáb.
Muzeum Jizerských hor
544-muzeum-1.jpg
Uprostřed osady Jizerka stojí nenápadné stavení. Přesto zaujme svým udržovaným starým vzhledem, nápis "zimmer frei" zde naštěstí nenajdete. Budova sloužila jako škola, byla postavena roku 1889 a nyní zde najdeme Muzeum Jizerských hor. Stavení leží na jedné z odboček z hlavní silničky protínající Jizerku. U rozcestí mezi Panským domem a novou sklárnou na sebe muzeum upozorňuje informačním panelem.
Budovu dnes vlastní Český svaz ochránců přírody a nalezneme zde řadu expozic, které rozhodně stojí za návštěvu! Návštěvník se zde seznámí s historií Jizerských hor, velká část je věnována samotné Jizerce. Je zde vystavena celá řada zajímavých exponátů, mezi nimi např. ručnice, kterou prý kdysi zastřelil jednoruký revírník Hub pytláka Hennricha. V dalších místnostech na návštěvníka čeká seznámení s jizerskohorskou faunou a flórou. Jako vstupenku obržíte krásnou pohlednici s fotografií staré Jizerky.
Budova byla postavena v roce 1889 v době největšího rozmachu osady Jizerka a sloužila jako škola pro děti místních obyvatel, kterých zde žilo více než 400 – převážně sklářů, dřevařů, řemeslníků a obchodníků. S ukončením provozu skláren ve dvacátých letech min.st. počet dětí ve škole poklesl, ale přesto škola sloužila na Jizerce svému poslání nepřetržitě do roku 1962.
V 50. letech 20. století zde také sídlil úřad místního národního výboru. Následující léta sloužila budova jako prodejna základních potravin,poté byla přestavěna na rekreační zařízení Bytového podniku v Desné v J.h., kde zde také našla útočiště Horská služba a Státní ochrana přírody.
V roce 1989 koupil objekt bývalé školy okresní výbor ČSOP v Jablonci n.N. a předal jej do užívání 3.ZO Jizerka. Pro veřejnost je muzeum otevřeno od května do října každou sobotu a neděli vždy od 9 do 16 hodin.
544-muzeum-2.jpg
Hnojový dům
544-hnoj-dum-prad-pozarem.JPG
Stereozáchod, na kterém mohou vykonávat potřebu dva lidi současně, posmrtně zkřížený zajíc se srncem, kolektivní past na šest myší, hodiny, které jdou pozpátku, anebo prošlápnutý kbelík ze Sibiře. Neuvěřitelný svět kuriozit se dlouhé roky skrývá v typické horské chalupě v Jizerských horách. Stejně jako tahle sbírka a její majitel je trochu zvláštní i název onoho stavení – Hnojový dům.
Po dlouhá léta lákal Hnojový dům stovky návštěvníků osady Jizerka, kteří obdivovali kuriózní výstavu světoběžníka, dobrodruha a svérázného vypravěče Gustava Ginzela. Jenže, v roce 1995 chalupa vyhořela a i když Ginzel nechal postavit její přesnou kopii, dům už je stejně několik let zavřený. Ginzel v roce 2008 zemřel a jeho příbuzní jezdí do baráku jen občas o víkendech. Turisty ale dovnitř nepouštějí.
Ale i kdyby byl dům ještě někdy otevřen, i kdyby si turisté mohli znovu prohlížet stovky kuriozit z Asie či Austrálie, už to nikdy nebude jako dříve. Bez Ginzelova vyprávění to prostě nebude ono. Hnojový dům patří ke Ginzelovi stejně neodmyslitelně jako koruna ke královi.
Hnojový dům, typická jizerskohorská dřevěná chalupa s černým nátěrem a vysokou střechou do špičky, dostal skutečně název podle hnoje. Horské stavení, postavené na přelomu 17. a 18. století, nejprve sloužilo jako běžné obydlí. Po kolektivizaci v něm ovšem zemědělci ustájili stádo krav.
Dobytek prý žil v prvním patře a nakonec svými výkaly tak zaneřádil celý dům, že vrstva hnoje dosahovala až k oknům. Ginzel chalupu, prosáklou trusem tak, až málem spadla, koupil v roce 1964. Vyšla ho na 345 korun. Vyčistil ji pradávnou Heraklovou metodou: skrz stavení prohnal dva horské potůčky.
Hnůj pak prodal zemědělcům a vydělal na tom vydělal nejméně dvojnásobně víc peněz, než za kolik zdevastované stavení koupil. Místo hnoje pak začala v domě vznikat sbírka exponátů a kuriozit, kterou plnil z části sám a z části mu pomáhali jeho kamarádi horolezci nebo fotografové.
Hnojový dům se postupně začal stávat vyhlášeným turistickým místem a Ginzel vyhledávaným společníkem, který si dokázal udělat čas takřka pro každého. Jeho večerní besedy s promítáním diapozitivů ze všech možných koutů světa, o kterých v té době neběžely ani filmy v televizi, jeho svérázné vyprávění a fabulace neuvěřitelných historek přitahovaly do jeho domu stovky návštěvníků.
