Dnešní výročí

sobota 17. říjen 2009 16:30

► 1714 – narodil se český učenec a básník Josef Petrasch. (298)
► 1849 - zemřel polský skladatel a klavírista Fryderyk Chopin. (160).
► 1909 – narodil se český letec, člen legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech, Josef Hubáček. (100)
► 1914 - narodil se trikový kameraman a specialista na animovaný film Vladimír Novotný. (95)
► 1944 - zemřel skladatel Pavel Haas (65),
► 1944 - zemřel skladatel Viktor Ullmann (65),
► 1969 - zemřel český malíř, grafik a sochař Otakar Kubín (Othon Coubine). 40
► 1979 – narodil se Kimi Räikkönen, finský pilot Formule 1. (30)
► Dnes je také Mezinárodní den za vymýcení bídy

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Josef Petrasch
Narodil se 17. října 1714 ve Slavonskám Brodu jako syn 152-petrasch.jpggenerála. Studoval na jezuitské koleji v Olomouci. Studiem na několika universitách a četnými cestami po Evropě získal značné vzdělání. Následoval rodinnou tradici a sloužil v armádě. Jako pobočník prince Evžena Savojského se zúčastnil vojenského tažení proti Francii v Porýní, pak se oženil, usadil se natrvalo v Olomouci a věnoval se svým zálibám.
Skládal verše, psal divadelní hry a studoval řeckou antiku. Jeho čtyřsvazkové dílo Arbares zachycuje románovou formou dějiny a různé oblasti života starých Řeků. Stýkal se s osvícenci u vídeňského dvora.
16. března 1746 založil ve svém paláci na Horním náměstí v Olomouci po schválení stanov Marií Terezií učenou společnost Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis, kde se vzdělanci scházeli již od roku 1745, aby rokovali o učených problémech. Tato první "učená společnost" na našem území byla vytvořena na světském základě a znamenala tak průlom do monopolu Římskokatolické církve na organizaci vědeckého a kulturního života. V její činnosti se zřetelně projevovaly osvícenské postoje. Sdružovala zprvu asi třináct, později na šedesát "učených mužů" z různých zemí. Kromě schůzek, na nichž se rokovalo o "učených problémech", vydávala německy psané Měsíční výtahy, které přinášely referáty o knihách a zprávy o událostech "ve světě vzdělanosti" ze všech významných míst Evropy. Časopis byl psán v duchu eklektického, tzv. osvícenského katolicismu. Celou dobu se společnost potýkala s nepřízní olomouckých církevních institucí a zejména jezuitů. V roce 1751 se po odchodu Petrasche z Olomouce společnost rozpadla. Zemřel 15. května 1772.
Frédéric Chopin
Rodným jménem Fryderyk Franciszek Chopin se narodil (22. 152-chopin-1.jpgúnora 1810 v obci Żelazowa Wola u Varšavy. Jeho otec pocházel z francouzské selské rodiny usazené v Lotrinsku na statku polského velmože. Odešel do Varšavy, žil tu jako vychovatel, naučil se polsky a roku 1806 se oženil s T. J. Kryzanovskou. Pak si zařídil ve Varšavě penzión pro syny ze zámožných venkovských rodin a vyučoval francouzštině. V roce 1816 se Chopin začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného, který ho mimo jiné seznámil s klavírním dílem J. S. Bacha a už ve svých 7 letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826-29 se učil s J. Elsnerem teorii na Hlavní hudební škole. Poté vyšla jeho první skladba klavírní rondo c moll. Pak mezi léty 1827-28 psal variace na Mozartovu operu Don Giovanni. Po škole slavil úspěch na koncertech ve Vídni, Praze, Teplicích a Drážďanech. V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně, protože v Polsku nemohl najít uplatnění pro svoje skladby. Jeho umění, šarm, pronikavá inteligence a vybrané způsoby k němu poutaly pozornost společnosti. Když se zúčastnil povstání proti carovi, hrozilo mu v Polsku vězení, a proto musel emigrovat. Hned v roce 1831 se vydává do Paříže, kde působí jako učitel hudby pro zámožné žačky. Tam měl také intimní vztah s George Sandovou, který ale dlouho nevydržel.
