Dnešní výročí

neděle 11. říjen 2009 10:00

► 1424 – zemřel český válečník, husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, (585)
► 1884 – narodil se, německý chemik, nositel Nobelovy ceny (1931) Friedrich Bergius. (125)
► 1889 – zemřel britský fyzik James Prescott Joule. (120)
► 1919 – zemřel dánský básník, prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1917 Karl Adolph Gjellerup, (90)
► 1929 – narodil se český malíř Josef Jíra, (80

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Jan Žižka z Trocnova
Český válečník a husitský vojevůdce, jedna z nejslavnějších 152-zizka.jpgpostav české historie vůbec, muž, jenž byl v době své největší slávy nazývaný "husitský kníže", se narodil někdy kolem roku 1360 v jihočeském v Trocnověv rodině svobodného zemana Řehoře.
Jeho dětství, mládí (a vůbec celý život do roku 1400) jsou dnes zahaleny tajemstvím. Dobové prameny o jeho životě příliš nehovoří - přesto je známo, že nejspíše jako dvanáctiletý přišel po zranění mečem o levé oko, že se později oženil a měl nejspíše i děti. Též je známo, že se mu jako trocnovskému hospodáři nedařilo a nakonec o své hospodářství přišel.
V prvním desetiletí 15. století, společně s mnoha dalšími zchudlými jihočeskými zemany, bojojoval proti expanzivním snahám rodu Rožmberků. Byl členem skupiny lapků a zbojníků lupiče Matěje (snad od roku 1406?), skupiny, která ničila a přepadávala rožmberský majetek.
V roce 1409 získal od krále Václava IV. amnestii. V letech 1410-1411 se pravděpodobně účastnil válečných tažení proti řádu německých rytířů v Polsku, předpokládá se i jeho účast v bitvě u Grunwaldu.
V roce 1412 pak vstupil do služeb krále Václava IV. a usadil se v Praze, kde se podruhé oženil a manželka mu porodila dceru. Pod vlivem kázání Jana Husa se v následujících letech přiklonil k husitským idejím sttal se s něj zanícený stoupenec reformace, 30. července 1419 se aktivně účastnil první pražské (novoměstské) defenestrace, vedené Janem Želivským.
Na podzim stejného roku odešel v čele radikálně orientovaných husitů do Plzně, v jejímž okolí svedl v bojích proti katolickým pánům své první vítězné bitvy u Nekmíře a u Štěnovic. V březnu roku 1420 se svými stoupenci Plzeň opustil a vydal se do Sezimova Ústí, centra jihočeských husitů. Během této cesty byly husitské oddíly 25. března 1420 u Sudoměře napadeny vojskem katolických pánů z Písku a Strakonic a toto střetnutí skončlo slavným vítězstvím husitů. Po svém vítězství husité přišli do nově založeného centra husitů Tábora nad řekou Lužnicí, severně od Sezimova Ústí, které zničíli. Jan Žižka z Trocnova se stal jedním ze čtyř táborských hejtmanů.
Po vyhlášení první křížové výpravy proti českým zemím a po příchodu křižáckých vojsk, vedených římskoněmeckým císařem Zikmundem Lucemburským, se vydal v čele táborských husitů na pomoc Praze, která jbyla křižáckou výpravou obležena a 14. července roku 1420 svedl legendární bitvu na pražském Vítkově, kde spojené síly táborským husitů a pražanů nad křižáckým vojskem zvítězily. Po vítězství na Vítkově se stal jednou z největších husitských autorit. V následujících letech nebylo v českých zemích silnějšího a respektovanějšího vojevůdce.
V roce 1421 ho potkalo osobní neštěstí, když při obléhání hradu Rabí přišel o druhé oko. Ve stejném roce byl zvolen čáslavským sněmem do prozatímní zemské vlády a podílel se na likvidaci nejradikálnějších částí táborských husitů - pikartů a adamitů. V letech 1421-22 se účastnil mnoha bitev v oblasti středních Čech. 7. ledna 1422 porazil u (Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu vojska druhé křížové výpravy proti českým zemím. V roce 1423 opustl po sporech s tamními kněžími Tábor protože byl zastáncem programu čtyř artikulů pražských a podporoval spíše střední měšťanské vrstvy a odešel do východních Čech, kde založil společně s tamními orebity Menší Tábor, jehož politickým programem je Žižkův vojenský řád z dubna roku 1423.
