Dnešní výročí

pátek 6. listopad 2009 10:00

►1854 – narodil se americký skladatel John Philip Sousa. (155)
►1884 – narodil se spisovatel Richard Weiner. (125)
►1894 – narodil se filozof Josef Ludvík Fischer. (115)
►1909 – narodil se spisovatel Miloslav Bureš. (100)
►1919 – narodila se portugalská spisovatelka Sophia de Mello Breyner Andeersen. (90)
►1924 – narodil se filozof Radim Palouš. (85)
►1934 – narodila se grafička Naděžda Plíšková. (75)
►1964 – zemřel nositel Nobelovy ceny Hans von Euler-Chelpin. (45)
►Dnes je také Mezinárodní den prevence ničení životního prostředí v průběhu válek a ozbrojených konfliktů.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
John Philip Sousa
Narodil se 6. listopadu 1854 ve Washingtonu, DC. Své hudební 11-6-sousa-1.jpgvzdělání začal hrou na housle ve věku šesti let, při které bylo zjištěno, že má absolutní sluch. Ve věku 13 let ho nechal jeho otec, pozounista u Námořnického orchestru, zapsal do americké námořní pěchoty, aby mu umožnil vstup do kapely. Jako žák sloužil jsedm let do roku 1875 a naučil se hrát všechny dechové nástroje a zároveň se zdokonalil jve hře na housle. O několik let později se připojil k divadelnímu orchestru. V roce 1880 se vrátil do USA Marine Bandu jako jeho dirigent, kterým byl do roku 1892. Potom vedl prezidentsku kapelu u pěti prezidentů, od Rutherforda B. Hayese po Benjamina Harrisona Za rok po opuštění Marine Bandu zaloýil vlastní kapelu, s kterou v letech 1892–1931 podnikl turné a uskutečnil 15.623 koncertů. V roce 1900 před evropským turné reprezentoval se svou kapelou Spojené státy na světové výstavě v Paříži, kde jeho kapela pochodovala ulicemi včetně Champs-Élysées k Arc de Triomphe. Opakovaně odmítal hraní pro rozhlas, protože se obával nedostatku osobního kontaktu s publikem. Nakonec se ho podařilo přesvědčit v roce 1929 a okamžitě se miůáčkem posluchačů. Zemřel 6. března 1932 na selhání srdce ve věku 77 let ve svém pokoji na čtrnáctém patře Abraham Lincoln Hotelu v Readingu, Je pohřben ve Washingtonu, DC.
Malé připomenutí jeho nejznámější skladbou

