Dnešní výročí

neděle 8. listopad 2009 11:00

►1414 – Zikmund Lucemburský korunován římským králem. (595)
►1519 – Hernán Cortés vstoupil do aztéckého města Tenochtitlán. (490)
►1674 – zemřel anglický básník John Milton. (335)
►1889 – narodil se anglický historik Christopher Dawson. (120)
►1894 – narodil se jazykovědec Václav Machek. (115)
►1954 – narodil se anglický prozaik japonského původu Kazuo Ishiguro. (55)
►1994 – zemřel herec Zdeněk Řehoř. (15)

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zikmund Lucemburský
Narodil se14. února 1368 v Norimberku. Byl synem Karla IV. a 11-8-zikmund-3.jpgjeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Během svho života získal tyto tituly: braniborský markrabě (od roku 1373), uherský král (od 31. března 1387), český král (korunován 28. července 1420, vládl v letech 1436–1437), římský král (zvolen roku 1410 a znovu 21. července 1411, korunován 8. listopadu 1414), lombardský král (25. listopadu 1431) a římský císař (31. května 1433). Zemřel 9. prosince 1437 ve Znojmě
Hernán Cortés
V letech 1499–1501 studoval práva. Od roku 1504 žil na ostrově 11-8cortez.jpgHispaniola (půvoní název La Espanola na Haiti), kde se účastnil několika výprav proti indiánům. Roku 1511 doprovázel Diega Velasqueze při obsazování Kuby, který ho jmenoval tajemníkem místodržitele Kuby. Mezi ním a místodržitelem docházelo k častým sporům, proto po objevení Yucatanu (1519) přemluvil D. Velasqueze, aby tam pod jeho vedením vyslal výpravu. Tato výprava byla na poslední chvíli zakázána a on měl být zatčen. Ale podařilo se mu odplout s 11 loďmi (1 loď měla zhruba 70–90 mužů, tj. 15 námořníků, 50 vojáků a 20 sluhů/otroků). Výprava dorazila na Yucatán, dobyla město Tabasko a donutila domorodce uznat nadvládu španělského císaře Karlal V.. Zde se dozvěděl o bohaté Aztécké říši. 20. dubna se vylodil poblíž dnešního města Veracruz. Byl přijat velmi přátelsky (byl považován za syna boha slunce), ale vstup do hlavního města (Tenochtitlan) mu císař Montezuma II. nepovolil. Založil osadu Villa Rica de la Vera Cruz (dnešní Veracruz) a nechal se vojskem zvolit soudcem a generálním kapitánem, nařídil spálit lodě (kromě jediné, ta odjela podat zprávu do Španělska). Poté se vydal do vnitrozemí, kde se spojil s Tlaxcalany a Totonaky (přijali španělskou nadvládu) a bez boje došel do Tenochtitlanu, kde zajal Montezumu II., po kterém chtěl, aby uznal nadvládu Španělska, čímž se stal vládcem Mexika. Roku 1520 proti němu Diego Velasquez poslal vojsko (cca 2 000 mužů), které vedl Pamfil de Navaez, Cortez ho přepadl, zajal a větší část Navaezových mužů pak přešla na jeho stranu.
11-8-Tenoch2A.jpgV průběhu jeho nepřítomnosti v Tenochtitlanu vypuklo povstání a ačkoli vyjel své posádce na pomoc (se zhruba 12 000 muži, většina pocházela z Tlaxcaly), byl nucen (2. července 1520) utéci z Tenochtitlanu, kde ztratil značnou část mužstva, výzbroje a již získaných pokladů. Po vítězné bitvě v Outumbském údolí ustoupil do Tlaxcaly, kde znovu zformoval a doplnil armádu. 13. srpna 1521 dobyl znovu Tenochtitlán a zajal nového císaře Cuauthémoca. Roku 1522 byl Karlem V. jmenován místodržícím, nejvyšším soudcem a vrchním velitelem Nového Mexika. Pomocí mnichů (především františkánů a dominikánů) se snažil rozšířit křesťanství a organizaci země. V letech 1524–1526 vedl vojenskou výpravu do Hondurasu. Jelikož byl ve Španělsku mezitím obviněn ze zneužívání pravomocí a přípravy odtržení Mexika (tato obvinění nebyla pravdivá), byla na něj poslána kontrola (Alfonso de Estrada). Ta s ním nejednala podle jeho představ a proto roku 1528 odjel do Španělska. Zde se setkal s císařem Karlem V., který mu udělil titul markýz del Valle de Oajaca a obdaroval ho velkými pozemky v Mexiku. Roku 1529 byl jmenován pouze vrchním velitelem vojska s právem podnikat nové výboje. Podnikl několik výprav do Panamy a Severní Ameriky, objevil Kalifornský poloostrov (1536). Tyto výpravy ho finančně vyčerpaly a on chtělza ně náhradu. Jelikož neuspěl, vydal se do Španělska, kde byl (1540) přijat císařem Karlem V., ale úspěchu nedosáhl. Roku 1541 se účastnil výpravy do Alžírska, pak se chtěl vrátit do Mexika. Zemřel ve Španělsku poblíž Sevilly. Byl pohřben v chrámu Ježíše Nazaretského v Mexiku, jeho kostra se v roce 1823 ztratila.
