Toulky Libereckem – 8

pátek 2. říjen 2009 11:00

Dnes věnujeme celý den návštěvě města v západním podhůří Krkonoš, kterým je Jilemnice a které je již po léta vyhledáváno jako výhodné východisko do západních Krkonoš, jejichž přirozeným centrem se během historického vývoje stalo. Současně zde ukončíme letošní Toulky a sejdeme se opět, pokud budu ještě žít, na jaře příštího roku.

Město vzniklo někdy na počátku 14. století jako hospodářské centrum rozsáhlého štěpanického panství drženého pány z Valdštejna. Bohužel historické prameny neumožňují souvislejší pohled do nejstarší historie města, protože to několikrát zcela vyhořelo a písemné prameny z této doby se nezachovaly. Pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic ukazuje, že město nebylo založeno živelně, ale plánovitě.
544-letecke_1183.jpg
Vzhledem ke své odlehlé poloze se rozvíjelo pomaleji než poddanská města ve vnitrozemí. Avšak jeho odlehlá poloha je léta chránila před vážnými válečnými pohromami. Události třicetileté války je zasáhly až v roce 1634, kdy bylo vypáleno Švédy. Přesto byly důsledky války pro město i okolí katastrofální. Ztratilo valnou část svého hospodářského zázemí a obchodní svazky byly na léta zpřetrhány. Obchod vázl po celé 17. Století. Zdejší plátna se nedokázala prosadit na širším než místním trhu. Také pokusy obnovit těžbu rud se minuly účinkem.
Pronikavý obrat k lepšímu nastal teprve rokem 1701, kdy se majitelem města stal hraběcí rod Harrachů, jehož příslušníci vynikali pružnou a progresívní hospodářskou politikou. V prvé řadě pozvedli na světovou úroveň zdejší sklářství a plátenictví. Ze zahraničí nechali dovézt kvalitnější lněná semena a zároveň přizvali zkušené zahraniční odborníky, kteří měli naučit zdejší obyvatele lepšímu zpracování lnu. Největším nedostatkem zdejších pláten bylo do té doby jejich závěrečné zpracování. Proto Harrachové zakládali četná bělidla. Nejbližší bylo v Hrabačově. Ta také poskytovala odpadní látky s úspěchem využívané v zemědělství jako první umělá hnojiva a přispěla tak nemalou měrou ke zvyšování úrovně místního polního hospodářství. Plátenická sláva města vyvrcholila v druhé polovině 18. a na počátku 19. století, kdy se zde tkaly vynikající batisty, závoje i další zboží špičkové kvality. Sláva zdejších výrobků daleko překročila hranice rakouské monarchie. Ostatně Krkonošské muzeum v Jilemnici dodnes chová ukázky ruční příze z počátku 19. století. 296 metrů této příze váží pouze jediný gram! Dodnes se jedná o nejjemnější lněnou přízi na světě.
Len se zpracovával částečně po domácku, částečně v hraběcích manufakturách. Nejbližší nyla v Hrabačově. Také Jilemničtí se pouštěli do plátenického podnikání a zejména obchod jim přinášel značné zisky. To vše se začalo velmi rychle odrážet na vzhledu města. Staré přízemní roubené domky začaly ustupovat honosnější roubené zástavbě, objevily se i první zděné stavby. Rovněž obyvatel rychle přibývalo. Zámožnost se dodnes zračí v řadě barokních staveb na náměstí a v ulicích města.
Zvýšený stavební ruch spojený s rozvíjejícím se průmyslovým podnikáním měl však i své stinné stránky. Množily se zhoubné požáry, které zvláště krutě postihly město v letech 1788, 1803, 1838. Valnou měrou setřely jeho někdejší ráz a přinutily zdejší obyvatele stavět z cihel a kamene. Při největším z uvedených požárů, v roce 1788, lehlo v Jilemnici popelem 114 domů a řada dalších v důsledku poškození musela být zbořena.
V průběhu 19. století se Jilemnice, osídlená od založení českým obyvatelstvem, začala probouzet k uvědomělému národnímu životu. Rozproudil se zejména po pádu Bachova absolutismu a město se stalo centrem českých obyvatel Krkonoš.
