Toulky Libereckem – 7

sobota 26. září 2009 09:00

Dnes se rozloučíme s Harrachovem a přesuneme se přes Rokytnici nad Jizerou, Vítkovice, Mísečky a Hrabačov do Jilemnice.

Rokytnice nad Jizerou
544-Rokytnice-1.jpg
Významné horské středisko se rozkládá v protáhlém údolí Huťského potoka mezi masivy hor 150-rok-znask.jpgStráž (782 m), Čertova hora (1022 m) a Lysá hora (1344 m). Západním okrajem města protéká řeka Jizera. Tvoří ji čtyři osady Horní a Dolní Rokytnice, Františkov a Hleďsebe. Patří k těm místům Krkonoš, která byla osídlována již v polovině 16. století. Založena byla kolem roku 1574. Jméno získala od Huťského potoka, kterému se původně říkalo „Rokytnice“ podle přídavného jména „rokytná“, což znamená voda, tekoucí mezi rokytami (vrbami). Zaznamenán je i starý evangelický název obce, jež se stala útočištěm mnoha protestantů - Kalich.
První obyvatelé těžili v údolí Huťského potoka dřevo, měď, olovo a stříbro. Zdejší ložiska rud nechal zkoumat roku 1625 Albrecht z Valdštejna, přičemž byla odkryta celá řada dřívějších důlních prací. Valdštejn také vydal řád, ve kterém horníkům slíbil obytná stavení a možnost získání selských usedlostí za výhodných podmínek. Nejvýše položeným dolem byl „Vysoký hrad“ na Kotli, odkud byla ruda snášena do Rokytnice. Valdštejnova smrt znamenala úpadek dolů. Po ukončení třicetileté války byl učiněn pokus oživit zpustlé a zatopené šachty. Jen málokteré z důlního zařízení totiž zůstalo v provozu. Marný byl i pokus o těžbu z roku 1909.
Velmi důležitá zde byla i sklářská tradice. V západní části Krkonoš byl dostatek dřeva, protože zdejší oblast nebyla zatížena úkolem dodávat dřevo pro kutnohorské doly jako část východní. Již před rokem 1562 zde založil majitel panství Arnošt z Újezdce a Kunic huť, v níž pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Huť se ovšem musela později za dřevem odstěhovat a proto byla v provozu pouze od roku 1574 do roku 1599.
Po třicetileté válce bylo Rokytnicko převážně protestantské. Hejtman jilemnického panství Jiřík Hartmann z Hartenštejna v soupisu poddaných roku 1651 neměl u jediného člověka zaznamenáno, že je katolík. Misionář Kašpar Dirig z Tovaryšstva Ježíšova pak o pár let později jen konstatoval, že se s tím prakticky nedá nic dělat.
O protireformačních taženích se vyprávěly někdy i značně nadsazené příběhy, na druhé straně vznikala řada sekt, z nichž nejsilnější byli adamité. Na Rokytnicku docházelo i ke vzpourám nespokojených poddaných - např. roku 1704 při stavbě pivovaru. Původně dřevěný protestantský kostel z roku 1598 byl nahrazen v době protireformace zděným a v letech 1752-59 byl na jeho místě postaven jednolodní pozdně barokní kostel sv. Michala
544-koatwl-av-Michala.jpg podle plánů neznámého vídeňského architekta.
Především v letech 1775-76 se sedláci bouřili na více místech v Čechách. Na rozdíl od jiných panství se ale němečtí obyvatelé Rokytnice nepřidali k českým povstalcům, naopak se postavili za panského úředníka a pomáhali povstání potlačit.
V 18. století se velká část obyvatel Rokytnice věnovala tkalcovství. Počátkem 19. století byla však domácí práce vytlačována tovární textilní výrobou - to vedlo k dalším nepokojům. 1. 12. 1839 bylo zničeno zařízení mechanické přádelny J. Grossmanna. Roku 1873 zde byla založena nižší tkalcovská škola.
