Dnešní výročí

čtvrtek 22. říjen 2009 11:00

►1844 - narodila se francouzská herečka Sarah Bernhardt. (165)
►1919 – narodil se slovenský malíř, grafik a ilustrátor Vincent Hhložník. (90)
►1919 – narodila se britská spisovatelka Doris Lessingová. (90)
►1929 – narodil se choreograf, tanečník a herec Pavel Šmok. (80)
►1949 – zemřel český hudební skladatel Kamil Voborský. (60)
►Dnes je také Den porozumění koktavosti.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Sarah Bernhardtová
Vlastním jménem Henriette-Rosine Bernardt se narodila 22. října 152-bern-mucha.jpg1844 v Paříži. Byla nejstarší a nelegitimní dcerou Judith van Hardové, Holanďanky židovského původu, která působila jako kurtizána pod jménem „Youle“. Jejím otcem byl student práv katolického vyznání Eduard Bernardt. Na přání otce byla pokřtěna a svěřena do pěstounské péče. Ve svých osmi letech byla odeslána do pensionátu a od roku 1854 navštěvovala klášterní školu ve (Versailles).
V roce 1858 Vévoda de Morny, nevlastní bratr Napoleona III. a milenec její matky, jí zařídil výuku herectví v Comédie-Française. Po čtyřech letech studia debutovala v titulní roli Racinova dramatu Ifigenie. V této roli použila poprvé své umělecké jméno Sarah. Její kariéra skončila po několika měsících, kdy byla z divadla propuštěna, protože se poprala se svou kolegyní. Potom hrála zpravidla vedlejší role na malých scénách. V roce 1868 vystupovala v pařížském divadle Odéon v Lucemburských zahradách ve hře Kean od Alexandra Dumase staršího.
V prusko-francouzské válce, kdy byla uzavřena divadla, pečovala o raněné a po válce se opět mohla vrátit do Comédie-Française. V tomto období začal její vzestup a brzy byla pokládána za jednu z nejvýznamnějších hereček té doby. Kritikou byla oslavována jako „la voix d’or“ (zlatý hlas) či „la divine“ (božská). V roce 1882 se provdala za Jaquese Damalu, atašé řeckého vyslanectví v Paříži, který se také věnoval herectví, a proto spolu otevřeli vlastní divadlo, jehož ředitelem se stal její syn Maurice. Divadlo se ale brzy dostalo do finančních potíží a zbankrotovalo, což pro ni znamenalo velkou finanční ztrátu, kterou vyrovnla jen díky zahraničnímu turné.
V roce 1905 utrpěla úraz kolena a musela v roce 1915 podstoupit amputaci pravé nohy pod kyčelním kloubem. Avšak i potom se herecky angažovala. Během první světové války hrála ve stanech, stodolách a lazaretech na improvizovaných jevištích. Její zásluhy byly oceněny v roce 1906, kdy byla jmenována profesorkou na pařížské konzervatoři. Od roku 1914 byla členkou Čestné legie. Zemřela 26. března 1923 v Paříži na selhání ledvin. Je pochována na tamním hřbitově Pere Lachaise.
Vincent Hložník
Narodil se 22. října 1919 ve Svederníku u Žiliny. Studoval na 152-hlozik.jpgžilinském gymnáziu, kde jeho profesor kreslení významně přispěl k jeho nasměrování na dráhu výtvarného umělce. A tak se ucházel o studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Jeho výrazný talent přesvědčil porotu a byl přijat. Studium ukončil v roce 1942. Už jako devatenáctiletý se zajímal o práci ilustrátora v Matici slovenskej v Martině. Jako prvé pokusné ukázky poslal ilustrace ke Kremnickým pověstem. Jeho kresby zaujali, a tak s ním Matica nadvázala spolupráci. V Praze studoval za nepříznivých finančních podmínek. Proto požádal Matici o podporu. Matica mu posílala čtrnáctidenně 250 korun jako půjčku, kterou vrátí z honorářů, po nástupu na místo grafika. Nabídla mu i peníze na úhradu cestovného k návratu na Slovensko. Oženil se se svojí spolužačkou Věrou Horáčkovou a usadili se v Martině. V Matici ilustroval množství literárních předloh a časopisů pro děti. V roce 1952 přešel do Bratislavy, kde začal vyučovat na Vysoké škole výtvarných umění. Stal se řádným profesorem grafiky a v roce 1960 byl jmenován rektorem. Od roku 1970 byl perzekuovaný komunistickým režimem, protože v roce 1968 nesouhlasil se vstupem okupačních vojsk. Z uznávaného profesora se stal nezaměstnaný umělec. V té době dostal zajímavou nabídku od kněze Štefana Račeka, vymalovat kostel sv. Michala ze 14. století v Dolnom Hričove. Nabídku přijal, zatímco jiní "umělci" to před ním odmítli. V průběhu desíti roků se v kostele dodělaly vitráže, mozaiky a hliněná terakota. Kostel se proslavil jako unikátní dílo a dostal čestný přívlastek Slovenská Sixtinska kaplnka. V sedmdesátých a osmdesátých letech kreslil v kubistickém stylu návrhy na vitráže sakrálních oken ve slovenských kostelech, např. v Povážské Bystrici, v Ivanke pri Dunaji a mnohých dalších. Jeho vitráže jsou i na Nejvyšším soudě v Bratislavě. K sakrálním tématům se dostal i při ilustrování Bible 2000. Jejího vydání se ale nedožil, protože vyšla až v roce 1998 a on v Bratislavě ve věku sedmdesátiosmi let 10. prosince 1997 zemřel.