Často pobýval v lázních po celé Evropě. V roce 1848 cestoval po Anglii a Skotsku a onemocněl těžkou tuberkulózou, které 17. října 1849 v Paříži podlehl. Po jeho smrti bylo z těla vyňato srdce a ve stříbrné schránce převezeno do Polska. Je dodnes uloženo v kostele ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají každoročně mezinárodní soutěže mladých klavíristů.
Josef Hubáček
152-HUBACEK.pngNarodil se 17. října 1909 ve Kdyni. Vyučil se tamtéž strojním zámečníkem v přádelně, kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale létání u něj nakonec stejně zvítězilo. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v květnu 1929.
Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Velitelem chebského letiště byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si určitě nemyslel, že se později s Novákem stanou dobrými přáteli. Dne 1. října 1933 byl přemístěn ke cvičné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a učitele létání. Od dubna do září 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letňanech.
V roce 1932 pořádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtěl také zúčastnit. Kromě své sólové akrobacie připravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té době mělo chebské letiště pouze tři instruktory a pro představení bylo potřeba pěti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni přímo ze stíhací perutě, ti nejlepší skupináři – Josef Hubáček a Ota Hess. První akrobatické vystoupení, kterého se Josef Hubáček zúčastnil, mělo velký úspěch. Kromě mnoha závodů v republice se zúčastnili závodů v roce 1935 v Rumunsku, v roce 1936 Olympiády v Berlíně a předvádění letecké akrobacie v Sovětském svazu, v roce 1937 mezinárodních leteckých závodů v Curychu.
Na závody do Curychu přiletěla československá skupina - Novák, Široký, Hubáček a další letci. České letectví tehdy nebylo příliš známé, vítězství se jasně očekávalo od některé z leteckých velmocí, Německa, Anglie, Francie a především Itálie. Avšak úspěchu Češi dosáhli už v sólové akrobacii, Novák se umístil druhý, Široký třetí a Hubáček čtvrtý. Nejdůležitější disciplína, skupinová akrobacie, přišla až na úplný konec závodů. České trio předvedlo vynikající výkon, se kterým se ostatní piloti nemohli srovnávat, a právem obsadilo první místo. Vítězství Čechoslováků vzbudilo značné překvapení a na české letce se začalo pohlížet jako na nebezpečnou konkurenci. Poslední závody, kterých se Josef Hubáček zúčastnil, se konaly v r. 1937 v Praze. Zde konečně získal 1. místo za sólovou akrobacii, které zároveň znamenalo vrchol jeho sportovní kariéry.
V květnu 1938 přišla první mobilizace. Zanedlouho přišel Mnichovský diktát a naděje i odhodlání národa se zhroutily. Josef Hubáček zažil velkou potupu, když po přijetí Mnichovského diktátu musel létat s osmi leteckými atašé, kteří dohlíželi na plnění a oboustranné dodržování „smlouvy“ podél hranic a přihlížet oklešťování vlasti. Později byl demobilizován a přešel k aeroliniím. Zde létal až do německé okupace 15. března 1939. V květnu byl již napevno domluvený s Novákem a Širokým, s nimiž opět navázal kontakt hned po okupaci, že odejdou do zahraničí. Novák měl přímé spojení se svazem letců, který tyto odchody organizoval.
Do Polska se mu podařilo přejít až na třetí pokus – 17. července 1939. V Krakově se ihned obrátili na čs. konzulát, který se jim postaral o ubytování. Na místě se také setkali s Novákem a Langrem. Po dlouhém čekání nastal konečně odjezd do Gdyně a odtud lodí do Francie. O vojáky se staralo čs. velvyslanectví.
Ve Francii začal nábor do Cizinecké legie. Věděli, že přihláška je jen dočasná, avšak nikomu se nechtělo odjet do Afriky. Josef Hubáček se několikrát s kamarády podpisu vyhnul, ale jak se zvyšoval počet těch, kteří podepsali, byl nucen podepsat také. Piloti byli dokonce vydíráni, že pokud nevstoupí do legie, budou transportováni na německé hranice. Piloti se učili létat na francouzských strojích Morane Saulnier a amerických Curtiss.
