Neklidnost naší doby (1)

neděle 8. listopad 2009 10:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb
text je z roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.

Slyšíme, jak se z mnoha stran praví, že život je za dnešních dob zvláště neklidný, všechno prý se děje nakvap, lidé prý mají málo času a proto také málo klidu v sobě. Snad je tomu tak a snad stojí toto tvrzení za uváženou. Ale dříve, než se tímto předmětem budeme blíže zabývati, musíme sobě ujasniti, v čem tento neklid spočívá a jakého je rázu. Názory o tom se mohou různiti.
Slxšíme-li mluviti o chvatu a neklidu doby, myslíme obyčejně, že se tím míní následující zjevy: jezdění po železnici, zrychlovací vlivy telegrafů, rychlé spojení poštou, velociped, motorové vozy, tramwaye a automobily, četné pracovní stroje, zvýšené spojení mezi městem a venkovem – zkrátka množství rychlých fysických pohybů a živost obchodu. Zajisté má toto vše velký význam a dává v mnohém ohledu nynějšímu životu jeho ráz. Ale že by to vše mělo vliv na ducha doby, a že by to působilo na vlastní bytost člověka jest asi chybným závěrem. Jest vůbec zvráceným míněním myslí-li se, že se dá „tep doby“ určiti pozorováním života pouličního a obchodního. Tak povrchně přece jenom nelze bráti život lidský!
Nikoliv! Neklidnost a chvat, o kterých zde má býti řeč, jsou rázu duševního. A ta skutečnost jest stejně nepopíratelná a mnohem bezprostředního významu, než chvat vnějšího života. Tato duševní neklidnost kráčí dnešního dne vedle neklidnosti vnějšího života, částečně jako následek její, ale většinou má důvody jiné. Můžeme právem tvrditi, že tato duševní neklidnost jest podstatným rysem v povaze naší doby. Dále nutno říci o této neklidnosti, a to je při tom nejvýznamnější, že náleží k oněm zjevům, proti nimž bylo by nutno něco podniknouti. Jest v mnoha ohledech škodlivá, a kdyby se ukázala možnost nějaké odpomoci, mělo by se tak státi nevyhnutelně nyní.
Nuže, kterak lze tuto duševní neklidnost poznati, kterak lze ji jako skutečnost určiti? Jaký jest její rozsah, jak dalekosáhlý její význam? A potom, které jsou příčiny její a kterak je lze odstraniti?
Duševní neklidnost neprojevuje se jen přímo tí, že duševní pochody stojí pod vlivem chvatu, nýbrž jeví se dále v tom, ře se tyto počínají splétati a zarážeti a tím působí duševní ustrnutí a zbahnění. Podstatu a význam neklidnosti můžeme poznati nejjasněji, pozorujeme-li ji s ohledem na duševní poměry prostorové.
O dnešním lidstvu můžeme směle tvrditi, že nemá žádného místa pro myšlenky, které vyžadují prohloubení, nýbrž jen pro takové, které lze pojmout povrchně; a dále, že vyžaduje pro své chvíle odpočinku naprosto povrchní zábavy, že mu chybí klidný, hluboko založený duševní obsah, který se okamžitě s radostí projeví činem, nejsou-li pozornost a myšlení právě zabrány denními událostmi kolem nás. Proto se stávají lidé neklidnými, přestanou-li tyto vnější události, cítí trapnou duševní prázdnotu a aby neklesli, ženou se stále za novou činností nebo zábavou, musí míti stále něco „na práci“. Dále se projevuje neklidnost v povrchnosti a uštvanosti bytosti, vědění a chápání. Člověk je účasten tak trochu při všem a má onu rozsáhlou znalost světa, které lze docíliti stálým těkáním očí a myšlenek+ dokonce u lidí méně nadaných nalézáme často, že jsou velmi zruční v tom, co bychom mohli nazvati topografií života. Celkem jde se za heslem: Ze všeho trošku. Tím vzniká nedostatek duševní ucelenosti, souvislosti a přehledu vnitřního světa. Jedno zatlačuje druhé z duševního obzoru, většina vjemů a myšlenek přijímá jen pro okamžik, pro den, aby se vše zase druhého dne zapomnělo. Pro prohloubení a výběr zakořenění se a upevnění, které tvoří osobnost, není ani času ani duševního místa. Nalezneme tyto příznaky neklidnosti docela jistě u dnešních lidí.
Které jsou zvláštní příčiny těchto příznaků v naší době? O tom se dočtete za týden.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00