V létě roku 1423 se zmocnil Hradce Králové, poté se musel bránit koalici tvořené konzervativní utrakvistickou šlechtou, která se spojila s pražany a částí šlechty katolické, Nicméně se mu podařilo získat v prvních měsících roku 1424 na svoji stranu některé ze spojenců Tábora a 7. června 1424 v bitvě u Malešova nad kališnicko-pražsko-katolickou koalicí zvítězit. V následujících týdnech postupně obsadil Kouřim, Nymburk, Český Brod a další města a sídla. V srpnu roku 1424 stál v čele svých vojsk před Prahou, ale od jejího obsazení nakonec ustoupil, když s jejími představiteli uzavřel v září 1424 smír.
Po těchto událostech se české husitské hnutí opět spojilo. Pražané, Žižkovi orebité i táborité se dohodli, že společnými silami vytáhnou proti Moravě, ovládané Albrechtem Rakouským a odklánějící se od idejí utrakvismu. Při tomto tažení jeho život skončí 11. října roku 1424 náhle a nečekaně zemřel po krátké chorobě při obléhání města Přibyslavi.
Friedrich Bergius
152-Bergius.jpgNarodil se 11. října 1884 v polské Goldschmiedeni. Všechny potřebné znalosti o chemickotechnologických procesech získal v továrně svého otce, který byl jedním z prvních, kdo vyrobili chemicky čistý hliník.
Později studoval na univerzitě ve Vratislavi a pak pracoval v chemických podnicích v Lipsku, Berlíně a Karlsruhe. V roce 1911 se stal docentem na technice v Hanoveru. Stal se ředitelem chemického kombinátu I. G. Farben v Ludwigshafenu a později generálním ředitelem továrny na výrobu anilinu a sody v Badenu.
Na jeho vědeckou dráhu měly vliv především Haberovy a Boschovy výzkumy, které ho podnítily k řešení problémů chemické rovnováhy při reakcích plynů. V roce 1913 objevil hydrogenační účinek vodíku na uhlí a těžké oleje při vysokém tlaku. Tyto jeho objevy ho přivedly k rozpracování metody syntetické výroby kapalných uhlovodíků z uhlí a tím především k syntetické výrobě benzínu. Také se zabýval řešením problému přeměny dřevní celulózy v cukr. Na tento problém ho přivedl nedostatek potravin během první světové války. Společně s Boschem získal světového uznání za objev a rozpracování vysokotlaké metody, čímž výrazně ovlivnili vývoj průmyslové chemie. V roce 1931 mu byla udělena Nobelova cena za hemii.
Zemřel 30, března 1949 v argentinském Buenos Aires.
James Prescott Joule
Narodil se 24. prosince 1818 v Salfordu u Manchesteru jako 152-joule-5.jpgčtvrtý syn Benjamina a Alice Joulových. První dva chlapci, které spolu měli, zemřeli v dětství. Po Jamesovi se narodily ještě tři sourozenci Alice, která zemřela ve 14 letech, Mary a mladší bratr Johna. V mládí trpěl chorobou páteře, což mělo velký vliv na jeho uzavřenější a stydlivější povahu. Nechodil do normální školy, ale byl vyučován domácími učiteli. Ve čtrnácti letech začal navštěvovat univerzitu v Manchesteru, ale o dva roky později ji opustil kvůli studiu u významného britského chemika a fyzika Johna Daltona zastánce atomistické teorie. Jako dítě mě rád vlaky a tento zájem o parní lokomotivy zřejmě ovlivnil jeho pozdější vztah k tepelné energii a k termodynamice.
Ačkoliv pracoval v otcově pivovaru, jeho zájmem bylo experimentování s jevy, jež jsou v přírodě samovolné. John Dalton mu vštěpoval, že musí být naprosto přesný experimentátorem a kromě učení aritmetiky a geometrie zasvěcoval Jamese i do chemie. V průběhu jeho školení se stal velmi zručným v práci s laboratorním zařízením. Po návratu domů mu jeho otec nechal postavit laboratoř a James si dokázal vyrobit měřící přístroje s opravdu vysokým stupněm přesnosti.