1. prosince 1939 byl přidělen k francouzské bojové letce 3/3. stíhacího pluku na letiště Ochey u Toul jako stíhací pilot. Odtud vykonávali letci bojové lety na území Sárska a pro značné ztráty byl pluk přemístěn do Beavais. V prvních dnech německé invaze do Belgie a Holandska byli znovu přesunuti na belgické hranice a podnikali bojové lety (doprovod bombardérů) na území Belgie, kde byl sestřelen a zraněn. Zanedlouho se objevila francouzská hlídka, která ho ošetřila a vzala si jeho legitimaci, bohužel i se všemi penězi. Voják se nevracel, když najednou zazněl povel k ústupu. Na jakémsi shromaždišti se dostal do sanitky, která jela dál na západ. Dorazili do malého městečka na severu Francie, kde ho vyšetřili a znovu ošetřili. Měl prostřelenou ruku, z rány mu koukala kulka, ale doktor řekl, že tam žádná není, a tak musel čekat ještě další dva dny, než mu v Bretani kulku vyoperovali. Po obsazení Francie Němci odjel posledním vlakem do Bordeaux. Československou jednotku zde již nezastihl, odjel do Bajonne a po té z přístavu St. Jean de Luce společně s polskými vojáky a uprchlíky 27. července 1940 do Velké Británie.
V polovině července 1940 se v Duxfordu u Cambridge začala formovat 310. československá stíhací peruť. Velitelem 310. stíhací perutě se stal mjr. Alexandr Hess, starší bratr Oty Hesse, velkého Josefova kamaráda, který zemřel při havárii v roce 1934. Major Hess byl Josefovým velitelem v letech 1933-34, dobře ho tedy znal, a proto si ho, společně s dalšími zkušenými stíhači, vybral jako základ nové jednotky. Operační základnou se stalo letiště Duxford u Cambridge, kam také letci po několika dnech odjeli. Dostali britské uniformy, hodnost seržant a začali se přecvičovat na nové letouny. Všichni byli zkušení, a proto jim to nečinilo problémy. Výcvik vedl mladý důstojník Boulton, který hned po prvním letu Josefovi Hubáčkovi řekl, aby výcvik vedl sám. Za několik dní dostali bojová letadla Hawker Hurricane a začali na nich cvičit. Největším problémem byla angličtina, kterou nikdo z nich neuměl, a proto se ji učili, kde to jen šlo. Velitel letky Josefa Hubáčka byl F/Lt. Jefferies, nadšený příznivec letecké akrobacie. Když se dozvěděl, že Josef dělal akrobacii, často za ním potom chodil a létali spolu. Po čase přibrali i Raymunda Půdu a nakonec při všech oficiálních událostech předváděli skupinovou akrobacii.
Výcvik čs. pilotů byl zakončen střelbami na pozemní cíle – do moře. 12. srpna 1940 se 310. stíhací peruť stala bojovou. Právě včas, německé bombardéry již začaly útočit na britská města. Blížila se Bitva o Británii. 310. stíhací peruť začala dostávat nové úkoly, mezi něž patřily noční starty proti bombardérům nebo ochrana lodních konvojů. V prvních dnech sestřelila 310. stíhací peruť 3 německá letadla, do konce září jí na konto přibylo dalších třicet. Dne 15. září 1940 se 310. stíhací peruť podílela na nejtěžší a nejkrvavější letecké operaci bitvy, při níž nepřítel nasadil 170 bombardérů typu Dornier 17 a značný počet stíhaček. Za tohoto vypjatého souboje, kdy se letcům podařilo zadržet silnou nepřátelskou formaci před Londýnem byl jeho Hurricane zasažen a on zraněn. Stroj opustil a zachránil se padákem. Při zásahu utrpěl průstřel hrudníku a pohmoždění nohy. V nemocnici mu vytahali střepiny z nohy a za několik dní byl zpět u své perutě. Po krátkém léčení byl přeložen ke kurýrní letce č. 24 na letišti Hendon a v listopadu 1941 se opět vrátil ke své 310. sqadroně RAF, u které sloužil až do 15. března 1941. Od 15. dubna do konce května 1941 byl zařazen jako instruktor československé letecké základně ve Wilmslow, kde vyučoval bojovou taktiku československé piloty. Poté absolvoval přeškolovací kurz na dvoumotorová letadla na letišti v Cinrencestru a po jeho absolvování byl přidělen jako zalétávací pilot k 10. vojenské továrně na opravy letadel.
