Dnešní výročí

sobota 7. listopad 2009 11:00

►1859 – zemřel německý skladatel Carl Gottlieb Reissiger. (150)
►1989 – zemřel básník Jan Skácel. (20)
►1929 – narodil se dánský spisovatel Benny Andersen. (80)
►1974 – zemřel skotský spisovatel Eric Linklater. (35)
►Ještě v roce 1989 byl tento den významným dnem Československé socialistické republiky, kdy jsme slavili v České socialistické republice VŘSR, zatímco ve Slovenské socialistické republice slavili VOSR, a společně jsme zahajovali MČSP.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Carl Gottlieb Reissiger
Narodil se 31. ledna 1798 v Belzigu. Navštěvoval 11-7-reissiger-1.jpgThomasschule v Leipzig a byl žákem, Johanna Gottfrieda Schichta a Petrar von Winter. V roce 1821 následoval příkladu mladého Beethovena a odešel do Vídně studovat u Antonia Salieriho a také studoval teologii na univerzitě v Lipsku. V roce 1824 pokračoval pod záštitou pruského ministerstva kultury ve studiu hudby ve Francii a Itálii. V roce 1826 stanul v čele Dvorní opery v Drážďanech. Po dvou letech se mu podařilo v roce 1828 záskat jako kapelníka Carl Maria von Webera. Funkci ředitele zastával až do své smrti 7. listopadu 1859. Pohřben je na hřbitově Trinitatisfriedhof v Drážďanech.
Zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které obsahuje devět oper, jedno oratorium, devět latinských mší a další čtyři němcké a šedesát písní. Kromě své vlastní práce také proslul uvedením premiéry Wagnerovy opery Rienzi v roce 1842, kterou také dirigoval. Jeho nejúspěšnějšími skladbami byly opery Didone, Der Ahnenschatz, Libella, Die Felsenmühle, a Adele de Foix a melodrama Yelva. Jeho velké mše složené pro katolické bohoslužby u dvora se vyznačují bohatými melodiemi a vyvolávají pocit blaha. Totéž lze říci o jeho hymnusech, motetech, a písních, které byly zařazeny do mnoha sbírek, stejně jako jeho oratorium David. Slavná skladba známá jako Weberův poslední valčík byl půdodně složena Reißigerem a je zmíněn v Pádu domu Usherů Edgara Allana Poe z roku 1839 jako jedna z oblíbených skladeb Rodericka Ushera.
Weberův poslední valčík
Jan Skácel
Narodil se 7. února 1922 ve Znorovech. Studoval nejprve 11-7-skacel-1.jpga gymnáziu v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 maturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku na základě výnosu o totálním nasazení jeho ročníku byl nasazen na stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě v Brně. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent časopisu Rovnost, odkud v r. 1954 přešel do literární redakce Brněnského rozhlasu, kde zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury). V roce 1969 byl Host do domu zakázán a on jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském Bloku, kde vyšly sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V osmdesátých letech také spolupracoval s divadlem. V 7. listopadu 1989 zemřel v Brně na rozedmu plic. Posmrtně vycšla sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Jeho dílo bylo oceňováno především v zahraničí. V roce 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl, in memoriam, oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.
