Dnešní výročí

středa 28. říjen 2009 10:00

►1469 – narodil se holandský humanista a teolog Erasmus Rotterdamský. (540)
►1704 – zemřel anglický filosof John Locke. (305)
►1909 – narodil se anglický malíř Francis Bacon. (100)
►1914 – narodil se nositel Nobelovy ceny anglický chemik Richard Laurence Millington Synge. (95)
►1929 – narodil se český literární historik a kritik Jiří Brabec, (80)
►1929 – zemřel německy píšící prozaik a dramatik Hermann Ungar, (80)
►1944 – narodil se slovenský herec Marián Labuda, (65)
►1969 – zemřel ruský spisovatel Korněj Čukovskij, 40)
►1979 – zemřel malíř a grafik František Podešva, (30)
►1999 – zemřel španělský dramatik a básník Rafael Alberti, (10)

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Erasmus Rotterdamský
28-erasmus.jpgVlastním jménem Gerrit Gerritszoon se narodil 27. října 1467 v Rotterdamu. Patřil mezi nejvýznamnější a nejvlivnější představitele evropského humanismu, je považován za předchůdce reformace, ačkoli sám se stavěl velmi kriticky k jejím projevům (opustil například kvůli reformě basilejské univerzity svou milovanou Basilej). V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance.
Nejprve byl augustiniánským mnichem. po svém kněžském svěcení byl od roku 1492 ve službách biskupa v Cambrai. V letech 1495-99 studoval v Paříži. Jako kněz procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. V letech 1506-09 žil v Itálii a mezitím pobýval v Nizozemí a Anglii. V letech 1514-21 žil v Basileji, odkud vycestovával, aby nechal u svého přítele Johanna Frobena tisknout své knihy. Od roku 1524 opět bydlel v Basileji, avšak po získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel na protest do Freiburgu. Zemřel 12. července 1536 v Basileji a je pohřben v tamní katedrále.
John Locke
Narodil se 29. srpen 1632 ve Wringtonu poblíž Bristolu do 28-locke-1.jpgpuritánské rodiny. Od roku 1647 studoval na Westminster School v Londýně a poté přírodní vědy, medicínu a státovědu v Oxfordu. V letech 1667-75 pracoval jako domácí učitel, rádce a lékař lorda Shaftesburyho. Čtyři roky strávil ve Francii (1675-79) a pět let v Holandsku (1683-88). Po nástupu Viléma III. Oranžského na anglický trůn, v letech 1689–1700 byl ve státních službách – jako komisař pro obchod a kolonie. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. Zemřel 28. října 1704 v Essexu.
Francis Bacon
28-bacon-3.jpgNarodil se 28. října 1909 v Dublinu. Svůj původ odvozoval od rodiny filozofa Francise Bacona. Začal malovat ve 20. letech a větší známost začal získávat ve 40. letech a další velkou vlnu zájmu vzbudil po své smrti. Jeho život ovlivnila tragická smrt přítele George Dyera, který se otrávil v 70. letech. Do té doby prožíval londýnský bohémský život, při kterém se stýkal s okruhem osobností, mezi kterými byl například malíř Lucian Freud, poté se jeho soukromý život poněkud zklidnil. Náměty pro svou tvorbu získával často z klasických děl starých mistrů, skutečných fotografií, rentgenových snímků nebo filmů, které přetvářel s překvapivou perverzností a násilností. Pro jeho dílo jsou typické jednoduché, ale znetvořené figury uzavřené do trubkovitých nebo skleněných konstrukcí. Známé jsou studie s ústřední postavou papeže Inocenta X. Zemřel 28. dubna 1992 v Madridu.