Nejprve zalétával nová letadla, pak na podzim přijal možnost přelétávat letadla z Kanady do Anglie v tzv. Atlantic Ferry Commando, kde nalétal tisíce kilometrů. Byl prvním československým letcem, který přeletěl Atlantický oceán, i když jako druhý pilot na Catalině. Vykonal také nejvíce přeletů přes oceán z našich. pilotů a jako jediný přeletěl Atlantik na Liberátoru. Kanada byla pro něj novou zemí a hned na začátku jej čekala celá řada školení, která byla všechna zakončena zkouškou. Byl přidělen k leteckému útvaru, který zajišťoval přelety letadel z Kanady do Anglie z letiště Dorval u Montrealu, Jako pilot létal z Kanady přes Labrador, Grónsko, Island, New Foundland do Anglie na letiště Prestwick ve Skotsku.
Z Kanady byl odvolán na žádost českého inspektorátu. Po návratu byl přidělen k anglické 24. přepravní peruti v Londýně na letišti Hendon. První úkol, kterého se zhostil, bylo zásobování Malty. Po invazi spojenců do Afriky byla celá peruť zahrnuta pod velení Američanů a prováděla dopravu vojáků a materiálu. V rámci svých úkolů se dostal i do Indie, Řecka, Maroka, na Cejlon a mnoho dalších míst. Často také přepravovali důležité osoby. V roce 1945 letěl na Krym, na Jaltskou konferenci. Těsně před koncem války letěl s velitelem letectva gen. Janouškem do koncentračního tábora Buchenwald, který byl krátce předtím osvobozen a gen. Janoušek zde měl své bratry. Zde ho čekalo velké překvapení, když se najednou z hloučku Čechů u brány ozvalo: „Není to Pepík Hubáčků?!“ Mezi vězni bylo i několik jeho kamarádů ze Kdyně. Ti se na cestě domů setkali ve vlaku s paní Hubáčkovou, která se také vracela z vězení, a tak se dozvěděla, že manžel žije, ještě dřív, než se vrátil do vlasti.
Po návratu do vlasti dne 18. srpna 1945 jeho a ostatní čs. vojáky čekalo bouřlivé přivítání a oslavování jejich hrdinství, které napomohlo znovuobnovení národní svobody. Byl přidělen k vojenské dopravní letce jako pilot na ruzyňské letiště, později velitel letky a od 1. prosince 1945 jak operační důstojník. Byl povýšen ze štábního rotmistra na kapitána. Protože byl od r. 1938 záložníkem a po válce se rozhodl zůstat ve vojenské službě, vyhovělo MNO jeho žádosti a byl přijat jako důstojník z povolání. V roce 1946 povýšen na štábního kapitána a v r. 1947 na majora letectva.
Avšak to byla jen poválečná euforie, to skutečné „poděkování“ mělo teprve přijít. Po změnách, provedených u ČSA byl požádán, aby ukončil vojenskou kariéru a vstoupil do ČSA jako vedoucí létajícího personálu. Po únorových událostech byl jmenován vedoucím operačního oddělení až do 4. března 1950, kdy byl dán do zajišťovací vazby v souvislostí s havárií letadla ČSA u Rýmařova. Ze zajišťovací vazby v Ostravě byl propuštěn a osvobozen 1. dubna 1950. Do zastávané funkce se nevrátil a nastoupil do pobočného závod ČSA - Svitletu v Gottwaldově. Zde pracoval až do 17. října 1950, kdy byl propuštěn při hromadném propuštění zahraničních vojáků. Byl mu jako politicky nespolehlivé osobě zakázán pobyt na území Prahy a musel rovněž opustit služební byt na ruzyňském letišti a vrátil se do bytu po rodičích v rodné Kdyni. Ve Kdyni pracoval jako závozník u lesů, až do zranění, které mu znemožnilo toto povolání dále vykonávat. Potom pracoval až do důchodu jako vedoucí účetní na MNV Kdyně. Ve Kdyni také po dlouhotrvajících srdečních obtížích 9. dubna 1988 zemřel.