Se zlepšujícími se dopravními podmínkami, zejména po vybudování důležitých železničních spojů, se začal rozvíjet turistický ruch. V ro ce 1889 zde byl Janem Bucharem založen druhý mimopražský odbor Klubu českých turistů, který si jako první uvědomil, jak významnou ekonomickou i národní posilou pro zdejší obyvatele může být proud turistů z vnitrozemí. Jilemnice se v té době začala měnit v příjemné východisko do západních Krkonoš.
Slibný rozvoj města pokračoval i v meziválečném období. Přibrzdily jej teprve mnichovské události, jež po záboru Sudet posunuly státní hranici až do těsného sousedství města a ochromily nejen ekonomické vztahy, ale i turistický ruch.
Po roce 1945 zaznamenalo město výrazné proměny. Změnila se především struktura průmyslu. Textilní závody byly zčásti nahrazeny průmyslem strojírenským a průmyslem potravinářským. Což mělo za následek i změnu struktury obyvatelstva.
Přestože město i nadále zůstalo východiskem do západních Krkonoš a ročně jím procházely statisíce turistů, nemohlo v minulém režimu plně využít této přednosti a zvolna ztrácelo přívětivý charakter letoviska. Teprve po listopadu 1989 se pomalu daří regenerovat cenné historické jádro a vybavit město vším, co turisté ke svému pohodlí potřebují. Od roku 1990 je centrum města městskou památkovou zónou. Hlavní Masarykovo náměstí obklopují převážně klasicistní domy z konce 18. a začátku 19. století. od roku 1990.
Pamětihodnosti:
  • Radnice
    544-radnice_.jpg
    Dominantní stavbou Masarykova náměstí je radnice z roku 1781, rozložitá patrová stavba s podloubím v přízemí a mohutnou hranolovitou nárožní věží. Na věži jsou unikátní opakovací hodiny z poloviny 19. století. Odbíjejí každou čtvrthodinu tak, že z počtu úderů a jejich tónů lze rozeznat počet čtvrtí i celých hodin. Navíc v každou celou hodinu počet celých v jiném tónovém zabarvení opakují. Například ve čtvrt na dvanáct odbijí 1x na malý a 11x na prostřední zvon, ve dvanáct hodin odbijí 4x na malý, 12x na prostřední a 12x na velký zvon, celkem 18x. Za den tak lze vyslechnout celkem 1020 úderů.
  • Kašna
    544-kasna.jpg
    Uprostřed náměstí stojí empírová kašna z roku 1836 se třemi chliči na středním sloupku a fontánkou na vrcholu.
  • Zámek
    544-jilem-zamek.jpg
    V parku severozápadně od náměstí stojí původně renesanční zámek z 16. století postavený na místě gotické tvrze. V roce 1646 i s městečkem byl vypálen Švédy. V roce 1701 ho koupil Aloisi Harrach a nechal ho v roce 1716 barokně upravit. Dnešní novorenesanční podobu získal po přestavbě v letech 1895-98. Je to trojkřídlá patrová budova, se dvěma šestibokými nárožními věžemi a členitou fasádou, na kterou navazuje volně řešený zámecký park. U zámku je bývalý barokní pivovar z roku 1701 s výrazným barokním portálem zdobeným znakem Harrachů. Po válce budova i pozemky připadly československému státu. Dnes je zde Krkonošské muzeum s expozicí dějin lyžařství. Před zámkem je pamětní deska geologa F. Pošepného od B. Kafky a severně od zámku amfiteátr.
  • Městská knihovna
    Městská knihovna Jaroslava Havlíčka, patrová stavba se zdobeným portálem z 18. století, bývala původně správní budovou panství Harrachů a později sloužila jakobity pro vysloužilé panské zaměstnance. V roce 1998 byla opravena.
