Dnešní výročí

neděle 1. listopad 2009 12:00

►1884 – byl přijat greenwichský poledník za základ pro udávání zeměpisné šířky. (125)
►1894 – zemřel předposlední ruský car Alexandr III. (115)
►1919 – narodil se herec Radovan Lukavský. (90)
►1924 – narodil se kameraman a režisér Jan Čuřík. (85)
►1924 – narodil se novinář a básník Jan Štern. (85)
►1934 – narodil se welšský skladatel Wiliam Mathias. (75)
►1974 – zemřel malíř František Muzika. (35)
►1949 – narodil se herec Pavel Zedníček. (60)

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Základní poledník
Základní poledník nebo též nultý poledník je poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka. Prochází Královskou observatoří v Greenwichi v Anglii (dnes jižní předměstí Londýna), podle toho se nazývá též Greenwichský poledník. K jeho definici byl použit Airyho pasážník Greenwichské hvězdárny.
Od počátků astronomie bylo její důležitou aplikací měření času a 11-1-zakl-polednik.jpgvyužití nebeských těles pro navigaci. Pravý sluneční čas je v každém místě svázán s místním poledníkem. Zavedení jednotného času na větším území proto nutně souvisí se stanovením významného poledníku. Historicky vzniklo mnoho úředních časů a mnoho s nimi svázaných významných poledníků, a pro účely navigace si alespoň každá koloniální mocnost zvolila svůj systém souřadnic se svým základním poledníkem. Vývoj techniky a dopravy si koncem 19. století vynutil přijetí jednotného systému měření času a zeměpisné délky.
Poledník, který je základní v dnešním systému používán, byl určen na zvláštní konferenci (International Meridian Conference) pořádané v roce 1884 ve Washingtonu, na které se sešlo 41 delegátů z 25 zemí.
Na konferenci byly přijaty tyto základní principy:
  1. Bylo by vhodné přijmout jeden světový poledník a nahradit tak všechny dosud existující.
  2. Poledník procházející hlavním pasážníkem na Greenwichské hvězdárně by měl být stanoven jako „počáteční poledník“.
  3. Všechny zeměpisné délky v rozmezí 180° na východ i na západ by měly být počítány od tohoto poledníku.
  4. Všechny země by měly přijmout univerzální den.
  5. Za univerzální den by měl být stanoven střední sluneční den, který začíná o půlnoci středního slunečního času v Greenwichi a má 24 hodiny.
  6. Nautický a astronomický den by všude měly začínat o střední půlnoci.
  7. Měly by být podporovány všechny technické studie regulující a rozšiřující používání desítkového systému na dělení času a prostoru.
Rezoluce č. 2, zavádějící základní poledník v Greenwichi, prošla hlasováním v poměru 22:1. San Domingo (nyní Haiti) hlasovalo proti, Francie a Brazílie se zdržely. Francie nepřijala tento systém až do roku 1911.
Na protější straně Země oproti nultému poledníku se nachází mezinárodní datová čára.
Alexandr III.