The Stars and Stripes forever

Richard Weiner
Narodil se 6. listopadu 1884 v Písku. Vystudoval roku 1902 11-6-weiner-1.jpggymnázium a o čtyři roky později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Za první světové války bojoval v oblasti Srbska, alev roce 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. Prvníí sbírky vydal až na konci dvacátých let. V posledních sbírkách a povídkách se úzkost vyvíjí v odcizení od reálného světa, v jehož vidění autorem se mísí realita a halucinace. Ve své době zůstal u českých čtenářů nedoceněn, sle jeho vliv na další generace českých básníků byl mimořádný, od Jiřího Ortena přes Jiřího Koláře až po Ivana Blatného. Zemřel 3. ledna 1937v Praze.
Josef Ludvík Fischer
Narodil se 6. listopadu 1894 v Praze. Jako syn lesníka strávil 11-6-fischer-2.jpgdětství na Šumavě. Vystudoval třeboňské gymnázium a po maturitě na Filozofické fakultě Karlovy univerzity češtinu, němčinu a filozofii. Po 1. světové válce pracoval v Univerzitní knihovně v Praze, ale pro své levicové názory byl přeložen do Státní knihovny v Olomouci. Zde založil pobočku Jednoty filozofické, pracoval ve Společnosti pro současnou kulturu, přispíval do mnoha časopisů např. Var, Sociologická revue aj. Od roku 1927 jako docent sociologie přednášel na univerzitě v Brně, kam se později přestěhoval. Pracoval v Levé frontě a spoluřídil časopis Index. Německou okupaci přečkal v ilegalitě v Holandsku. Po návratu se aktivně zapojil do obnovy českých vysokých škol – děkan filozofické fakulty v Brně 1945/46, rektor Palackého univerzity v Olomouci 1946–49, prorektor 1949/50. V roce 1956 se vrátil na univerzitu do Brna a v roce 1960 byl penzionován. V roce 1967 se vrátil k vědecké práci na Karlově univerzitě, v roce 1968 přednášel na univerzitě v Olomouci a od roku 1970 byl v důchodu. Spoluzakládal a redigoval časopisy Index a Sociologická revue. Působil v předních domácích i zahraničních vědeckých společnostech, publikoval řadu knižních, časopiseckých prací z oboru filozofie, sociologie, politologie, teorie kultury, kulturní politiky a literární vědy. Zemřel 17. února 1973 v Olomouci.
Miloslav Bureš
11-6-bures-1.jpgVlastním jménem Jan Bohuslav Bureš. Křestní jméno Miloslav (Míla) přejal po své první lásce, předčasně zemřelé Milušce Šifnerové. Narodil se 6. listopadu 1909 v Poličce. Vyrůstal v dělnické rodině (otec skladník na dráze, matka v tkalcovně). V letech 1922-30 studoval na gymnáziu v Poličce, potom dva roky na FF UK. V letech 1932-37 byl redaktorem libereckého Severočeského deníku a v letech 1938-45 jičínského A–Zetu. Po osvobození až do 1947 působil v rozhlasové stanici Liberec, kterou spoluzakládal. Dále postupně jako redaktor nakladatelství Melantrich, Práce a Osvěta (1947-51), jako úředník na ministerstvu informací (195-52), ministerstvu školství (1952-53) a ministerstvu kultury (1953-55), později v redakci Svobodného slova, Práce a 1968 v Zítřku. Za přítelem Bohuslavem Martinů cestoval 1957 do Říma, 1959 do Švýcarska. Martinů zhudebnil pro smíšený sbor jeho básně Otvírání studánek, Legendu z dýmu bramborové nati, Romanci z pampelišek (všechny později souborně v knize Utkáno z pramenů). Debutoval v roce 1924 v Kohoutku, poté publikoval verše ve Studentském časopise a přispíval do periodik: Index, ReD, Kultura doby, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Plamen aj. Redigoval knižnici Soukromé tisky Sdružení vysokoškolských menšinářů v Liberci (1934-36) a krátce před smrtí melantrišskou edici Poezie. Pseudonymy a šifry: Spartakus (Kohoutek); b, bš, /bš/, eš, -eš, mbš. Zemřel krátce po svých 59. narozeninách 12. listopadu 1968.
Sofia de Melo Breyner Andresen
Narodila se 6. listopadu z 1919 v Portu v bohaté šlechtické 11-6-andersen-2.jpgrodině. Příjmení Andresen zdědila po dědečkovi z otcovy strany, dánském obchodníkovi, který se usadil v Portu. Dostala přísnou katolickou výchovu a byla horlivou věřící až do konce svého života. Své dětství strávila v Portu. Později se přestěhovala do Lisabonu, kde navštěvovala Universidade de Lisboa. Jako studentka byla aktivně zapojena do katolického hnutí. Politicky, obhájovala konstituční monarchii a otevřeně kritizovala Salazarovu diktaturu. V roce 1946 se provdala za právníka a politika Francisco Sousa Tavares. Po karafiátové revoluci v roce 1975 krátce vstoupila do politiky jako poslanec za středo-levicovou socialistickou stranu. Kromě své spisovatelské práce jtaké přeložila Danteho a Shakespeara do portugalštiny. Zemřel v Lisabonu 2. července 2004, ve věku 84 let.
