Dnešní výročí

neděle 4. říjen 2009 10:00


► Před třistačtyřiceti lety zemřel nizozemský malíř REMBRANDT VAN RIJN.
► Před dvěstědeseti lety se narodil léčitel a zakladatel přírodního léčitelství německé národnosti VINCENT PRIESSNITZ.
► Před stopadesáti lety zemřel německý vydavatel knižních turistických průvodců KARL BAEDEKER.
► Před dvěstěpěti lety zemřel francouzský sochař a architekt – tvůrce sochy Svobody – FRÉDERIC AUGUSTE BARTHOLDI.
► Před pětaosmdesáti lety se narodil americký herec CHARLTON HESTON.
► Před šedesáti lety tehdejší Československo vypovědělo po vzoru SSSR jednostranně smlouvu o přátelství s Jugoslávií.
► Před pěti lety zemřel americký vojenský letec a astronaut z prvních letů do vessmíru GORDON COOPER.

Rembrandt van Rijn
Narodil se 15. července 1606 v Leidenu jako deváté z deseti dětí 152-Rembrandt.jpgv rodině zámožného měšťana a mlynáře Harmena Gerritszoona van Rijna a jeho manželky Neeltge Willemsdochter van Zuitbroeck, dcery pekaře. Už jako dítě jevil nevšední nadání pro studium, a tak byl ve svých sedmi letech zapsán na latinskou školu a v roce 1620 dokonce docházel na katedru literatury univerzity v Leidenu. Literaturu však po roce zavrhl, aby se plně věnoval studiu malířství s leidenským malířem Jacobem van Swanenburghem, u kterého zůstal celkem tři roky. V roce 1625 začal tvořit v ateliéru otcova domu v Leidenu. V roce 1632 se však odstěhoval do Amsterodamu, kde se šest měsíců učil malovat ve studiu Pietera Lastmana, velkého obdivovatele Caravaggia a nejlepšího holandského malíře své doby. V Lastmanově dílně si Rembrandt zamiloval biblická témata a historické náměty. Postavy v jeho dílech byly tehdy netradičně zachyceny v tajemných stínech, s novými nevídanými pocity a živými výrazy tváří.
Rok poté se vrátil do Leidenu, aby tam se svým o rok mladším přítelem Janem Livensem založil vlastní malířskou dílnu. Oba malíři se těšili nevšednímu obdivu všech měšťanů pro svůj vytříbený talent, techniku malby a hlavně pro své mládí. Přestože mu bylo v té době pouhých devatenáct let, tak se jeho věhlas začal šířit téměř nedržitelnou rychlostí, a tak v roce 1632 přestěhoval svoji dílnu do Amsterdamu, kde brzy získal velikou popularitu a nespočetné množství zakázek na nová díla.
V Amsterdamu Rembrandt zpočátku bydlel v domě obchodníka s uměním Hendricka van Uylenburgha, kde se seznámil se Saskií van Uylenburgh, Hendrickovou sestřenicí. Saskia byla sirotkem, ale její otec jí jako purkmistr v Leeuwardenu zanechal veliké jmění. Rembrandt se do Saskie hluboce zamiloval, a tak jejich zásnuby proběhly 5. června 1633 a 22. července 1634 byli oddáni v místním kostele St. Annaparochie. V roce 1635 se stal občanem Amsterdamu a členem tamního malířského cechu.
544-rembr-noc-hlidka.jpg
Tato doba byla naplněna jeho hlubokým osobním štěstím a profesionálním úspěchem. Jeho rodina žila v blahobytu a jeho díla se prodávala za vysoké ceny. Žil si vysoce nad svoje poměry. Rozhazoval peníze plnými hrstmi bez toho, aby se zajistil na doby nouze. Když se v roce 1656 ocitl na mizině, vyhnul se bankrotu právě prodejem svých cenností. Cena jeho pokladů však byla o mnoho vyšší, než kolik za ně dostal, a tak peníze z dražby mu pomohly pouze dočasně. Musel vyhlásit bankrot, jeho dům byl prodán a všechen jeho majetek byl vydražen a rozkoupen.
Zcela osamocený a zchudlý zemřel v úterý 4. října 1669 v Amsterdamu ve věku 63 let. Byl pohřben v neoznačeném hrobě ve Westerkerku.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vincenz Priessnitz
152--Priessnitz.jpgNarodil se 4. října 1799 do rodiny prostého chalupníka v osadě Gräfenberk, která měla v té době přibližně 15 chalup a Priessnitzova se nacházela nejvýše. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Proto se od svých dvanácti let musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.