Vladimír Novotný
152-novotny.jpgNarodil se 17. října 1917 v Táboře v rodině obchodníka se střižním zbožím. Vyrůstal se svým starším bratrem Antonínem, pozdějším hercem a výzkumníkem (Dr.Ing.chemie). Do obecné i měšťanské školy chodil v Táboře. Koncem dvacátých let minulého století se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se jako sedmnáctiletý student spolu s bratrem Antonínem zúčastnil výběru pro kompars filmu Před maturitou, v němž si pak zahrál maličkou roli jednoho ze studentů. Antonín v konkurzu obstál natolik, že potom ve filmu hrál hlavní roli.
Po pěti třídách reálky odešel k filmu. V roce 1932 začal jako osmnáctiletý asistent kamery. Již v roce 1933 se stal pomocníkem kameramanů Karla Degla (SEDMÁ VELMOC) a Václava Vícha (1933 až 1936). Během prezenční vojenské služby natáčel s Jiřím Jeníčkem filmy z vojenského prostředí (př. NAŠE ARMÁDA či VOJÁCI V HORÁCH). Později založil s Josefem Váchou ateliér trikového filmu Afit. V tomto studiu natáčel titulky a připravoval trikové záběry pro dlouhometrážní filmy. Za okupace ateliér zabrala firma Pragfilm. Po válce spolupracoval s Jiřím Trnkou na animovaných filmech (PÉRÁK A SS, MÍŠA KULIČKA, ŠPALÍČEK, SLOVENSKÉ RÁNO), sám také natáčel různé krátké dokumenty a kulturní snímky (MLÁDÍ, KRKOLOMNÁ JÍZDA) a v letech 1947 – 1948 byl asistentem kameramana Jana Rotha. Touto svojí tvorbou se zařadil mezi osobnosti české školy loutkové animace, jakými byli: Emanuel Franek, Ludvík Hájek, Jiří Vojta, Jiří Šafář a mistr kamery loutkových filmů Vladimír Malík.
Od roku 1952 byl činný jako pedagog na pražské FAMU. Také se významně zařadil mezi kameramany hraného filmu - z jeho desítek filmů vynikl zejména Obchod na korze (1965), vyznamenaný cenou Americké Akademie Oscar (režie Ján Kadár – Elmar Klos); Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964); trikově náročná Dívka na koštěti 1971) a Jak utopit dr. Mráčka (1974) nebo televizní Arabela (1980) a Rumburak (1984). Zemřel 14. dubna 1997 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti tří let.
Pavel Haas
Narodil se 21. června 1899 do rodiny brněnského obchodníka 152-lHaas.jpgZikmunda Haase. Jeho maminka Olga pocházela z Ruska. Jeho o dva roky mladším bratrem byl slavný filmový herec Hugo Haas. Haasovi pocházeli z východních Čech, ale oba synové se už narodli v Brně. V rodině se hovořilo česky. Obecnou školu vychodili německou, ale střední školu českou. Rodiče chtěli, aby ovládali oba jazyky.
Své hudební vlohy odhalil díky hře na klavír. Studoval na konzervatoři a nakonec na mistrovské škole, kde jej vedl slavný skladatel Leoš Janáček, jehož byl nejvýraznějším žákem.
Ve 20. letech minulého století patřil k tzv. avantgardním umělcům. Výrazné pozornosti u veřejnosti se dočkala jeho skladba s názvem ZESMUTNĚLÉ SCHERZO, která byla původně komponována za Janáčkova dohledu. Ve skladbě FATA MORGANA pro klavírní kvintet se vyzpíval z pocitů ze zklamané lásky. Skladba Z OPIČÍCH HOR vznikla na základě jeho pobytu na Českomoravské vysočině v letním období. Opera ŠARLATÁN je považována za jeho nejvážnější dílo, které zkomponoval na prozaický text románu J. Wincklera. Protože náležel k židovské národnosti, tehdy již diskriminované, bál se požádat německého spisovatele o souhlas k libretu. Z tohoto důvodu změnil prostředí a jména postav. Opera vypráví o komických i vážných příhodách zázračného lékaře, tzv. Mastičkáře, a je pojata lidovou formou.