Benny Andersen
Narodil se 7. listopadu 1929 ve Vangedenu. Lyrické 11-7-anderen-2.jpgprvotiny publikoval již v roce 1952 v časopise Heretica. Knižně debutoval o osm let později sbírkou Den musikalske al. Ve své vlasti je považován za „hlas lidu“ i hlas národní povahy. Přitom je k Dánům ve svém literárním díle dost kritický. Stal se jedním z nejoblíbenějších dánských spisovatelů, a to především díky vlídnému humoru a soucitu s obyčejným člověkem. Protagonisty Andersenových děl jsou většinou odcizení outsideři. Většinu jeho textů prostupuje humor, ironie nebo sebeironie. Jeho poezie vychází z rifbjergovského (viz Klaus Rifbjerg) „konfrontačního modernismu“ a často v ní najdeme jazykové hříčky. Kromě poezie je Benny Andersen autorem povídek a jednoho románu. Jeho popularita, v souvislosti s titulem národní básník, vychází z autorovy schopnosti interpretovat jen těžko definovatelný pojem "dánské duše". Je také autorem knih věnovaným dětem, jmenujme snad nejznámější Barnet der blev aldre og aldre (The Child Who Became Older and Older). U nás je známý i díky spolupráci s českým písničkářem Janem Burianem. Slavný dánský básník a hudebník přijal spolu se svým jevištním partnerem, zpěvákem Povlem Dissingem, pozvání Jana Buriana na společné vystoupení u příležitosti vydání alba zhudebněných básní Unavený válečník v roce 2000 v divadle Archa. Jeho básně zlomily všechny rekordy, když v letech 1960-96 prodal více než 100.000 výtisků své poesie.
Malá ukázka z jeho tvorby
Eric Linklater
Narodil se 8. března 1899 v v Dournby na Orkneyských 11-7-linklater.j3.jpgostrovech. Jeho matka byla dcerou švédského námořního kapitána, který se stal naturalizovaným britským občanem, a vzal si Angličanku. V Cardiffu navštěvoval střední školu pro chlapce a v Aberdeenu gymnázium. V roce 1916 začal studovat na Aberdeen University medicinu. Během první světové války sloužil jako dobrovolník u Black Watch pluku. Nedaleko zničené vesnice Voormezeele byl zraněn na hlavě a strávil několik měsíců v nemocnici. V roce 1919 se vrátil k občanskému životu a pokračoval ve studiu medicíny a angličtiny v Aberdeenu. Brzy si uvědomil, že si vybral špatné povolání, a začal studovat na Královské vysoké škole anglické literatury. V roce 1925 získal titul MA (Master of Arts). V letech 1925-27 působil jako asistent redaktor v The Times of India v Bombaji. Žil v celku střídmý život, ale nakonec cítil, že je tam uvězněn. Jako spisovatel chtěl něco vvíce než pouze psát články. He returned back to Scotland after making a journey that took him through Persia and across the Caspian Sea to the Caucasus. Vrátil se přes Persii, Kaspické moře a Kavkaz zpátky do Skotska. V roce 1928 pracoval jako asistent na univerzitě v Aberdeenu a poté strávil dva roky na Commonwealth Fellowship ve Spojených státech a Číně. Místo navštěv přednášek na University of Cornell trávil čas při psaní svého druháho románu, odhodlán být spisovatelem. Román Juan v Americe byl úspěšný a byl vybrán jako společností The Book Society za Knihu měsíce. Nicméně román neuspokojil nadaci Commonwealth Foundation a obvinila ho, že má příliš malý respekt ke Spojeným státům a jeho institucím. Jeho vydavatel Jonathan Cape po něm chtěl, aby napsal sérii knih, "Juan v Itálii", "Juan ve Španělsku", a "Juan v Německu". Zpočátku nebyl nadšený, ale později jeho nevinný hrdina pokračoval ve svých dobrodružstvích v roce 1937 v románu Juan v Číně, ve kterém zesměšnil čínské vedení. Spisovatelem na plný úvazek se stal v roce 1930. Ve volbách v roce 1933 neúspěšně kandidoval za National Party of Scotland a o rok později vydal román Magnus Merriman, ve kterém popsal průběh fiktivních voleb. Byl zklamán