Legenda říká, že ho k léčení vodou inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest následně tišil mokrými zábaly. V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák, ale one vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody. Zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o jeho zázračném vyléčení se rozšířila po kraji. Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i obyvatele Gräfenberku a okolí. Časem se jeho pověst roznesla a začal léčit i významné Frývaldovské občany a dokonce i vídeňskou honoraci. Roku 1822 nechal přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem, první na Gräfenberku, a v přízemí umístil necky. Tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě.
Postupně se dostal do konfliktu s místními lékaři Dittrichem a Günterem, kteří na něj podali stížnost, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž je obírá o živobytí. Nakonec mu byl povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní občany a to vše pod dohledem Frývaldovských lékařů. Oficiálně vznikly lázně až roku 1837 kdy se mu bez jakéhokoli lékařského vzdělání podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali jeho léčebné metody.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Karl Baedeker
152-baedeker.jpgNarodil se 3. listopadu 1801 v německém Essenu v tradiční tiskařské rodině, v době, kdy cestování přestávalo být výsadou aristokracie a začínalo být záležitostí středních vrstev. Do anglického slovníku pronikl výraz turistika na přelomu 18. a 19. století a do německého v roce 1830. To už tři roky fungovalo v Koblenci Baedekerovo nakladatelství. V roce 1832 převzalo firmu Friedricha Röhlinga, která již vydala publikaci historika Kleina „Rýnské cesty od Mohuče až do Kolína, příručka pro cestující“. Byl to skvělý tah. Tehdy totiž jezdilo po Rýně turistickými loděmi 18 tisíc lidí ročně, ale již deset let poté to byl milion. Není divu, že v roce 1835 vyrukoval Baedeker s druhým, přepracovaným a rozšířeným vydáním „Rýnských cest“ – knihou považovanou za prvního skutečného bedekrovského průvodce. Pak už se s publikacemi roztrhl pytel.
Hned v počátcích Baedeker navázal spolupráci s londýnskou firmou Johna Murraye, jež v roce 1830 vydala první podobně zaměřený „Red Book“. Od Murraye Baedeker převzal grafickou úpravu průvodců, nicméně pověst si získal především usilovnou osobní aktivitou, ověřováním faktů a spoluprací s největšími autoritami v oblasti geografie a cestování. Jako světovou novinku a zároveň jakési logo své firmy zavedl hvězdičkovou klasifikaci hotelů či restaurací – metodu dnes známou už z kdejaké banální ankety.
Poslední publikací zakladatele firmy byl v roce 1855 svazek „Paříž a okolí“. O čtyři roky později 4. žíjna 1959 v Koblenci zemřel. Společnost však dále vedli jeho potomci. To již byla synonymem pro cestovatelské průvodce všeho druhu. Těžko říci, zda si za svého života Baedeker někdy představil, že jím inspirovaný žánr bude ve 21. století živější než kdy dříve, že v myslích lidí převálcuje slovo bedekr osobnost samotného zakladatele firmy a že své vlastní jméno by našel i na internetové adrese www.baedeker.com.
"Králové a vlády se mohou mýlit, ne tak pan Baedeker," tvrdí v jedné ze svých operet Jacques Offenbach. Preciznost byla totiž jednou z největších deviz, s nimiž Baedeker slavil úspěch. Dalším rysem jeho průvodců byla aktuálnost a přehledný formát, jímž se dodnes řídí mnohé jiné turistické příručky. Prorazit se mu podařilo také díky správnému načasování podniku. Počátkem 19. století s rozvojem železnic a parní dopravy totiž cestování přestávalo být výsadou aristokracie a začínalo být i záležitostí středních vrstev.
Dnes patří nakladatelství Karl Baedeker do skupiny MAIRDUMONT, která sídlí v Ostfildernu nedaleko Stuttgartu a pod níž spadají mimo jiné průvodci Marco Polo a DuMont, mapy měst a plánovače Falk či cestovní mapy Kompass.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Frédéric Auguste Bartholdi
Narodil se 2. srpna 1834 v Colmaru ve francouzském Alsasku, 152-Bartholdii.jpgkde také vystudoval architekturu. V jejím studiu pokračoval v Paříži, kde současně studoval i malířství. Během doby se ale stal jedním z nejoslavovanějších sochařů 19. století, když se proslavil jak v Evropě, tak i v Severní Americe.
Jeho nejznámějším dílem je bezesporu Socha Svobody, darovaná vládou Francie v roce 1886 Spojeným státům. Tvář sochy je prý vytvořena podle tváře Bartholdiho matky. Před započetím této zakázky Bartholdi osobně navštívil Spojené státy a vybral přístav v New Yorku za vhodné místo pro její postavení.
577--Statue-.jpg
Velmi známé je také jeho evropské dílo Belfortský lev v Belfortu ve Francii. Obrovská socha lva, vytesaná do skalní stěny, oslavuje nezměrné úsilí Francouzů o zastavení pruského vpádu na konci Prusko-francouzské války.