Narodil se 10. března 1845. Protože byl druhorozený syn byl jako 11-1-alexandr-1.jpgvelkoknížeti Alexandru Alexandroviči připravován výlučně na vojenskou kariéru. Když jeho starší bratr Mikuláš, kterého připravovali pro následnictví, jako dvaadvacetiletý zemřelv Nice začalo se mu dostávat důkladného všestranného vzdělání. Jeho učiteli se stali významní profesoři Petěrburgské a Moskevské univerzity. Ale budoucí následovník neprojevoval velkou snahu a neměl zájem stát se vysoce vzdělaným člověkem, neměl k tomu snad ani dostatečné vlohy; přesto není důvod se domnívat, že pro dráhu panovníka nebyl dostatečně připraven. Vynikal fyzickou silou. Byl vysoký 193 cm, širokých ramen. Jeho síla zachránila na podzim roku 1888 jeho rodinu i jeho samého. Tehdy v Borkách nedaleko Charkova vykolejil carský vlak. Zřícenou střechu vagónu držel car s neuvěřitelným úsilím na ramenou tak dlouho, dokud jeho blízcí neopustili smrtelně nebezpečné místo. Na rozdíl od svých předchůdců nosil rozložitý hustý plnovous, což bylo mnohými současníky oceňováno jako následování starobylé ruské tradice. Jeho charakter byl prý složitý. Občas býval hrubý, užíval nevybíravých výrazů dokonce i v úředních dokumentech, byl povýšený a často si dovolil urážky na adresu svých podřízených. Zároveň se vyznačoval upřímnou zbožností (po dobu jeho vlády bylo postaveno 5000 kostelů a založeno mnoho církevních škol). Nebyl mu cizí kulturní život; rád poslouchal hudbu, miloval balet, operu a zvláště operetu, zabýval se malováním a zajímala ho historie. Byl iniciátorem založení Ruské historické společnosti a pokoušel se rozluštit záhadu tajemného starce Fjodora Kuzmiče. Ve státní politice udržoval mírně kozervativní kurz. Jeho politické priority byly často označovány jako „kontrareformy“, což z dnešního pohledu není úplně spravedlivé. Ano, Alexandr III. uznával, že jeho otec dal zemi příliš mnoho svobody, za což také zaplatil. Jako člověk se zdravým rozumem neodmítal všechno, co už bylo vykonáno, neobnovil nevolnictví, nezrušil porotní soud, který se bohužel řádně zdiskreditoval sám. Proto zavedl po zralé úvaze instituci zemských náčelníků a změnil pravidla pro ustavení porotních soudů, jimž odebral pravomoci soudit přestupky městských a státních úřadů. Udělal vše proto, aby efekt dosažený „velkými reformami 60. a 70. let“ neměl na Rusko zhoubný vliv.
Upřímně věřil, že je nutné povznést autoritu šlechtického stavu, který podle jeho mínění má být garantem stability ruského samoděžraví. Proto záměrně zrušil „daň z duší“, snížil platby za vykoupení pozemků pro sedláky osvobozené od nevolnictví, což bylo nutné, aby se alespoň z části zčásti zlepšily poměry poreformních rolníků. Bylo též mírně liberalizováno pracovní zákonodárství. V oblasti zahraniční politiky se Alexandr snažil vyhnout válkám a jakýmkoli mezinárodním konfliktům. Je ohromující, že za jeho vlády Rusko ani jednou nebojovalo, i když se několikrát ocitlo na samém prahu nevyhnutelné války. Není divu, že cara jeho současníci nazvali "mírotvůrcem".
Jeho Rodinný život je možno charakterizovat jako spořádaný. Jeho začátek byl však velmi neobvyklý. Když se Alexandr po bratrově smrti stal neočekávaně následníkem, zdědil po svém starším bratrovi nejen trůn, ale i nevěstu, dánskou princeznu Marii Sofii Frederiku Dagmaru, která přijala pravoslavné jméno Marie Fjodorovna. Optimistická, okouzlující „krasavice Minni“, romanticky zamilovaná do Nikolaje Alexandroviče, podala po jeho smrti upřímně svou ruku a srdce jeho mladšímu bratrovi, který byl, jak se zdálo, do ní doopravdy zamilován.
Jejich pozdější vztah nelze již považovat za úplně ideální, ale na rozdíl od mnoha známých dynastických sňatků je možno ho hodnotit jako šťastný. Marie Fjodorovna mu porodila šest dětí, které měl velmi rád a byl jim dobrým otcem. Trpěl car závažným onemocněním ledvin, které současní lékaři diagnostikují jako nefritidu. Na podzim 1894 odjel na doporučení lékařů do své oblíbené Bělověže, kde podle mínění lékařů měly klid a lesní vzduch přinést zlepšení jeho zdravotního stavu. Ale tyto naděje se nespnily. Proto ho přivezli na Krym, kde v přítomnosti svých nejbližších 1. listopadu 1894 ve věku 49 let skonal.
Radovan Lukavský
Narodil se 1. listopadu 1919 v Praze v poměrně chudé rodině. 11-1-lukavsky.jpgJeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, pocházející ze Stodu u Plzně. Jeho matka, bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, pocházejécí z Bystřice pod Hostýnem, byla hluboce věřící katoličkou, a svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo. Rd chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických pannen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem. Studoval jezuity řízené Arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi pro rostoucí dluh, protože rodiče nebyl schopni platit za internát. Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde v roce 1938 odmaturoval. Dále studoval na Univerzitě Karlově češtinu a francouzštinu. Studia dokončil až po 2. světové válce, během které byl nuceně nasazen v Německu. V té době dokončil i studia herectví na konzervatoři. Okamžitě získal angažmá v Městských divadlech pražských a od roku 1957 se stal členem činohry Národního divadla. Jeho pedagogická činnost byla spojena s pražskou Akademií múzických umění, kde se stal v roce 1995 profesorem. Napsal dvě knihy o herectví a mnoho článků.
Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí. Jeho nejslavnějšími divadelními rolemi byly Obchodník s deštěm, Hamlet nebo Tomáš Becket. Televizním divákům zůstává v paměti díky roli Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a řadě dalších. Byl vynikajícím recitátorem. Působil také jako vypravěč v seriálu Krajní meze a namluvil 17 biblických příběhů (Bible pro malé i velké) Jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie. Za komunistického režimu musel jako křesťan a nestraník čelit omezování své herecké a pedagogické činnosti - z kádrových důvodů musel přestat učit na DAMU, a když odmítl přednést projev, ve kterém by litoval svých postojů v 60. letech, bylo mu na dlouhou dobu znemožněno vystupovat v televizi. Zemřel 10. března 2008 v Praze.
Jan Čuřík
Narodil se 1. listopadu 1924 v Praze, Bohaté odborné zkušenosti získal v armádní, studiu, kde pracoval na dokumentech i hraných filmech. Velkou pozornost vzbudila kamera filmů Zbyňka Brynycha ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958) a PĚT Z¦MILIONU (1959). Jan Čuřík patří ke kameramanům přesvědčeným o tom, že kamera se ve filmu nesmí samoúčelně prosazovat, ale musí vycházet z¦režijní koncepce a plně ji respektovat. Spolupracoval mimo jiné na filmech HOLUBICE (1960), TRANSPORT Z¦RÁJE (1962), PĚT HOLEK NA KRKU (1967), VALERIE A TÝDEN DIVU (1970), MILENCI V¦ROCE JEDNA (1973), OSTROV STŘÍBRNÝCH VOLAVEK (1976), LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979). V¦roce 1965 byl spolurežisérem (s Antonínem Mášou) filmu BLOUDĚNÍ. Zemřel 4. prosince 1996 v Praze.
Jan Štern
11-1-stern-2.jpgNarodil se 1. listopadu 1924 v rodině teoretika i praktika české sociální politiky 30. let minulého století, ředitele Ústřední sociální pojišťovny, zástupce čs. vlády ve správní radě Mezinárodního úřadu práce v Ženevě JUDr. Evžena Šterna. Již jako jedenáctiletý - zřejmě dík úžasnému rodinnému původu a klimatu - sepsal svou dětskou, spíš už mladickou úvahu o socialismu, za kterou by se nemusel stydět žádný dnešní novinář. Vystudoval reálné gymnázium v Praze (maturita 1943) a rok pracoval jako zemědělský dělník v Kuňovicích u Vlašimi a v Černolicích u Dobřichovic. Od října 1944 byl internován v koncentračním táboře Klein-Stein, poté Osterode. Poválečná studia filozofie a historie na UK nedokončil a roku 1947 se stal redaktorem časopisu Tvorba; v téže době spoluorganizoval začátky Soutěže tvořivosti mládeže a Fučíkova odznaku. Po zastavení Tvorby v roce 1952 byl Štern přeřazen do deníku Práce, odkud dostal výpověď na počátku normalizace v roce 1969. Od roku 1970 pracoval u Vodních zdrojů nejprve jako čerpač, od roku 1975 jako technický úředník; v roce 1985 odešel do důchodu.
William Mathias
Narodil se 1. listopadu 1934 v Whitland, Carmarthenshire. Na 11-1-mathias.jpgklavír začal hrát ve věku tři a skládat ve věku pěi let. Studoval na Royal Academy of Music v Lennoxu Berkeley, kde byl zvolen členem v roce 1965. V roce 1968 získal cenu společnosti Bax Harriet Cohen International Music Působil jako profesor hudby a vedoucí oddělení na University of Wales, Bangor od roku 1970 až do roku 1988.