Richard Laurence Millington Synge
Narodil se v Liverpoolu, 28 října 1914, jako syn Laurence 28-synge-1.jpgMillingtona Syngeho a Kathariny Charlotty Swanové. V roce 1928 odešel studovat na Winchester College. Zde studoval až do roku 1931 především klasiky a teprve potom přírodní vědy. V roce 1933 přestoupil na Trinity College University v Cambridge, kde studoval fyziku, chemii a fyziologii a biochemii. Během let 1936-39 působil jako výzkumný student pod vedením N. W. Pirieho v biochemické laboratoři univerzity v čele se Sirem Frederickem Hopkinsem. V roce 1941získal titul Ph.D. na universitě v Cambridge. Ve stejném roce nastoupil do zaměstnání u Wool Industries Research Association v Leedsu a v roce 1943 přešel do Ústavu preventivního lékařství v Londýně. Od roku 1945 se především zájímal o analytické problémy týkající se antibiotik a meziproduktů metabolismu bílkovin. Od roku 1948 byl vedoucím katedry chemie v Rowett výzkumného ústavu v Bucksburnu (Aberdeen). Na Rowett Research Institutu se pod vedením DP Cuthbertsona se zabýval zejména trávením proteinů přežvýkavci. Práce začaly asi v roce 1950. V tomtéžroce se stal členěm Roaal Society a v roce 1952 Royal Institute of Chemistry. V roce 1952 mu byla udělena (spolu s A. J. P. Martinem) Nobelova cena za chemii. Byl čestným členem American Society of Biological Chemists. Zemřel 18 srpna, 1994 v Norwichi.
Jiří Brabec
28-brabec.jpgDoc. PhDr. Jiří Brabec, CSc. se narodil 28. října 1929 v dělnické rodině v Kněževsi. Vyučil se prodavačem a od roku 1943 pracoval v obchodě nejprve v rodišti, pak v Praze. V letech 1948-49 byl zaměstnán na kulturním oddělení pražského krajského výboru ČSM. Po absolvování dělnické přípravky v Mariánských Lázních v letech 1949-50 vystudoval češtinu a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1955-71 působil jako odborný vědecký pracovník v Ústavu pro českou literaturu, kde pracoval až do roku 1971, kdy byl nucen z politických důvodů odejít. V tomto období také externě přednášel českou literaturu na Filosofické fakultě. Jeho organizačně-kulturní aktivita šedesátých let vyvrcholila 1969-70, kdy zastával funkci výkonného místopředsedy Svazu českých spisovatelů. Od 1971 byl rok bez zaměstnání, pak pracoval jako biletář, strážný, hlídač a topič. V roce 1990 se vrátil do Ústavu pro českou literaturu, v témže roce přešel na FF UK, kde přednášel do roku 2001. Odtud přešel do Masarykova ústavu AV ČR. Přispíval zejm. do Nového života, Literárních novin, Kulturní tvorby, Plamene a Hostu do domu; v Květnu ((1958) a Orientaci (1966–1967) byl předsedou redakční rady. Za normalizace publikoval v samizdatu. Vedl týmovou práci na Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982, s titulem Slovník zakázaných autorů /Praha 1991/). Připravil mnoho antologií, výborů a edic (T. G. Masaryk, K. Teige, L. Fikar, S. K. Neumann, Z. Havlíček aj.).
Hermann Ungar
28-ungar.jpgNarodil se 20. dubna 1893 v Boskovicích v židovské rodině. Jeho otec byl starostou místního židovského města. Hermann byl vzděláván pouze v němčině, protože to bylo v té době mnohem užitečnější pro dosažení vyššího společenského postavení. Kromě návštěvy německé židovské školy měl i soukromého učitele. Potom studoval na německém gymnasiu v Brně, kde byl nejlepším žákem třídy. Během studia s literární činností, kterou jeho otec velmi podporoval. V Brně byl členem židovského studentského klubu Veritas a v Boskovicích podobného klubu Latitia. Jeho zapojení do těchto klubů pomohlo v boji proti katolickému převážně antisemitskému fanatismu převládajícímu na moravském venkově. V letech 1911 - 1912 zahájil intenzivní studium Starého zákona, jakož i hebrejštiny a arabštiny na Univerzitě Friedricha Wilhelma, nyní Humboldtově univerzitě, v Berlíně. V té době se stal členem jiného sionistické skupiny studentů Hasmonaa a pokračoval v psaní povídek a románů. Tyto rané literární pokusy byly bohužel ztraceny. V roce 1912 přešel na univerzitu v Mnichově, kde začal studovat práva a pokračoval na Právnické fakultě v Praze. Za první světové války nastoupil dobrovolně službu u dělostřelecké jednotky rakousko-uherské armády. Na ruské frontě, byl zraněn a v roce 1916 byl v Brně v nemocnici. Po zotavení se vrátil do Prahy, aby mohl dokončit své studium. Doktorát v oboru práva získal v roce 1918. Přestal mít zájem o sionismus, jeho pozornost se zaměřila na demokratické ideály Masarykovy Československé