Na začátku prosince roku 1941 byl odtransportován stejně jako mnoho dalších Židů do Terezína. Je až s podivem, že i zde, v koncentračním táboře, našel sílu komponovat. Zachovala se skladba pro mužský sbor s názvem NENAŘÍKEJ!, jíž napsal v hebrejském jazyce, aby nikdo nepoznal její revoluční smysl. Dále se z koncentračního tábora zachovala skladba STUDIE, jíž hrál terezínský komorní orchestr. Poslední zachovanou skladbou z doby jeho věznění jsou ČTYŘI PÍSNĚ NA SLOVA ČÍNSKÉ POEZIE, v nichž jsou patrny stopy stesku a touhy po domově, současně však i vyjádření vize šťastného návratu. Toho se ale bohužel nedočkal. Terezín byl sice těžkým koncentračním táborem, žel byl převezen do ještě horšího místa – Osvětimi, kde byl 17. října 1944 zavražděn v plynové komoře.
Viktor Ullmann
Narodil se 1. ledna 1898 v rodině rakousko-uherského důstojníka 152-ullmann605863.jpgMaximiliána Ullmanna ve slezském Těšíně, kam byl tehdy jeho otec služebně přidělen. Rodiče, oba židovského původu, byli oddáni roku 1895 v modlitebně Židovské obce ve Vídni, následujícího roku Maximilian Ullmann s ohledem na svoji vojenskou kariéru konvertoval ke katolictví a sňatek byl stvrzen katolickým obřadem. Ullmannova matka přesídlila se synem v roce 1909 do svého rodného města Vídně, kde dokončil gymnaziální studia, zahájená v Těšíně. Počátky jeho hudebního vzdělávání sahají pravděpodobně také do jeho rodného města. Prokazatelné je od roku 1914 studium hudební teorie u Schönbergova žáka Josefa Polnauera. Po vypuknutí 1. světové války Ullmann složil urychlenou maturitu (tzv. „Kriegsabitur“) a v květnu 1916 narukoval jako jednoroční dobrovolník na frontu. Zúčastnil se jedné z nejkrutějších bitev války u italského Isonza a v srpnu 1918 byl jmenován poručíkem. Přes válečnou situaci se pokoušel komponovat, vyhledával hudební příležitosti a zajímal se o kulturní život v zázemí. Z jeho raných skladeb, v nichž převažovaly písně, se nic nezachovalo. V dubnu 1918 dostal Ullmann z fronty dovolenou, aby mohl zahájit studia práv na vídeňské univerzitě, brzy se však rozhodl pro hudbu a vstoupil do soukromého semináře skladby, vedeného Arnoldem Schönbergem, který navštěvoval do jara 1919. Současně se zdokonaloval ve hře na klavír u Eduarda Steuermanna a podílel se na činnosti Schönbergova Spolku pro soukromé provozování hudby.
V květnu 1919 přesídlil do Prahy. Na podzim následujícího roku nastoupil jako sbormistr a korepetitor v Novém německém divadle v Praze, kde byl šéfem opery Schönbergův švagr Alexander Zemlinsky. V Ullmannově přesídlení do Prahy patrně sehrála roli především Ullmannova snaha uniknout ze zhoršených rodinných poměrů a osamostatnit se. V roce 1922 postoupil Ullmann v Novém německém divadle na pozici druhého kapelníka. S Alexandrem Zemlinskym spolupracoval také jako sbormistr v Německém hudebním spolku (Deutscher Männergesangsverein). Podílel se např. na hudební přípravě pražské, resp. československé premiéry Schönbergových Písní z Gurre (Gurre-Lieder, 9. a 10. 6. 1921). Jeho prvním samostatným dirigentským vystoupením v divadle byla premiéra Mozartova singspielu Bastien a Bastienka (9. 12. 1921), řídil zde také světovou premiéru opery Roberta Konty Jugunde (13. 9. 1922).