Rozvoji průmyslu pomohlo i vybudování železniční trati z Martinic v Krkonoších, jež byla slavnostně otevřena 7. 12. 1899. Roku 1903 byla ve středu města postavena secesní radnice s 37 m vysokou věží.
544-radn-rokytnice.jpg
Po druhé světové válce v Rokytnici i nadále pokračovala textilní výroba, ale město začalo postupně nabývat stále většího významu jako oblíbené sportovní a rekreační centrum.
Pokud se chcete o Rokytnici dovědět více, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedie      
[2] Rokytnice nad Jizerou 
Rezek
544-rezek.jpg
Rázovité samoty budované od roku 1902 evangelickými osadníky, původně nazývaní Jeruzalém. Dnes horský hotelový areál v sedle (893m) 6 km od Rokytnice nad Jizerou a 4 km od Vítkovic v Krkonoších. Velmi dobré východisko pro krkonošské túry.
544-rezek-paroubek.jpg
Původně zde od roku 1816 stávala pouze kamenná myslivna, kterou po čase doplnil i objekt celnice finanční stráže. V pozdější proslulé hospodě Na Rezku hostinský Škoda pálil a do celého okolí dodával „modřínovou rezkovačku“, na kterou chodívali svorně pašeráci i financové. Začíná tu Exkurzní cesta na Dvoračky, zbudovaná v roce 1879 hrabětem Janem Harrachem.
Vítkovice
544-Vitkovice.jpg
Osídlování Krkonoš probíhalo, obdobně jako v jiných horách, v jednotlivých časových vlnách a obecně se dá říci, že určujícím činitelem byla nadmořská výška a toky řek. Osídlení lokality dnešních Vítkovic bylo poměrně pozdní. Husté zalesnění a značná nadmořská výška jsou příčinou, že patrně až v polovině 15. století vzniká první hospodářský dvůr. Ovšem první písemná zmínka o Vítkovicích je až z roku 1606.
Pověst mluví o dvou bratrech jménem Vítkové, kteří v době husitské podobně jako řada katolických rodin, uprchli do krkonošských lesů, kde se skrývali. Po skončení husitských válek založili pak první hospodářský dvorec na místě, které se jim zalíbilo a podle nich dostalo jméno Vítkovice. Pověst se však pro nedostatek historicky pramenů těžko dokládá.
Ve druhé fázi kolonizace, zvané hornická, kdy byl postaven v místě nad dnešní silnicí spojující Jilemnici s Beneckem hrad Štěpanice, vznikaly zde železářské a později skelné hutě. Dostatek dřeva a zpočátku i snadný povrchový sběr železné rudy umožnil tuto náročnou výrobu.
Dalšími majiteli Vítkovic byli Zárubové z Hustířan a pak známý Albrecht z Valdštejna. Po konfiskaci majetku zavražděného Albrechta z Valdštejna získli na konci třicetileté války toto panství Harrachové. Snahou Harrachů bylo obnovit činnost železářských a sklářských hutí, jejichž činnost v době třicetileté války patrně ustala.
V dějinách Vítkovic se až do I. světové války nic dramatického neodehrálo a také obecní kronika o tomto období mnoho nevypovídá. Dramatické události nastaly po vzniku Československa (28.10.1918 ). Již 29. října 1918 se němečtí poslanci z Čech (poslanci Říšského sněmu) usnesli vydělit ze severního pohraničí Čech provincii Deutschböhmen a přičlenit ji jako autonomní jednotku k Německému Rakousku (Deutsch-Ostereich). Vítkovice se do tohoto separatistického hnutí aktivně zapojily. Po obsazení Liberce (sídlo provizorní vlády) českým vojskem dne 14. prosince 1918 skončily naděje na odtržení i pro německé obyvatelstvo Vítkovic. Druhé dramatické období se pak týkalo obyvatelstva českého v říjnu 1938 po Mnichovském diktátu. Třetí pak po podepsání Postupimské dohody, kdy začal v roce 1946 odsun Němců z Vítkovic.