republiky. V roce 1918 pracoval jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři v Praze, kde si uvědomil, že nechce být ani advokátem ani soudcem, a tak v roce 1919 přijal místo dramaturga a herce Městského divadla v Chebu. Jeho literární kariéra oficiálně začala v roce 1920 vydáním knihy Chlapci a vrazi, která upoutala pozornost Thomas Mann a také ji velmi chválil režisér Berthold Viertel. V té době se stal úředníkem Německé obchodní banky v Praze. Na tuto funkci rezignoval v roce 1921 a stal se obchodním atašé na Československém velvyslanectví v Berlíně. Zde se spřátelil s tiskovým atašé Camillem Hoffmannem, který byl v mládí dekadentní básníkem. V roce 1922 se oženil s Margaretou Weissovou pocházející z pražské židovské rodiny. V roce 1923 se narodil jejich první syn Michael. V roce 1929 se narodil jejich druhý syn, Alexandr a Ungar rezignoval na svou funkci kvůli špatnému zdraví a touze ukončit svůj "dvojí život" a, věnovat se zcela psaní. V době své nemoci plánoval cestu do Palestiny na návštěvu své sestry, která emigrovala v roce 1926 a pracovala jako lékařka v Tel Avivu, ale výlet nikdy neuskutečnil, protože akutní zánět slepého střeva ho donutil jít do nemocnice. Lékaři nebrali jeho stížnosti vážně, a když se rozhodli ho operovat bylo příliš pozdě. Zemřel v Praze ve věku třiceti šesti let 28. října 1929. Je pohřben v malé židovské části hřbitova Malvazinky v Praze.
Marián Labuda
Marián Labuda se narodil 28. októbra 1944 v Hontianskych 28-labuda-2.JPGNemciach. V letech 1961-64 studoval herectví na Divadelnej fakulte VŠMU v Bratislavě. Po promoci nastoupil do Slovenského národného divadla, v roce 1968 byl spoluzakladatelem legendárního generačního Divadla na korze v Bratislavě. V letech 1971-89 byl členym Novej scény v Bratislavě a od 1. ledna 1990 je členem Činohry SND. Hostoval v vícerých divadlech v České republice (Městské divadlo ve Zlíně, Národní divadlo v Brně, Divadlo na Vinohradech v Praze). Dosud vytvoril více než 100 dramatických postav. Výborným výkonem sa předvedl v hlavní úloze hry Tiso. Na českých scénách vynikl předevšímv roce 2000 jako Pan Puntilla v Národním divadle v Brne a v roku 2004 jako Leon ve Švadlenkách v Divadle na Vinohradech v Praze. Vytvořil také řadu rozhlasových, televíznych a hlavně filmových postáv ve slovenských, českých a něemeckých filmech. V naší republice ho proslavily především filmy „Vesničko má středisková“ a „Král Ubu“. Popřejme mu, ať se mu nadále daří tak jako dosud a ať nás ještě dlouho baví svým vynikajícím hereckým uměním.
Na závěr malý videoklip
Korněj Čukovskij
28-cukovskij-1.jpgVlastním jménem Nikolaj Vasiljevič Kornejčukov se narodil 31 března 1882 v Petrohradě. Byl básníkem, překladatelem a literárním kritikem., Jeho sláva však spojena především s jeho poetickými příběhy pro děti, které jsou stejně jako díla Lewis Carrolové často založeny na nesmyslech. I když byly jeho příběhy psány v mládí, tj. před Velkou říjnocou socialistickou revolucí, tak byly v Sovětském svazu až do roku 1981 považovány za protikomunistické jeho knihy nesměly být prodávány, natož aby byly ve veřejných knihovnách. U nás je nejznámější jeho kniha Doktor Bolíto s ilustracemi Josefa Lady. Zemřel 28 října 1969 v Moskvě.
František Podešva
Narodil se 2. července 1893 v Sokolnicích u Brna. Nedlouho po 28-podesva.jpgjeho narození se rodina přestěhovala do Brna. Tam také chodil do školy a později se u Josefa Lídla na Zeleném trhu vyučil houslařem. V roce 1911 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat rovnou do druhého ročníku. Studia dokončil až po světové válce, protože v roce 1915 musel narukovat. V roce 1921 absolvoval a usadil se v Brně. Rok před tím, při léčebném pobytu na Valašsku, vytvořil svá první monumentální díla. Sgrafito na škole v Rožnově pod Radhoštěm a fresku v kostele na Hutisku: Vítězný oblouk a Strop kněžiště. V první polovině dvacátých let se intenzivně účastnil brněnského společenského života. V mnoha směrech byl pro něj významný rok 1925. Získal stipendium ke studijnímu pobytu u Františka Kupky v Paříži a zúčastnil se tam výstavy dekorativního umění. Téhož roku se oženil, přesídlil do Prahy a stal se redaktorem společenské revue Salon, která měla jeho zásluhou kvalitní výtvarnou úroveň. Když děti povyrostly, rázně opustil čilý pražský společenský život a v roce 1938 se s rodinou usadil na úbočí Soláně na místě zvaném Na rovinkách.