V roce 1927, kdy Alexander Zemlinsky odešel do Berlína, opustil Nové německé divadlo i Viktor Ullmann. V sezóně 1927–1928 byl šéfem opery divadla v Ústí nad Labem. V roce 1929 zažil jako skladatel mezinárodní úspěch na festivalu ISCM, pořádaném 6. – 10. 4. 1929 v Ženevě, s druhou verzí svých Variací na Schönbergovo téma pro klavír v provedení Franze Langera. V létě roku 1931 vstoupil do Antroposofické společnosti ČSR (ručitelem mu byl Alois Hába), rozhodl se hudebnické povolání opustit a věnovat se zcela antroposofické osvětě. V letech 1933–42 žil v Praze jako hudebník bez angažmá, živil se soukromým vyučováním kompozici, nauce o harmonii a formách, instrumentaci a kontrapunktu, spolupracoval s pražským rozhlasem, publikoval v časopise Der Auftakt a vrátil se ke komponování. Dvakrát za sebou byl vyznamenán cenou, kterou založil ředitel vídeňského nakladatelství Universal Edition Emil Hertzka (Hertzka-Preis), udělované mladým skladatelům. Roku 1934 obdržel Ullmann Hertzkovu cenu za orchestrální verzi svých Schönbergovských variací, roku 1936 za operu Pád Antikristův (Der Sturz des Antichrist).
V srpnu 1937 se u něj projevily první známky psychického onemocnění, souvisejícího pravděpodobně s psychickou dispozicí zděděnou po matce. Na podzim téhož roku krátce pobyl v léčebných ústavech Gnadenwald a Hall (v Tyrolsku), zlepšení se však nedostavilo. V prosinci 1937 nastoupil do sanatoria Wiesneck ve Freiburgu in Breisgau, léčbu však nakonec na vlastní žádost přerušil.
Nový tvůrčí úspěch po překonané krizi znamenalo pro něj uvedení jeho 2. smyčcového kvartetu v provedení Pražského kvarteta na festivalu ISCM v Londýně v červnu roku 1938, kterému byl osobně přítomen.
V polovině října začaly první transporty pražských Židů do koncentračního tábora v Lodži a od té doby očekával, kdy na něj dojde řada. V té době zkomponoval operu Rozbitý džbán (Der zerbrochene Krug) podle Heinricha Kleista. 8. září 1942 byl deportován do terezínského ghetta, kde se aktivně podílel jako skladatel, kapelník a klavíristana podnicích tzv. „Tvorby volného času“ („Freizeitgestaltung“). Organizoval koncerty Studia pro novou hudbu (Studio für neue Musik), které založil, a Collegia musicum, dále přednášky, k nimž sám přispíval, byl činný jako pedagog i hudební kritik. V Terezíně vznikla jeho nejdůležitější díla, mezi nimi jednoaktová opera Císař z Atlantidy (Der Kaiser von Atlantis), melodram Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka (Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke), klavírní sonáty, písně apod. Poprvé se dostal do přímého kontaktu s židovskou tématikou a komponoval na hebrejštinu a jidiš. 16. září 1944 byl zařazen do transportu do Osvětimi-Birkenau a 17. září byl zavražděn v plynové komoře.
Otakar Kubín
Francouzsky Othon Coubine se narodil 22. října 1883 v 152-kubin-2.jpgBoskovicích. Rodiče z něj chtěli mít učitele, jeho jediným zájmem však bylo malování. Nakonec šel roku 1898 studovat na Odbornou sochařskou školu do Hořic a po dvou letech odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Zde byl v letech 1900 - 1904 žákem Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Tehdy zde s Kubínem studovali také např. Max Horb, Willy Nowak, Emil Filla, Bohumil Kubišta nebo Antonín Procházka. Všichni byli nespokojeni s akademismem, který na škole tehdy vládl. Chtěli poznávat cizí umění, zejména francouzské. Proto se všichni stali členy slavné skupiny Osma, která usilovala o moderní výtvarný výraz svých děl. Ovlivnila je i Munchova pražská výstava v roce 1905. Osma poprvé vystoupila veřejně na výstavě v Králodvorské ulici v roce 1907, účastnil se jí i Kubín.
První peníze po studiích si Kubín vydělal kresbami dokumentace při speleologických výpravách Karla Absolona do Moravského krasu. Za první peníze podnikl studijní cesty do Belgie, Francie a Itálie v letech 1903 -1907. Tehdy se poprvé setkal s krajinou v jižní Francii, která ho později učinila slavným. Byl členem Umělecké besedy a Sdružení výtvarných umělců Mánes. V letech 1909 - 1912 pracoval jako asistent kreslení na Umělecko-průmyslové škole v Praze.