Doris Lessingová
Narodila se v roce 22. Října 1919 kapitánu Alfredu Taylerovi a 152-lessing.jpgEmily Maude Taylerové (rozené McVeagh), britským občanům žijícím v perském městě Kermanshah. Alfred Tayler přišel v první světové válce o nohu a svoji budoucí ženu potkal v Královské nemocnici, kde pracovala jako ošetřovatelka. Do perského města Kermanshah se svou rodinou odešel kvůli pracovnímu místu úředníka v Imperial Bank of Persia. Rodina se v roce 1925 přestěhovala do Jižní Rhodesie (nyní Zimbabwe) na kukuřičnou farmu o velikosti asi tisíci akrů, kterou zakoupila.
Doris studovala na Dominican Convent High School, dívčí římskokatolické škole v Harare (tehdejším Salisbury). Školu opustila ve čtrnácti letech, dále se vzdělávala sama. V patnácti letech opustila domov a pracovala jako vychovatelka. V té době, kdy začala číst knihy o sociologii a politice, které jí dával její zaměstnavatel; a také začala psát. V roce 1937 začala pracovat v Harare (Salisbury) jako telefonní operátorka a brzy se provdala za Franka Wisdoma, svého prvního manžela. Rozvedla se v roce 1943. Poté se zapsala do komunistické organizace eft Book Club, kde se seznámila s Gottfriedem Lessingem, svým druhým manželem. Vzali se krátce po svém připojení ke skupině, ale manželství také skončilo rozvodem. Gottfried Lessing se stal východoněmeckým velvyslancem v Ugandě a byl v roce 1979 při povstání proti Idi Aminovi zavražděn. Kvůli své kampani proti jaderným zbraním a jihoafrickému apartheidu, jí byl na mnoho let zakázán vstup do Rhodesie. V roce 1949 se přestěhovala do Londýna, kde vydala svji první knihu „The Grass Is Singing“ (Tráva zpívá). Svou druhou, velmi úspěšnou knihu „The Golden Notebook“ vydala v roce 1962. V roce 1984, aby demonstrovala, jak obtížné je pro začínající spisovatele proniknout na trh, se pokusila vydat dva romány pod pseudonymem Jane Somersová, Její vydavatel je nepřijal, tak je vydala u Michaela Josepha a ve Spojených státech u Alfreda A. Knopfa. 11 října 2007 získala Nobelovu ceny za literaturu. V 87 letech se tak stala nejstarší osobností, která tuto cenu získala a třetí nejstarší ve všech kategoriích nositelů Nobelovy ceny. Také je jednou z pouhých jedenácti žen, které byly v celé historii udílení Nobelových cen švédskou akademií touto cenou oceněny.
Pavel Šmok
Narodil se 22. října 1927 ve slovenské Levoči v rodině českého 152-smok.jpgstavebního inženýra. Tam absolvoval i základní školu. Po vyhlášení Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Prahy, kde studoval na reálném gymnáziu a poté na vyšší škole průmyslové. Technické zaměření si zvolil i pro vysokoškolská studia, absolvoval čtyři semestry na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. V té době se však jeho zájem již soustřeďoval na umělecké aktivity a tak vysokoškolská studia nedokončil.