28-podesva-sign.jpgBylo mu 45 let a zdálo by se, že by měl spíše bilancovat než začínat. Byl úspěšným redaktorem a uznávaným malířem a mohl už jen sbírat plody své práce, mít svou jistotu a přátele kolem sebe. Na Soláni získal klid pro tvůrčí práci, nové náměty, novou inspiraci a postupně se proměnila i jeho tvorba. Začaly být pro něho charakteristické robustní tvary, pastózní malba zemitými tóny, které se postupně projasňovaly až do svítivých barev, které používal od šedesátých let až do konce svého života. Zemřel 28. října 1979 v Rožnově pod Radhoštěm a je pohřben na Valašském Slavíně u kostela v rožnovském muzeu. O patnáct let později byly k jeho ostatkům uloženy i ostatky jeho uloženy, spisovatelky Marie Podešvové (1901-1994).
Rafael Alberti
Narodil se 16. prosince 1902 v El Puerto de Santa María (Cádiz) 28-alberti-3.jpgv rodině Augustína Albertiho a Maríe, rozené Merellové. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců italského původu, dodavatelů evropského zboží. Začínal jako malíř. V roce 1917 se přestěhovala rodina do Madridu, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu Prado (El Museo del Prado). Po prvním období, kdy se učil malbě, se představil v sále „Salón Nacional de Otono“ (Národní podzimní galerie) a zahájil svou první výstavu obrazů a kreseb v Ateneu. Představil se i v Rezidenci studentů, kde se seznámil s Generací 27 (v poezii sem patří mimo jiných Federico García Lorca, Dámaso Alonso, Gerardo Diego, Pedro Salinas, Jorge Guillén, Emilio Prados, Manuel Altolaguirre, Luis Cernuda, Vicente Aleixandre a Miguel Hernández), intelektuálním hnutím, představeném v Seville roku 1927 při příležitosti třístého výročí úmrtí Luise de Góngory. V roce 1924 obdržel Národní cenu za svou první publikovanou knihu, Námořník na zemi (Marinero en tierra), po níž se definitivně rozhodl pro poezii, ačkoliv výtvarnému umění se věnovat nepřestal. Počátkem třicátých let se přiklonil k marxismu a vstoupil do Komunistické strany Španělska. V roce 1939 po vítězství generála Franca emigroval do Argentiny, kde strávil čtyřiadvacet let; dalších patnáct let žil v Itálii. Do Španělska se vrátil 27. dubna 1977 se slovy „Opustil jsem vlast se zaťatou pěstí, a vracím se, nabízeje vám otevřenou ruku jako gesto smíru mezi všemi Španěly“. Obdržel mnoho cen a uznání. V roce 1983 mu připadla i významná Cervantesova cena, nejvyšší uznání pro španělsky píšící spisovatele. V roce 1987 rada Cádizu ustanovila v jeho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, poprvé se spisovatelkou Maríou Teresou Leónovou, a podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno 28. října 1999 ve svém rodišti, městě El Puerto de Santa María.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Erasmus Rotterdamský
[1] Wikipedia 
John Locke
[1] Wikipedia 
Francis Bacon
[1] Wikipedia 
Richard Laurence Millington Synge
[1] Nobelprize.org 
[2] Wikipedia 
Jiří Brabec
[1] Wikiedia 
[2] Revolverrevue 
Hermann Ungar
[1] Twisted spoon press 
[2] Wikipedia 
Marián Labuda
[1] Wikipedia 
[2] Osobnosti.sk 
Korněj Čukovskij
[1] Wikipedia 
František Podešva
[1] Masarykova veřejná knihovna Vsetín 
[2] Město Rožnov pod Radhoštěm 
Rafael Alberti
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Petr HasardHermann Ungar17:0029.10.2009 17:00:19

Počet příspěvků: 1, poslední 29.10.2009 17:00:19 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00