V roce 1912 odjel se svou první ženou Blaženou Katzovou do Francie. Zůstal tam celých 40 let a stal se francouzským malířem. Nejprve žil v Paříži. Po smrti svého syna a první manželky v roce 1920 odešel do Provence, kde se usadil nejprve v městečku Apt a pak v Simiane, kde zakoupil starý měšťanský dům ze 17. st. a v Caseneuve středověký hrad z 12. století. V roce 1925 přijal francouzské občanství.
544-kubin-obraz.jpg
V roce 1951 se se svou druhou ženou vrátil do Československa a žili v Praze. Později zůstávali v Praze jen v zimě a v létě pobývali v jeho rodných Boskovicích, kde mu město upravilo byt v tzv. rezidenci u zámku.
V říjnu 1964 odcestovali naposledy do Francie, odkud se již více nevrátili. Zemřel v Marseille a je pochován v městečku Apt, odkud pocházela jeho druhá žena Berthe.
Kimi Räikkönen
Narodil se 17. října 1979 v Espoo ve Finsku. V roce 2007 se stal 152-kimi-1.jpgpoprvé mistrem světa ve Formuli 1. Mezi jeho další úspěchy patří zisk druhého místa v mistrovství světa v letech 2003 a 2005, obojí v barvách týmu McLaren. Za svou kariéru jezdil v týmech Sauber (2001), McLaren (2002-2006) a od roku 2007 za Ferrari.
Od deseti let jezdil na motokárách a v roce 1999 skončil druhý v Evropském šampionátu Formule Super A. Souběžně také jezdil sérii Formule Ford Euro Cup. Ve dvaceti letech vyhrál Britskou Formuli Renault Winter Series, když vyhrál první čtyři závody sezóny. Roku 2000, vyhrál sedm z deseti závodů šampionátu Britské Formule Renault. Jeho bilance v sériích Formule Renault byla obdivuhodná, Räikkönen vyhrál 13 z 23 závodů, což znamená 56 % vyhraných závodů.
I když toho mnoho nenajezdil, dal mu šéf týmu Sauber v září roku 2000 šanci testovat. Po testech na Jerezu a Barceloně, podepsal Sauber s Räikkönenem smlouvu na rok 2001 Prezidentovi FIA se nelíbilo, že odjezdil ve formulových závodech pouhých 23 závodů a považoval ho za velice nezkušeného. Nicméně Kimi předvedl hned v prvním závodě, že jezdit umí, když si vyjel bod za šesté místo v Grand Prix Austrálie.
Po sezóně 2001 od Sauberu odešel a zamířil do McLarenu, kde vystřídal svého krajana a dvojnásobného mistra světa, Miku Häkkinena, který ukončil kariéru. Po Grand Prix Itálie 2006 Ferrari oznámilo, že tým podepsal s Räikkönenem tříletou smlouvu na sezóny 2007-2009. Räikkönen po podepsání smlouvy prohlásil, že je s výměnou velmi spokojený a že přeje McLarenu v budoucnu hodně štěstí. Fin se stal týmovým kolegou Brazilce Felipeho Massy, který je ve Ferrari od roku 2006. Možná právě proto dostal Räikkönen vůz číslo 6, zatímco Massa podědil Schumacherův vůz číslo 5. Po odchodu Michaela Schumachera se stal nejlépe placeným jezdcem ve Formuli 1, když se jeho výdělek měl blížit k 51 milionům dolarů ročně.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Josef Petrasch
[1] Wikipedia 
[2] Český zápas 
Frédéric Chopin
[1] Wikipedia 
Josef Hubáček
[1] Wikipedia 
[2] Valka 
Vladimír Novotný
[1] Wikipedia 
[2] Česko-Slovenská filmová databáze 
Pavel Haas
[1] Wikipedia 
[2] Osobnosti.cz 
Viktor Ullmann
[1] Wikipedia 
[2] Osobnosti.cz 
[3] Český hodební slovník osobností a institucí 
Otakar Kubín
[1] Wikipedia 
[2] ArtBohemia 
Kimi Räikkönen
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Počet příspěvků: 1, poslední 17.10.2009 17:52:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00