Ostatní velká Bartholdiho díla zahrnují mnoho soch postavených na různých místech světa, včetně jeho domovského města Colmaru, Clermond-Ferrandu a Paříže.
Zemřel na tuberkulózu 4. října 1904 v Paříži. Je pohřben na hřbitově na Montparnassu.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Charlton Heston
Vlastním jménem John Charles Carter se narodil 4. října 1924 v 152-heston-1.jpgEvanstonu, stát Illinois. Rodina žila ve Winnetky, kde studoval na New Trier Township High School. Rád sportoval a mezi jeho oblíbené sporty patřily americký fotbal a tenis. Nejdříve se účinkoval ve školních amatérských divadelních hrách a poté dostal zajímavou možnost v rozhlase. Prvním filmem, ve kterém hrál, tehdy jen menší roli byl - Peer Gynt, podle románové předlohy Henrika Ibsena v roce 1941.
Jako osmnáctiletý narukoval do II. světové války a byl nasazen do bojů jako radista letadel B-29. Po skončení války se přestěhoval do New Yorku, usiloval o splnění svého přání stát se hercem. Pokusil se o první režii ve hře - Kiss and Tell v Ashevillu. Po jejím úspěchu už režíruje Antonia a Kleopatru na Broadwayi. Mimo to hostoval celý rok v místním divadle v Pennsylvanii - Gretna. v letech 1948-50 získal role v historických TV filmech.
Konečně přichází hlavní role ve filmu - Dark city, a s ní i Hollywood.. Hrál hrdiny v mnoha filmových rolích, například Mojžíše ve filmu Desatero přikázaní, Jehudu Ben-Hura ve filmu Ben Hur (Oscar), Steve Leecha ve filmu Velká země nebo plukovníka George Taylora v Planetě opic.
V roce 2002 onemocněl Alzheimerovou chorobou. Snažil se s ní bojovat. Posledním jeho filmem, než ho nemoc naprosto zchvátila ,byl - My Father, Rue Algulem z roku 2003. Zemřel doma v kruhu své milované rodiny dne 5. dubna 2008 v Beverly Hills. Od počátku své kariéry natočil 128 filmů, hrál ve 164 televizních filmech a dokumentech, režíroval 3 filmy a napsal 2 scénáře.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Gordon Cooper
Narodil se 6. března 1927 v Shawnee, Oklahoma, Základní školu 152-5cooper-sm_s.jpgvychodil v rodném městě. Otec byl plukovníkem vojenského letectva a pod jeho vlivem už v 16 letech získal oprávnění pilotovat letadla. V roce 1945 byl ve věku 18 let povolán k vojenskému námořnictvu. Určitou dobu byl příslušníkem čestné gardy prezidenta USA ve Washingtonu. Zanedlouho z námořnictva v hodnosti poručíka odešel na univerzitu na Havaji, kde vydržel tři roky (1946-1949). Požádal o přijetí k vojenskému letectvu a konečně si splnil sen, mohl létat. Po zaškolení byl nasazen čtyři roky v posádce u Mnichova. Pak byl odvelen do USA na leteckou akademii v Ohiu, kde získal diplom inženýra aerodynamiky a stal se posledním členem první skupiny astronautů pro program Mercury.
V kosmické lodi Faith 7 odstartoval z mysu Canaveral sám na poslední let programu Mercury. Let trval 34 hodin, absolvoval během něj 22 obletů Země a přistál padákem na hladině Tichého oceánu 128 km od ostrova Midway.
Podruhé letěl v létě 1965 lodí Gemini-5 společně s astronautem Charlesem Conradem. Start byl ze stejné základny na Floridě a přistáli v Atlantiku poblíž Bermud. Let trval 190 hodin. Během letu zkoušeli techniku přiblížení se k jinému tělesu, konkretně raketě Agena. Část jejich týdenního programu byla určena ministerstvem obrany.
Byl jmenován velitelem záložní posádky pro Gemini 12 a také Apollo 10. Vroce 1970 opustil v hodnosti plukovníka jak NASA, tak vojenské námořnictvo a založil na Floridě společnost Gordon Cooper Associated. V roce 1978 se stal viceprezidentem výzkumu a vývoje společnosti WED Enterprise v Glendale v Kalifornii. Zemřel po selhání srdce 4. října 2004 ve věku 77 let ve svém domě v Kalifornii.
544-Cooper.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Rembrandt van Rijn
[1] Wikipedia 
[2] Artmuseum 
Vincenz Priessnitz
[1] Wikipedia 
Karl Baedeker
[1] CS magazin 
[2] ententyky.cz 
Frédéric Auguste Bartholdi
[1] Wikipedia 
Charlton Heston
[1] Filmová databáze 
[2] Wikipedia 
Gordon Cooper
[1] Wikipedia 
[2] česká astronautická společnost 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00