Jeho skladby jsou rozsáhlé. Složil operu, tři symfonie a tři klavírní koncerty. Většina z jeho hudby byla psána pro anglikánské chorální tradice, nejskvělejčím hymnus Ať se lidé chválí Tebe, Bože psaný pro královskou svatbu prince a princezny z Walesu v červeneci 1981, který slyšela v televizním přenosu přibližně 1 miliarda lidí po celém světě. V roce 1972 založil Mezinárodní hudební festival v St Asafa v severním Walesu a řídil jeji až do své smrti v roce 1992. Zemřel 29. července 1992. Pohřben je vedle katedrály sv. Azafa (St Asaph Cathedral).
František Muzika
11-1-muzika-1.JPGNarodil se 26. června 1900 v Praze. Studuje na novoměstské a malostranské reálce, kde také maturoval. V letech 1918-24 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 1924-25 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes. Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion.
11-1-muzika-pbr-1.jpgPozději pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový. Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927-47 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze. V letech 1945-70 vedl oddělení užité grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.V roce 1968 vážně onemocněl po infarktu myokardu. O dva roky později ukončil svoji pedagogickou činnost. a zemřel 1. listopadu 1974 ve svém ateliéru na náhlé selhání srdečního činnosti.
Pavel Zedníček
Kkolegy a přáteli přezdívaný Čmaňa se narodil 1. listopadu 1949 11-1-zednicek-2.jpgv Hošticích-Herolticích na Vyškovsku, vyrůstal ale v kolonii baťovských domků ve Zlíně a sám se označuje za Valacha. Bolek Polívka ho ve svém Valašském království jmenoval ministrem všeho. Nastoupil na kožařskou průmyslovku, ale představa práce v obuvnické továrně ho nelákala - vlastně ho spíš děsila. Už na základní škole byl považován za třídního baviče, smíška a velkého extroverta. V roce 1969 mu kamarád poradil, ať svých schopností využije a přihlásí se na hereckou školu. Podal si tedy přihlášku na JAMU a po přijetí se seznámil s hereckou partou kolem Jiřího Bartošky a Karla Heřmánka. Už během studií vystupoval v Divadle Na provázku. Školu absolvoval v roce 1973 a brzy zamířil za svými kolegy ze studií, kteří se po názorovém rozchodu s brněnskou divadelní scénou rozhodli naplnit své představy o divadle v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Sehraná trojice Bartoška-Heřmánek-Zedníček se v průběhu 70. let dostávala do stále většího povědomí, a tak v roce 1977 přišla nabídka angažmá v Divadle Na zábradlí, kterou společně využili. Pavel Zedníček zde vytvořil řadu významných rolí, jakými byl např. Hamlet nebo don Juan. Nerozlučný trojlístek spolu hrál dlouhá léta a stačil ještě založit v roce 1992 Divadlo bez zábradlí. Krátce nato se ale jejich cesty přece jen rozdělily. Pavel Zedníček poté hostoval v řadě divadel - např. v Činoherním klubu, Činoherním studiu, Divadle ABC, divadle Globe nebo Národním divadle. V současnosti hraje především v divadle Kalich.
Televizní diváci si ho pamatují také jako svérázného televizního moderátora úspěšné televizní soutěže Kufr a pořadu Ptákoviny. Působí také jako dabér (namluvil např. Al Bundu ze sitcomu Ženatý se závazky či Franka Lamberta z rodinného sitcomu Krok za krokem). V současné době působí v divadle Kalich. Jeho životní partnerkou je moderátorka a scenáristka Hana Kousalová. Z prvního manželství má dceru Lucii, která je úspěšnou herečkou. Pavel Zedníček má řadu koníčků, rád cestuje, zajímá se o létání a hraje na klarinet. Je spoluautorem svého knižního hereckého portrétu Kurňa, to je život.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Základní poledník
[1] Wikipedia 
Alexandr III.
[1] Wikipedia 
Radovan Lukavský
[1] Wikipedia 
[2] Filmová databáze 
Jan Čuřík
[1] České filmové nebe 
[2] Filmová databáze 
Jan Štern
[1] Český helsinský výbor 
[2] Slovník české literatury po roce 1945 
William Mathias
[1] Wikipedia 
František Muzika
[1] Wikipedia 
[2] Libri 
Pavel Zedníček
[1] Wikipedia 
[2] Československá filmová databáze 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00