Gustav Ginzel nechal ve své chalupě přespat každého, kdo na jeho dveře zaklepal. Nic za to nikdy nechtěl, jen v kuchyni stála piksla s nápisem, že děkuje za přispění do jeho domácnosti. Pokud jste přišli bez spacáku, v noclehárně v prvním patře jste pak vyfasovali palandu, pokud byla nějaká volná, i s dekou.
544-hnoj-dum-1.JPG
Říčka Jizerka
a-544-rasel-jizerky.jpg
Jizerka je nevelká říčka pramenící na rozvodí mezi Baltským a Severním mořem v sedle mezi Vlašským a Středním Jizerským hřebenem. Mělké údolí, kterým protéká, se nazývá Malá jizerská louka a je vyplněno několika vrchovišti chráněnými národní přírodní rezervací Rašeliniště Jizerky. Jejími přítoky zleva jsou Příčná voda a Pařezový potok, zprava Hlinitý, Safírový a Sklářský potok. Do Jizery se vlévá pod Bukovcem, na soutoku stával od roku 1901 železobetonový most spojující osadu Jizerka s osadou Orle. Tento most byl Poláky začátkem osmdesátých let stržen. Dnešní dřevěnou lávku nechal za 300 tisíc postavit Obecní úřad Kořenov. Od 15. července 2005 je zde česko-polský turistický hraniční přechod.
a-544-ricka-jizerka3.jpg
Rašeliniště Jizerky
544-raseliniste_Jizerky.jpg
Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky byla vyhlášena v roce 1960 na výměře 112,21 hektarů, s ochranným pásmem 71,25 ha severozápadně od horské osady Jizerka. 255-jizerka4-raselin.jpgRezervace se rozprostírá v ploché široké pánvi mezi Vlašským a Středním Jizerským hřebenem v průměrné nadmořské výšce 880 metrů. Její osou je volně meandrující říčka Jizerka se svými přítoky - Pařezitým, Jílovým a Safírovým potokem. Chráněné území se skládá ze dvou segmentů, propojených ochranným pásmem. Je proťato lesní cestou, silničkou spojující Jizerku s horskou enklávou na Smědavě (tzv. Jizerská silnice). Chráněny jsou zde rozsáhlé podmáčené a rašelinné smrčiny, porosty původní borovice kleče a zejména rozsáhlá otevřená bezlesí rašelinných luk, živých vrchovišť s jezírky a výskytem mnoha pozoruhodných rostlinných a živočišných druhů.
544-vresovec_ctyrrady_Raseliniste_Jizerky_fo.jpg
Přírodní prostředí NPR je velmi zachovalé, vyvíjelo se ovšem v těsném kontaktu se sklářskou a později dřevařskou osadou Jizerka. Byla již zmíněna extenzivní pastva nebo těžba drahých kamenů v náplavech potoků. Rovněž lesy, především v ochranném pásmu, byly ovlivněny hospodařením. Po severozápadní hranici NPR vedla v šedesátých letech dvacátého století lesní železnička. Na západním okraji rezervace se také do šedesátých let omezeně těžila rašelina k balneologickým účelům pro potřebu nedalekých Lázní Libverda. Dnes je Jizerka oblíbeným cílem rekreace. NPR Rašeliniště Jizerky je pro návštěvníky přístupná jednak po značené Jizerské silnici, zejména však trasou naučné stezky Bukovec – Jizerka – Rašeliniště Jizerky. Tato stezka nabízí seznámení s hlavními přírodními i historickými pozoruhodnostmi území. Atraktivní živé vrchoviště Vyhlídková louka je zpřístupněno dřevěným poválkovým chodníkem. Další informace mohou návštěvníci získat v expozici malého muzea v objektu bývalé školy na Jizerce.
544-ras-jiz-s-bukovcem.jpg
Bukovec
544-bukovec-1.jpg
Bukovec je dominantním čedičovým vrcholem (1004,9 m n.m.) tyčícím se nad osadou Jizerka. Díky svému geologickému podloží, se na jeho stráních vyskytují chráněné druhy rostlin a od okolí jej odlišuje hustý bukový porost. 255-hyl_rudy.jpgNedaleko obce Jizerka je na stejnojmenném potoku jedno z mála rašelinišť v Jizerských horách. Obě tyto přírodní zajímavosti spojuje 6 km dlouhá naučná stezka, která vhodně mapuje pozoruhodné výtvory přírody. Stezka vede od začátku silnice z Horního Polubného přírodní rezervací Bukovec kolem starého čedičového lomu a přes vrchol Bukovce. Končí na okraji Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Stezka je určena pouze pro pěší, výstup na vrchol Bukovce je fyzicky středně náročný.
Martinské údolí
544-jiz-most-2.jpg
Malebné údolí pod vrcholem Bukovce na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš, cca 5 km západně od Harrachova, kterým protéká řeka Jizera, podél jejíhož koryta vedou cesty do Harrachova a na Souš. V Údolí je několik pensionů a hotel, které nabízejí ubytování v klidném prostředí.

Pokud máte zájem dovědět se o navštívených místech, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1]Jizerské hory (Jizerka)  
[2] Muzeum jizerských hor 
[3] Stacja turystyczna ORLE 
[4] Cestování iDNES.cz 
[5] CHKO Jizerské hory
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00