John Milton
11-8-milton-1.jpgJeho otec, také John Milton, po tom co byl kvůli svému příklonu k protestantství vyděděn svým otcem Richardem Miltonem, oddaným katolíkem, se přestěhoval kolem roku 1583 do Londýna. Okolo roku 1600 se zde oženil se Sárou Jeffereyovou a jejich syn John se narodil 9. prosince 1608 v Cheapside v Londýněi. Vzdělání získal na St Paul's School v Londýně. Připravoval se ke kariéře anglikánského duchovního, a tak roce 1625 započal studium na Christ's College v Cambridge, kde 3. července 1632 získal magisterský titul. Na Cambridge se Milton také spřátelil s angloamerickým teologem Rogerem Williamsem, kterého vyučoval hebrejštinu výměnou za hodiny holandštiny. Po zdárném ukončení studia na Cambidge se odebral do venkovského sídla svého otce, aby se zde věnoval podrobnému studiu starověké i moderní teologie, historie, politiky, literatury a přírodních věd, aby později mohl nastoupit dráhu úspěšného básníka. Proto je považován za jednoho z nejvzdělanějších anglických básníků. V latinské básni (někdy v průběhu 30-tých let) děkuje svému otci za podporu v těchto časech. Po dokončení svého šestiletého samostudia se plavil do Francie a Itálie a potkal italského astronoma Galilea Galileiho. Po dobu dalších třech let publikovaal sérii pamfletů zabývajících se etickou stránkou rozvodu (The Doctrine and Discipline of Divorce), ve kterých napadá britský zákon týkající se manželství, přebraný v nezměněné podobě ze středověkého Katolicismu. Mary se k němu vrací v roce 1645. Její rodina o rok později (1646) musí opustit Oxford za podporu Karla I. v Občanské válce. 24. února 1663 si bere svoji poslední ženu Elizabeth Minshull, která se o něj stará až do dne jeho smrti, 8. listopadu 1674.
Christopher Dawson
Narodil se 8. Listopadu 1889 v Hay Castle v anglikánské rodině. 11-8-dawson.jpgVychován byl v Hartlington Hall, v Yorkshire. Vzdělával se na Winchester College a Trinity College v Oxfordu. Původně byl angllíkán, ale v roce 1914 konvertoval k římským katolíkům. Jako postgraduální student, studoval ekonomii a pak ještě v Oxfordu historii a sociologii. Také přečetl práci německého teologa Ernsta Troeltsche. V roce 1916 se oženil s Dawson Valery Millsovou. V roce 1920 začal publikovat články v Sociological Review. Argumentoval, že středověká katolická církev byla hlavním faktorem pro vznik evropské civilizace, a psal na podporu této teze. Získal také akademické uznávání a byl považován za předního katolického historika. Od roku 1940 byl redaktorem the Dublin Review. Napsal mnoho knih o kulturních dějinách křesťanského světa. Zemřel v květnu 1970 ve věku 81 let.
Václav Machek
Prof. PhDr. Václav Machek, DrSc. se narodil 8. listopadu 1894 v 11-8-machek-1.jpgÚhlejově u Miletína v rodině krejčího. Vystudoval gymnázium ve Dvoře Králové nad Labem a poté studoval na Filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se soustředil na etymologii a na studium baltických jazyků. Byl žákem O. Hujera a J. Zubatého. Studia dokončil v roce 1921 a další tři roky studoval v Paříži, kde byl žákem A. Meilleta. Po návratu učil na gymnáziích v Pardubicích, Trnavě, Novém Mestě nad Váhom, Tišnově a Brně. Poté pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého a v roce 1936 byl jmenován profesorem. Od té doby učil na filozofické fakultě brněnské univerzity. Zabýval se srovnávací indoevropskou jazykovědou, zvláště baltistikou, chetitským jazykem, srovnávací slovanskou jazykovědou, bohemistikou a slovakistikou, dále mytologií a etymologií. Byl členem ČSAV. Zemřel 25. května 1965 v Brně.
