Dnešní výročí

středa 23. září 2009 10:00

Před stopětadvaceti lety se narodil Josef Váchal, český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a v neposlední řadě také spisovatel a básník.

silenstvi-1907.jpg


Narodil se 23. září 1884 v Milavčích u Domažlic do nemanželské rodiny. Jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Z dětství si odnesl záporný vztah k městskému prostředí a naopak kladný vztah ke zvířatům (zejména psům) a přírodě. V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval pak v Bělé pod Bezdězem. V roce 1905 studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma. Následujícího roku se na soukromé škole věnoval grafice. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese. Pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.
V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, ale následně křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války silně zasáhla do jeho následné tvorby.
Zaměřoval se zejména na grafické práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.
544-Clipboard03.jpg
Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Dožíval v zapomnění na rodinném statku své družky Anny Mackové ve Studeňanech. Ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968 mu nic nepřinesla, nicméně byl oceněn titulem národní umělec (přijal jej s chladnou lhostejností) a krátce potom 10. května 1969 ve Studeňanech u Jičína zemřel a je pochován na hřbitově v Radimi.
Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od Váchala.
544-Clipboard01.jpg
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedia 
[2] PASEKA 
[3] Ex Libris 
[4] Krvavý román 
[5] Spisovatelé.cz 
[6] Pozitivní noviny 
[7] Litomyšl 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

zuzanamilý Jirko B.10:2224.9.2009 10:22:48
Jirka B.Není to programová ignorance,paní Zuzano,10:0724.9.2009 10:07:18
zuzanamoc děkuji08:5824.9.2009 8:58:54
NULIJá už nemohu cestovat13:4823.9.2009 13:48:09
Jan PoslušnýJosef Váchal12:4723.9.2009 12:47:15
Jirka B.Ještě pár poznámek k Váchalovi11:5123.9.2009 11:51:57
jan kouřilA právě zmíněné dopisy paní Nadi11:0223.9.2009 11:02:31
monika m.Pane Chalupnicek11:0223.9.2009 11:02:28
NˇaďaNo a abyste to měl10:3623.9.2009 10:36:04
Monika M.Klikam10:3123.9.2009 10:31:17
Aleš ChalupníčekDěkuji, že jste vzpomněl10:1723.9.2009 10:17:37

Počet příspěvků: 13, poslední 24.9.2009 10:22:48 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00