V rodinném pivovaru pracoval od roku 1837 do 1856 a. doufal, že nahradí parní stroje elektrickými motory. Jedním z jeho prvních zájmů bylo elektrické pole, proto se jeho první výzkum se soustředil na zlepšení efektivity elektrických motorů. Již ve dvaceti letech sestrojil elektrický motor, který využíval otáčivého pohybu vodiče s proudem v magnetickém poli. Snažil se vylepšit elektrický motor tím, že budou baterie a elektromagnet mnohem výkonnější. Jeho pokusy navrhnout motor, aby vyráběl elektřinu nekonečné síly selhaly a on postupně zjišťoval, že jeho cíl je nedosažitelný. Proto se začal zabývat měřením práce a tepla vyrobeného elektřinou. Stále věřil, že elektrický motor nahradí jednou parní stroj a změnil směr svého zájmu na přeměnu elektřiny v teplo. To mu přineslo cenný poznatek: Množství tepla vyvinutého za sekundu ve vodiči, kterým protéká elektrický proud, je přímo úměrné čtverci proudu a elektrického odporu vodiče. Tento zákon, který je dnes uveřejňován jako Jouleův zákon byl zveřejněn v prosinci r. 1840.
Nejvíce výzkumů provedl mezi roky 1837 až 1847. V té době spolupracoval s Hermannem von Helmholzem, Juliem von Mayerem, Williamem Thomsonem nas zjištění množství práce potřebné pro vytvoření jednotky tepla nazývané měrný tepelný ekvivalent. S použitím různých materiálů, také zjistil, že teplo je forma energie nezávisející na látce, která je zahřívaná. Zjistil, že jakmile byla elektřina vytvořena elektrickou, nebo mechanickou energií, výsledné teplo bylo úplně stejné. Dokázal, že jakákoliv forma energie, ať už elektrická, chemická nebo mechanická vyrábí stejné množství tepla. S těmito pokusy udělal krok k určení přesného mechanického ekvivalentu tepla.
Zjistil také, že teplo není tekutina, čemu se v jeho době běžně věřilo, ale forma energie. Poukázal na to, že energie je uchována během práce a z toho vznikl jeho zákon o zachování energie. Vysvětlil, že energie nikam nemizí, pouze přechází do jiných podob. To je jeden ze základních fyzikálních zákonů, který se dnes nazývá ”zákon o zachování energie”. Ten dal vznik nové vědní disciplíně zvané termodynamika. Jeho experimenty popřely kalorickou teorii a dokázaly, že teplo je produkováno pohybem V roce 1846 objevil jev magnetostrikce, železná tyč trochu změní svoji délku, když je zmagnetizována. Tento jev se nyní používá ve spojení s ultra-sonickými zvukovými vlnami.
Lze říci, že nebyl jen obyčejným badatelem, protože byl také vynálezcem. Mezi jeho vynálezy patří například elektrické svařování nebo výtlaková pumpa. Během života byl kritizován za to, že kreslil náčrty založené na svých výzkumech, které nebyly kompletně ověřené i když byla známa přesnost jeho výzkumů. Také byl znám jako velice opatrný ve vytváření závěrů o svých výzkumech.
Do Královské společnosti byl zvolen v roce 1850, zastával funkci prezidenta Britské asociace pro pokrok ve vědě v letech 1872 a 1887. Nikdy se nestal profesorem a celý svůj život zůstal pivovarníkem.
Své výzkumy financoval z vlastní kapsy, což mělo své výhody i nevýhody. Jednou z výhod bylo to, že si sám určoval pracovní dobu a předmět studia. Nevýhodou byla nedostatečná finanční podpora, které bylo neustále potřeba. Bohužel v roce 1875 mu peníze došly a od toho roku také začaly kumulovat jeho zdravotní problémy, což mělo za následek. že 11. října 1889 v Sale v hrabství Chershire podlehl některé z forem degenerace mozku.
Karl Adolf Gjellerup
Narodil se 2. června 1857v Roholte,Sjælland Gjellerup v rodině 152-Gjellerup.jpgpastora a vystudoval teologii. Knězem se však nikdy nestal, protože již na fakultě projevoval dosti svobodomyslné názory. Zájem o náboženské otázky ho přivedl k podrobnějšímu studiu buddhismu a následně k východním myšlenkovým proudům a mystice. Vedle indických vlivů se v jeho literárním díle projevilo také programové spříznění s novoromantismem. Od roku 1892 žil v Německu a psal také v němčině.