Kazuo Ishiguro
Narodil se 8. listopadu 1954 v Nagasaki. Rané dětství strávil v 11-8-ishiguro-2.jpgJaponsku, ale již v šesti letech se celá rodina přestěhovala do Velké Británie, neboť jeho otec byl zaměstnán u Národního oceánografického institutu. Tam také studoval od základní školy až po univerzitu v Kentu. Jeho hlavním jazykem je angličtina. V roce 1981 publikoval první povídky. O rok později vyšel jeho první román A Pale View of Hills, příběh japonské vdovy žijící v Anglii. V roce 1986 následoval další román, An Artist of the Floating World (Malíř pomíjivého světa), který byl navržen v užším výběru na prestižní Bookerovu cenu. Jeho třetí kniha, The Remains of the Day (Soumrak dne) je jeho prvním velkým dílem, které je zcela vzdáleno japonským reáliím. Vypráví deníkovou formou několikadenní putování a vzpomínky vysoce postaveného sluhy. Tento román již Bookerovu cenu získal a následně byl zfilmován s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích. Do dnešní doby vydal Kazuo Ishiguro další tři romány. I jeho zatím poslední kniha, Never Let Me Go, byla nominována na Booker Prize (za rok 2005), stejně jako předcházející When We Were Orphans (Když jsme byli sirotci), nominovaná na Booker Prize za rok 2000. V roce 2003 vznikl podle Ishigurova scénáře film odehrávající se ve 30 letech, The Saddest Music in the World s Isabellou Rossellini v hlavní roli.
Zdeněk Řehoř
11-8-rehor-2.jpgNarodil se 30. srpna 1920 v živnostnické rodině z Jičína, kde také prožil dětství a po absolvování reálky zde začal studovat učitelský ústav. Po otcově smrti se rodina v roce 1938 přestěhovala do Prahy, kde začal navštěvoval kina a divadla, mimoto dokončil i pedagogické vzdělání, dva semestry absolvoval na filozofické fakultě. Povolání učitele ale nenastoupil, živil se jako kamelot, následně se dostal jako statista k E. F. Burianovi, zároveň absolvoval hereckou průpravu u Loly Skrbkové. Za války hrál v Dětském divadle Míly Mellanové a od roku 1942 byl členem mládežnického divadla Větrník, kde jako první ztvárnil postavu Limonádového Joea. Po osvobození působil v zájezdovém souboru Jindřicha Plachty (1945-1947), tři roky pak hrál v Burianově divadle D 46 (1947-1950), kde se uplatnil v představeních Výlety pana Broučka, Hráze mezi námi nebo Marcipánek. Nejvýznamnější a nejdelší angažmá strávil ve Vinohradském divadle, kde působil od roku 1950 až do smrti. Po začátečnických rolích milovníků (Paličova dcera, Tvrdohlavá žena, Lesní panna) se poměrně brzy přehrál do charakterních postav, jejichž základním rysem byla vnitřní síla skrytá za zdánlivou bezbranností podpořenou melancholickým výrazem tváře. Dokázal ale i komediální schopnosti, většina jeho rolí pak vynikla umírněným civilním herectvím s prostupující citlivostí. Často hrál v Čapkových hrách (Věc Makropulos, Loupežník, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna), prosadil se ve světové klasice (Hamlet, Měšťáci) i domácím repertoáru (Strakonický dudák, Rozmarné léto, Měsíc nad řekou), schopnosti příklonu ke komice až frašce prokázal v představeních Veselé paničky windsorské nebo Brouk v hlavě. Má na svém kontě bezmála devadesát filmových rolí, i když k filmu nikdy neměl nijak pozitivní vztah a později se s oblibou věnoval spíše práci pro televizi, která se pak zhruba od 70. let stávala pro něj stěžejní.
11-8-rehor-traut-1.jpgOd roku 1945 členem Komunistické strany, v roce 1968 z ní ale vystoupil. V roce 1981 získal cenu Prix Bohemia, v roce 1982 byl pak jmenován Zasloužilým umělcem (tohoto titulu se ale v roce 1989 vzdal). Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Věrou Krpálkovou žil jen dva roky (1953-1955), podruhé se oženil v roce 1959 s Janou Semrádovou. Vlastní děti neměl, s druhou manželkou adoptoval v 60. letech jednu dceru. Zemřel v Praze 8. listopadu 1994 ve věku 74 let.
Malá vzpomínka na jeho herecké umění
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Zikmund Lucemburský
[1] Wikipedia 
[2] Životopisy online 
Hernán Cortés
[1] Wikipedia 
John Milton
[1] Wikipedia 
Christopher Dawson
[1] Wikipedia 
Václav Machek
[1] Wikipedia 
[2] Brno.cz 
Kazuo Ishiguro
[1] Wikipedie 
Zdeněk Řehoř
[1] Filmová databáze 
[2] Česko-Slovenská filmová databáze 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Josef KobylkaPokud sleduji autorovy připomínky výročí, tak22:468.11.2009 22:46:40
ŠvecChybí mi15:058.11.2009 15:05:36
Lída V.Tak si, jazykolame,12:508.11.2009 12:50:02
UžsesnesesesestrouNebylo by lepší11:408.11.2009 11:40:15

Počet příspěvků: 4, poslední 8.11.2009 22:46:40 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00