Po krátké herecké kariéře ve známém divadle svého učitele E. F. Buriana se k baletu dostal až v letech, kdy jiní už byli na vrcholu. Taneční oddělení pražské konzervatoře absolvoval jako šestadvacetiletý. Hendikep pozdního začátku vyrovnal vrozeným pohybovým talentem, vzácnou muzikálností a houževnatou pílí. Dobrou fyzickou kondici mu dal sport. V roce 1946 byl juniorským mistrem ČSR v krasobruslení. Jako sólový tanečník působil v pražské Armádní opeře a v Plzni, kde vytvořil řadu zdařilých postav. Těžká operace páteře uspíšila jeho rozhodnutí věnovat se choreografii. Stal se šéfem baletu v Ústí nad Labem (1958–1961), další tři sezóny pracoval v Ostravě. V roce 1964 se stal spoluzakladatelem a choreografem samostatného zájezdového souboru Balet Praha, s nímž projezdil velký kus světa.
V roce 1970 odešel s jádrem souboru do švýcarské Basileje, kde stál v čele baletu tři sezóny. Po návratu do Prahy zformoval v roce 1976 v pražském divadle Rokoko skupinu tanečníků, s níž záhy uváděl samostatné celovečerní programy. Tato skupina se v roce 1980 osamostatnila a přijala dnešní název – Pražský komorní balet. Je jeho tvůrcem, uměleckým vedoucím, choreografem, jeho duší. Na kontě má již kolem stovky baletů inscenovaných na domácích i zahraničních scénách. Vedle toho se však choreograficky podílel na více než třiceti operách, téměř třiceti operetách, muzikálech a revuích, pětačtyřiceti činoherních inscenacích. Uplatnil se i jako režisér. Inscenoval mj. Veselou vdovu v Basileji a Lodži, Piráty z Fortunie O. F. Korteho ve Vídni, Prodanou nevěstu v pražském Národním divadle. Své mimořádné dramaturgické schopnosti prokázal jako tvůrce mnoha baletních libret i jako autor/moderátor zábavně výchovného pořadu pro děti „Jak se dělá balet“, jenž má za sebou už na 870 repríz.
Celkem působil na třiceti domácích a pětadvaceti zahraničních scénách a v celé řadě televizních a filmových studií. Ve svých souborech vychoval již desítky vynikajících interpretů, výchově choreografů se pak věnuje jako profesor taneční katedry hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze. Jedná se o velmi významného českého umělce, který velmi výrazně ovlivnil vývoj českého tanečního umění v druhé polovině 20. století. V roce 2005 obdržel za svoji celoživotní uměleckou činnost cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia.
Kamil Voborský
Narodil se 28. listopadu 1883 v Táboře jako třetí z pěti dětí 152-vovorsky.JPGměstského důchodního Karla Voborského. Základy hudebního vzdělání získal u svého dědy Václava Krátkého a u ředitele kůru Fr. Mathyho a varhaníka Š. Doubka. Po absolvování pěti tříd táborského gymnázia studoval na pražské konzervatoři; nejprve v letech 1898-1902 varhany u prof. Kličky a potom v letech 1902-03 kompozici u Antonína Dvořáka, státní zkoušku ze zpěvu a hry na varhany složil v roce 1908.
V letech 1903 až 1906 působil jako učitel hudby v Táboře a pak odešel do Jindřichova Hradce, kde byl ředitelem kůru (regenschori) proboštského kostela a profesorem hudební výchovy na gymnáziu a jiných středních školách. Vlastnil zde také hudební školu, řídil studentský sbor a orchestr, dirigoval hradecké amatérské i chrámové sbory a orchestry. Ve 30. letech uskutečnil Čs. rozhlas - Radiojournal několik přímých přenosů z jindřichohradeckého proboštského kostela, kde při nedělních mších a při liturgických svátcích zazněly Voborského duchovní skladby pod jeho řízením. K hudbě vedl i své dvě dcery, při domácím „muzicírování“ se u Voborských hrála tria, kvarteta a čtyřručně na klavír. Věnoval se převážně chrámové hudbě. Napsal 240 číslovaných prací: 11 latinských mší (v letech 1903 až 1938), 3 české mše a 1 latinské rekviem, 56 graduálií, 58 ofertorií, 39 pange lingea, hymny a příležitostné sklady na české i latinské texty, komunia, pohřební sbory, žalmy, responsoria. Te deum pro smíšený sbor (1915). Jako sběratel hudebních nástrojů byl i jejich znalcem a od roku 1919 konzervátorem Národního muzea v oboru hudebních nástrojů. Část sbírky, zejména dřevěných hudebních nástrojů Kamila Voborského je uložena v depozitáři Muzea Jindřichohradecka. Zemřel 22. října 1949 v Praze.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Sarah Bernhardt
[1] Wikipedia 
Vincent Hhložník
[1] Wikipedia 
Doris Lessingová
[1] Wikipedia 
Pavel Šmok
[1] Státní opera Paraha 
[2] Český hudební slovník osob a institucí 
Kamil Voborský
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00