Po II. světové válce probíhaly události ve Vítkovicích obdobně jako ve většině vesnic v pohraničí, snad jen s tím rozdílem, že díky své poloze dochází k rozvoji horské rekreace a Vítkovice tak byly ušetřeny osudu jiných vesnic, které po odsunu německého obyvatelstva a příchodu nového, bez historických kořenů, byly zdevastovány. Vítkovicím se však nevyhnula vlna výstavby podnikových chat, které mnohde necitlivě zasáhly do krajiny.
544-Vitkovice-2.jpg
Pamětihodnost:
• Kostel svatého Petra a Pavla;
• Socha svatého Jana Nepomuckého uprostřed vsi.
Pokud se chcete dovědět více, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Vítkovice 
[2] Wikipedia 
Horní Mísečky
544-horni-misecky-1.jpg
Významné horské rekreační středisko Horní Mísečky leží 1 000 m n.m. První bouda tu byla postavena již roku 1642. Údajně nejstarším domem bylo č.p. 148, později chata min. chemického průmyslu. Kromě ní se zde nachází řada dalších rekreačních objektů. Horními Mísečkami prochází horská silnice z Dolních Štěpanic k Vrbatově boudě. Končí zde též naučná stezka Prameny Labe. Horní Mísečky se rozkládají severně od obce Vítkovice, západně od Špindlerova Mlýna. Svou klidnou atmosférou jsou vhodné pro rodinnou rekreaci. Nacházejí se zde sjezdové tratě všech obtížností pro začátečníky i pokročilé. Jsou zde také závodní a standardní běžecké tratě. Lanová dráha Medvědín je Ideálním spojením Horních Míseček se Špindlerovým Mlýnem. Horními Mísečkami prochází horská silnice z Dolních Štěpanic k Vrbatově boudě. Končí zde též naučná stezka Prameny Labe.
544-misecky.jpg
Pokud máte zájem o více informací, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] České hory 
[2] Hory Krkonoše 
Rychlovský hrádek
544-rychlov_planek.jpg
Hrádek se nachází v poloze Na hrádišti (tak je nazývána tato oblast) na levém břehu Jizerky, v jižní části Rychlova. Je vybudován na dolomitové čočce. Má kruhovitý půdorys s malým rozšířením na jižní straně. I v samotném prostoru hrádku se terén svažuje v úhlu cca 25°. Ze svahu pod hradem se těžil kámen, hrad je však v tomto směru nepoškozen, těžba kamene se zastavila těsně před prostorem hrádku. Hrádek je velmi malý: délka severojižní 28 metrů a východozá-padní 23 metrů. Na východní a severní straně je vyhloubený příkop, který je široký cca 10 metrů a na jihovýchodní straně přechází v přirozenou průrvu. Příkop je asi 2,5 metru hluboký. Před ním můžeme najít předsunutý val 2 metry vysoký. Na severovýchodní straně hrádku je val přerušen a zde je předpokládán vchod do hrádku. Šlo o jednoduchou stavbu s opevněním a obydlím patrně věžovitého charakteru.
Pokud má zájem o více informací, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Rychlovský hrádek 
Hrabačov
544-hrabacov-mapka.jpg
Podkrkonošská věc na potoku Jizerka u křižovatky silnic I/14 a II/286, dnes místní část města Jilemnice. Poprvé byla zmiňovaná v roce 1488. V roce 1747 zde byla založena manufaktura na výrobu lněných látek a batistu s bělidlem. Proti motorové elektrárně při Vejnarové cestě z roku 1844 do Víchové stojí socha Immaculaty s reliliéfy zdobeným podstavcem z poloviny 18. století. U domu čp. 744 je zvonice z 2. poloviny 19. století. V domku čp. 771 u železniční trati žil známý lyžař Bohumil Hanč.
544-hrabacov-domek-v-hance.jpg Začíná tu horská Masarykova silnice přes Mísečky na Zlaté návrší.
544-hrabacov.jpg
Pokud chcete získat informace o všech navštívených lokalitách, potom najdete informace také v 5. díle Velké turistické encyklopedie autorů Patra Davida a Vladimíra Soukupa vydané Knižním klubem v roce 2008.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00