Nacionalistickou stranou, protože jejím jediným cílem bylo odloučení Skotska od Anglie. Román The men og Ness z roku 1932 byla přeložen do němčiny a tam veřejně spálen. V románu The lion and the Unicorn z roku 1935 o historických vztazích Skotska s Anglií se vyjádřil v neprospěch skotské samostatnosti. Ruský komunismus považoval za Orientální perverzi kopírující nacistické praktiky mučení a rozkrádání. Po svatbě s Marjorií MacIntyrovou, která sdílela jeho náklonnost k Orknejským ostrovům, se s ní vrátil na ostrovy jeho dětství. Marjorie zpívala na koncertech pořádaných Institutem venskovských žen (the Women's Rural Institute), a hrála na viloncello v Kirkwall orchestru. Měli spolu dva syny a dvě dcery. V roce 1935 nastoupil na loď směřující do Indie. Z Číny se plavil do Japonska, přes Pacifik a Spojených států, a vrátil se do Skotska. Během druhé světové války velel pevnosti na Orknejí a později pracoval pro British War Office v public relation Orkney Blast. Její činnost byla v roce 1941po německém útoku na Orkneje a Shetlandy zastavena. V roce 1946 vydal román Private Angelo vycházející z jeho zkušeností z Itálie, který byl přrovnáván ke knize Jaroslava Haška - Osudy Dobrého vojáka Švejka. Kniha byla zfilmována v roce 1949 a hlavního hrdinu ztvárnil Peter Ustinov. Zemřel v Aberdeenu 7. listopadu 1974. On je pohřben na Orknejsikých ostrovech,
VŘSR - VOSR
11-7-vrsr.jpgO Velké říjnové socialistické revoluci z roku 1917 se učilo, že otřásla světem. Pro miliony lidí v komunistickém Československu to však byla vzdálená událost, jíž nerozuměli, ale s níž museli žít: učili se o ní ve školách, chodili na sovětské filmy, kreslili Auroru a četli oslavné básně. Dnes víme, že to byly jen nepravdivé fráze, ale pozoruhodný je slovník plný zkratek a hesel, který byl pro miliony lidí v Československu samozřejmostí. Oslavy VŘSR se však dotýkaly všech. Zvlášť tehdy, slavilo-li se výročí kulaté. Nikdo takovou "událost" prostě nesměl přehlédnout. Například Rudé právo již dva dny před výročím v roce 1987 informovalo, že odkaz Velkého října připomene Pražanům a návštěvníkům hlavního města slavnostní ohňostroj. Ten byl připraven na večer před výročím, což tehdy připadlo na pátek 6. listopadu. Ohňostroj doprovodily salvy z děl, která byla přivezena na Letenskou pláň. Opatření popisovaná tehdejším tiskem byla mimořádná, některé lokality byly uzavřeny už od pátečního rána, další se uzavíraly večer: "Z bezpečnostních důvodů bude také uzavřeno okolí dělostřeleckých postavení na Letné. Od 18.50 hodin do ukončení ohňostroje se zastaví doprava na nábřežích a mostech pod Petřínem a v Karmelitské ulici. Lanová dráha na Petřín přestane jezdit 6. listopadu v 18. hodin, provoz opět zahájí 7. listopadu v 10.00 hodin. V sobotu 7. listopadu se v poledne rozezní pražské sirény. Jejich dvouminutový nepřerušovaný tón připomene začátek VŘSR před 70 lety..."
11-7-vost-1.jpg
VŘSR a následující Měsíc československosovětského přátelství byl důležitým obdobím pro všechny provozovatele kin v celé zemi. Kina musela upravovat svůj program a pořádat různé festivaly sovětských filmů. Hlavními symboly, které se musely připomínat při každé oslavě VŘSR, byl Lenin a křižník Aurora. Lenin jako vůdce revoluce nechyběl na žádném obraze či fotografii. O křižníku Aurora všichni museli vědět, že výstřelem z děla revoluci zahájil.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Carl Gottlieb Reissiger
[1] [2] Wikipedia  
Jan Skácel
[1] Wikipedia 
[2] Rotrekl.cz 
[3] Libri 
Benny Andersen
[1] Wikipedia 
Eric Linklater
[1] Wikipedia 
[2] Books and writers 
VŘSR - VOSR
[1] Wikipedia 

11-7-klementinum.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00