  • Kostel sv. Vavřince
    544-jilemnice-.jpg
    Mezi náměstím a zámkem stojí kostel sv. Vavřince, který je stavbou vrcholného baroka. Byl postaven nákladem hraběte Aloise Harracha v letech 1729-1736 podle projektu Jana Jiřího Aichbauera. Typicky barokně nadýchaný tvar střech zde bohužel nenajdeme, protože vzal za své při požáru města roku 1838. Tehdy byla chrámová loď narychlo zakryta obyčejnou sedlovou a věž stanovou střechou. Najdeme zde cenný barokní interiér lodi. Vnější výzdobu chrámu provedl řezbář a sochař Jan Sucharda, z jehož rodu pochází i Cyril Bouda. Nad oltářem visí obraz Umučení svatého Vavřince od Dominika Kindermana, za pozornost stojí i soška Madony z počátku 15. století a cínová křtitelnice pod kazatelnou z roku 1545. Chrám má vynikající akustiku, kterou využívají barokní varhany z roku 1788. U kostela stojí sochy sv. Václava, sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého. K chrámu patří také empírová fara.
  • Zvědavá ulička
    544-zvedava_ulicka_.jpg
    Jedinečnou ukázkou lidového stavitelství podkrkonošského kraje je soubor obydlených roubených domků v Jilemnici s názvem Zvědavá ulička. Nachází se západně od Masarykova náměstí a název získala podle charakteristického uspořádání staveb posunutých většinou o jednu okenní osu směrem do ulice. Domy Zvědavé uličky jsou roubeny z mohutných trámů a spáry mezi nimi zvané lišty jsou vyplněny mazaninou z jílu, plev a pazdeří. Trámy se původně konzervovaly volskou krví, lišty se bílily. Nejhonosnější část stavby roubených domů tvoří lomenice pobíjené ozdobně vyřezávanými lištami a uzavřené kuklou, v níž bývalo umístěno bohatě malované záklopové prkno s prosbou o Boží ochranu, údaji o vyzdvižení domu, případně se záznamem pamětihodných událostí příslušného roku. Dnes známe jen zlomek textů, a to pouze z opisu uložených v Krkonošském muzeu. Mnohá stavení byla později doplněna přístavky, změnila se střešní krytina, ještě na počátku 20. století výhradně šindelová. V minulosti ve Zvědavé uličce žili především drobní řemeslníci – tkalci, pekaři, fiakrista, cvočkář, kartáčník a mnoho dalších. Zvědavá ulička tak představuje dnes již ojedinělý doklad krkonošské roubené předměstské zástavby. Zvědavou uličku zvěčnil spisovatel Jan Weiss, jilemnický rodák, v románu Přišel z hor. Zdobeným štítem směřuje do uličky i Šaldův statek,
    544-salduv-dum.jpghodnotné roubené stavení se šindelovou střechou, které bylo založeno v 1. polovině 18. století. V uličce najdeme i dvě lidové sochy sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Při dolním vstupu roste jilm horský (Ulmus scabra), erbovní strom města Jilemnice.
  • Moderní architektura
    Z moderní architektury je třeba zmínit novorenesanční bývalou dívčí školu z roku 1898 a spořitelnu z let 1910-11, obě projektované Janem Vejrychem, budovu bývalého soudur roku 1923 od Františka Roitha, funkcionalistickou vilu
    544-zakl-um-skola.jpgMUDr. Jiřího Fischera postavenou před rokem 1934 podle návrhu Václava Kolátora, která dnes slouží jako základní umělecká škola. Novobarokní budova bývalé Občanské záložny
    544-obc-zal.jpg je z roku 1868 a kopulí z roku 1900.
  • Další památky
    Ve městě je také řada soch.jako např. u kostela sv. Jam Nepomucký z roku 1718, sv. Barbora z roku 1765, sv. Václav z roku 1822.
    250-nepomuk.jpg    250-sv-barbora.jpg    250-sv-vaclav.jpg
    Na náměstí najdeme sousoší Panny Marie s dvěma světicemi z roku 1723 s sousočí sv. Kříže z roku 1710, obojí z dílny Matyáše Brauna.
    544-pavavr-kriz-nepomuk.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Oficiální stránky města    
[2] Krkonošské muzeum 
[3] Wikipedie 
[4] Hory Krkonoše 
[5] Správa Krkonoškého národního parku 
[6] České hory 
[7] Cody-eldar 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00