O slovese „CHTÍTI“

neděle 13. září 2009 10:00




        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
             K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ
             MYŠLENKY KARLA ČAPKA

200px-pero.jpg

Přikukoval jsem zedníkům, kteří stavěli zeď z důkladných kamenů; to se rozumí, že jsem jim při tom také radil, že jsem zjišťoval, kolik mají dětí a jaké mají světové názory a podobné věci, ale hlavně jsem hleděl si očíhnout, jak se budují kamenné zdi a co se při tom dělá.
„Sakra,“ řekl ten mladší a šikovnější, když s pomocí strejdy přidávače posadil nový kámen, „ten tady nechce sedět.“
„Sem by chtěl jinej,“ pravil strejc s fajfkou a zamyslil se nad hromadou hrubých kamenů. „Von by tam možná chtěl tenhle.“ I zvedl jej, aby vyhověl jeho vůli, a posadil jej na patřičné místo.
„Ten sem chce,“ mínil ten první, ale von má zadek na druhý straně. Vobraťte ho, von chce sedět na zadku.“
I stalo se, a kámen byl posazen na zadek, jak byla jeho skrytá vůle.
„Dobrý,“ děl zedník, „ale tady ten pupek chce přijít pryč.“ I vzal dláto a urazil puipek, který chtěl přijít pryč. A pak kámennzapadl na své místo, pro něž se cítil povolán, pevně, pohodlně a se zřejmým výrazem uspokojení.
A tak to šlo kámen po kameni, až každý kvádr přišel na to místo, na kterém chtěl být a trvat, tak říkajíc, s kamennou neoblomností; a já jsem tedy shledal, že kamenná zeď vzniká tím, že je nutno spnit tisícerou vůli kamenů, jež se chtí stát pevnou a nerozbornou zdí.
To sloveso „chtíti“ není ovšem zvláštností zednickou; u lidí ve dřevě pracujících tahle laťka chce být trochu kratší a toto prkno chce být tadyhle přihoblováno; u dřevorubců ten strom chce padnout na tuto stranu a ne na tamtu, kde by polámal mlází; u krejčích ten kabát chce tadyhle drobátko ubrat a tak dále. Při každé práci s hmotou mají věci nejen své samostatné bytí, ale i svou vlastní vůli, které jest záhodno vyhovět; neboť vězte, že teprve pak vznikne dobré a solidní dílo, sloužící jak náleží svému účelu.
Tedy tento způsob vyjadřování můžete vysvětlovat všelijak, třeba jako filosofický voluntarismus nebo jako prastarý animismus; ale myslím si, že dává svědectví o něčem jiném, totiž o jistém optimismu, který mezi námi kvete přes všechny potíže a mizérie. Je to důvěry, že kámen má vůli ležet tak, aby byl dobrou služebnou součástí zdi; že není prodchnut zlomyslnou vůli viklat se nebo vyčuhovat z řady nebo jinak se vzepřít lidskému pokusu udělat z něho kus zdi. Chce-li, jak říkají krejčí, kabát tadyhle drobet ubrat, znamená to, že dotyčný kabát naprosto nemíní člověka škrtit v podpaží nebo mu jakkoliv ztrpčovat život, nýbrž padnou jako ulitý a přidat krása jeho postavě. Kabát má vůli člověku vůli dobrou a ochotnou. Kácený strom nechce drtit mlází, nýbrž chce padnout šikovně a neškodně; byl by v tom hrozný pesimismus, kdyby dřevorubci předpokládali, že by chtěl padnout just na jiné stromečky. Je tichý předpoklad veškeré lidské práce, že hmota opravdu chce být tím, co se z ní udělá, a sice plně a pokud možno účelně.
Jenom v lidských záležitostech nemáme tu optimistickou důvěru v objektivní dobrou vůli věcí; neříkáme například, že by cla chtěla být snížena nebo že cukr chce být lacinější. O takových věcech se jen hádám; samy nám neříkají nic. (1931)

Poznámka blogera:
Tímto končí moje uveřejňování myšlenek Karla Čapka, protože si celého jeho dílo můžete nalézt a přečíst zde.  
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00