Jeho eklektické a k filozofické reflexi tíhnoucí dílo se vyznačuje jasným ale poněkud chladným tónem, je značně vykonstruované a málo umělecky životné. Gjellerup získal sice roku 1917 společně s dalším dánským spisovatelem Henrikem Pontoppidanem Nobelovu cenu za literaturu, ale upadl velmi rychle v zapomnění. Zemřel 11.října 1919 v německém Klotzsche u Drážďan.
Josef Jíra
152-jira3.jpgNarodil se 11. října 1929 v Turnově. Za války vystudoval ve svém rodišti Odbornou šperkařskou školu v oddělení rytí drahokamů. Studium na AVU v Praze zahájil v přípravce u K. Mináře, po roce studoval u M. Holého (1946 - 1949). V roce přijetí na AVU se stal členem reprezentačního družstva lyžařů. 1949 dobrovolně opustil s Jiřím Malým školu, ale 1950 utrpěl při lyžování úraz a vrátil se na školu, kde se ho ujal O. Nejedlý, u kterého zůstal jeden semestr, aby pak studia dokončil na figurální škole u V. Rady (1952). Od roku 1955 ilustroval. V polovině padesátých let stál spolu s Ladislavem a Valeriánem Karouškem, Mojmírem Preclíkem nebo Jaroslavem Šerých u zrodu skupiny M 57 - Makarská, jejímž členem byl až do roku 1970.
Uspořádal celou řadu výstav u nás, ale také ve Francii, Švýcarsku, Brazílii, Egyptě, Sovětském Svazu a na Kubě. Podnikl studijní cesty na Blízký východ, do Asie, Skandinávie i jižní Evropy. Byl autorem vitráže pro pražský hotel Intercontinental a na maloskalské elektrárně vyhotovil panoramatické sgrafito s motivy zdejšího kraje. Také ilustroval knihu Městečko u vody od Bohumila Hrabala nebo soubor povídek Golet v údolí od Ivana Olbrachta, za což získal v letech 1982 a 1989 ocenění.
Roku 1972 stál u zrodu Maloskalského výtvarného léta a do konce osmdesátých let výrazně ovlivňoval jeho dramaturgii. Od 1987 byl členem Nové skupiny. V roce1989 se připojil k iniciativě kulturních pracovníků za propuštění V. Havla a ostatních nespravedlivě vězněných. Koncem osmdesátých let se nemalou měrou podílel na záchraně Boučkova statku v Malé skále a jeho přeměně na muzeum a galerii moderního umění, kde shromáždil sochy, obrazy a grafiku více než osmdesáti našich autorů 20. Století, a která byla slavnostně otevřena v roce 1992. V roce 1993 začal spolupracovat s pražským divadlem Ta Fantastika na návrhu scény pro představení Zahrada rajských potěšení. V roce 1996 se zasloužil o rekonstrukci maloskalské zámecké kaple sv. Vavřince, kde nyní visí cyklus jeho čtrnácti zastavení Křížová cesta. Také zde inicioval obnovení Žluté plovárny na Jizeře. Na konci devadesátých let vydal s P. Ulrychem v nakladatelství Paseka knihu - Deníky malíře srdcem (1997), svérázný cestopis z let 1963 - 1997, kde vedle výtvarné zkratky zaujme i zkratka literární, expozice myšlenek, umocněných kresbou a koláží.
544-jira-.jpg
Zastoupen je ve sbírkách NG Praha, MG Brno, AJG Hluboká nad Vltavou, Galerie hlavního města Bratislavy, GVU Ostrava, OG Olomouc, GU Karlovy Vary a jinde.
Nikdy se nebál nazývat věci pravými jmény, jeho rázné tahy štětcem a divoké kombinace barev se dřevem a kovem vyjadřovaly expresionistický pohled na svět. Zemřel 15. června 2005 v Malé Skále,
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Jan Žižka z Trocnova
[1] Wikipedia 
[2] Český institut 
Karl Bergius
[1] Masarykova universita 
James Prescott Joule
[1] Wikipedia 
[2] Velikáni 
[3] Edutorium 
[4] ZŠ Klášterečno 
Karl Adolf Gjellerup
[1] Wikipedia 
Josef Jíra
[1] Galerie Compromis 
[2] tvsemily 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00