Radim Palouš
Narodil se 6. listopadu 1924 v Praze v rodině novináře a 11-palous.JPGaktivního sportovce. Po maturitě byl vůdcem skautského vodáckého oddílu. Za války byl totálně nasazen. Od roku 1945 studoval filosofii na FF UK a 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika a svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy. Pořádal domácí filosofické semináře a vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky). V roce 1977 podepsal Chartu a v letech 1982–83 byl jejím mluvčím. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, od ledna 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů (osm na zahraničních univerzitách a jeden v ČR). Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV (1990), Scheideggerovou cenou (Holandsko 1992) a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997).
Naděžda Plíšková
Narodila se 6. listopadu 1934 v Rozdělově u Kladna. Od dětství ji 11-6-pliskova-2.jpgprovázel zájem o výtvarné umění. V roce 1950 nastoupila na Vyšší umělecko-průmyslovou školu a po jejím absolvování v roce 1954 zahájila studium oboru grafika a malířství u prof. Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1958-59 získala stipendium na Hochschule für Graphik und Buchkunst v Lipsku. V letech 1968-69 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu. Akademii dokončila u prof. Karla Součka v roce 1961. Od roku 1961 byla ve svobodném povolání. Vystavovala i v zahraničí (Polsko, Francie, Rakousko, Španělsko, Japonsko aj.). Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. letech, zveřejňovala v samizdatových publikacích, některé jsou zahrnuty do sbírky Plíšková podle abecedy (1991). Básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních zařízeních tvoří knihu Hospodská romantika (1998). Verše shrnuté do svazku Plíšková sobě (2000), rozšiřují rejstřík o literární reminiscence a o témata úzkostně pociťované identity a intimity. Byla manželkou sochaře a grafika Karla Nepraše. V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře. Zamřela v roce 16. září 1999 v Praze.
Hans von Euler-Chelpin
Narodil se 15. února 1873 v Augsburgu. Jeho otec, kapitán 11-6-euler-1.jpgKrálovského bavorského pluku, byl převelen do Mnichova a Hans strávil většinu svého dětství se svou babičkou na nedalekém Wasserburg. Po návštěvě škol v Mnichově, Würzburgu a Ulm, studoval z v letech 1891-93 umění na mnichovské akademii malby, nejprve pod Schmid-Reuttem a později pod Lenbachem, jehož talent a silná osobnost ho výrazně ovlivnily. Touha po hlubším poznání barev a hlavně barevného spektra ho přivedla ke studiu chemie a fyziky na Berlínské universitě. Chemii studoval pod vedením Emila Fischera a A. Rosenheima; fyziku pod vedením E. Warburga a Maxe Plancka. Doktorát zde získal v roce 1895. Poté ještě v Berlíně absolvoval krátký kurz v oboru fyzikální chemie a šel na univerzitu v Göttingenu, kde pracovalt od roku 1896 do roku 1897 pod W. Nernstem. V létě roku 1897 odešel do laboratoře Svante Arrhenius ve Stockholmu a byl tam jmenován asistentem. In 1898 he qualified as Privatdozent in physical chemistry in the Royal University at Stockholm, and in 1899 he was appointed as such in that University. V roce 1898 se habilitoval jako soukromý docent v oboru fyzikální chemie na Královské univerzitě ve Stockholmu a roce 1899 jím byl jmenován. V roce 1906 zde byl jmenován profesorem obecné a organické chemie. V roce 1929 nadace Knuta a Alice Wallenbergových a International Education Board of the Rockefeller Foundation se sídlem ve Stockholmu založily Ústav vitaminů a Ústav biochemie a jmenovaly ho ředitelem. V tomtéž roce mu také byla udělena Nobelovu cenu za chemii. V roce 1941 přestal vyučovat, aby pokračoval ve svých výzkumech. Zemřel ve Stockholmu 6. listopadu 1964 ve věku 91 let.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
John Philip Sousa
[1] Wikipedia 
Richard Weiner
[1] Wikipedia
Josef Ludvík Fischer
[1] Spisovatelé.cz 
[2] Universita Palackého v Olomouci 
[3] Libri 
Miloslav Bureš
[1] Slovník české literatury po roce 1945 
Sofia de Melo Breyner Andresen
[1] Wikipedia 
Radim Palouš
[1] Wikipedia 
[2] Masarykova universita Brno 
Naděžda Plíšková
[1] Revolverrevue 
[2] Sborník české literatury po roce 1945 
Hans von Euler-Chelpin
[1] Nobelprize.org 
[2] Wikipedia 

1199-klementonum.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00