17. listopad – 8. květen – 28. říjen

úterý 17. listopad 2009 11:00

Tři různá data a přece mají jedno společné. Každé z nich je spojené s opětovným získáním samostatnosti a svobody našeho národa. To první si pamatuje každý z nás, komu je více než třicet let, to druhé jenom ti, kterým je více než pětasedmdesát a to třetí asi nikdo z nás, nebo jen ti kterým je přes stovku.

V posledních dnech je největší pozornost věnována datu prvnímu, protože většina z nás si tu dobu, kdy jsme se zbavili jha „reálného socialismu“ a kdy odešli konečně vstupci dočasně umístění na našem území. Proto jsou také oslavy dvacátého výročí této události tak četné a bombastické. Proto také současný odpor proti všemu ruskému je stále ještě tak živý.
Horší už je to s datem druhým, které si z vlastní zkušenosti pamatujeme pouze my starci a stařenky nad pětasedmdesát. Přestože tato okupace byla mnohem hroznější, než okupace sovětská, i když trvala kratší dobu, tak ti, co ji nepamatují, ji považují za minulost a nedovedou pochopit náš vztah k německým okupantům a sudeťákům, který se v ničem neliší od jejich současné vztahu k okupantům ruským.
Nejhorší je to s datem posledním, které z vlastní zkušenosti, až na pár jednotlivců, které lze spočítat na prstech jedné ruky, nepamatuje už nikdo. To už je tak daleká historie, že se najdou i lidé, kteří litují toho, že se tehdejší žalář národů rozpadl a myslí si, jak ideálně se jejich prarodičům za císaře pána žilo. Dokonce považují tehdejší generály a maršály českého původu za národní hrdiny a snaží se jim stavět pomníky, stejně jako tehdejším mocnářům. Někteří nadšenci pro tuto dobu dokonce pořádají různé parády, kde se producírují ve starých rakouských uniformách, ale význam 28. října pro náš národ jim zcela uniká.
Co napsat na závěr. Snad jen to, že až uplyne od 17. listopadu 1989 stejná doba, jaká uplynula od 28. října 1918 a možná, že bude stačit i ta co uplynula od 8. května 1945, budou se naši potomci dívat na „sametovou revoluci“, tak jako se dnes mnozí dívají na pád Rakousko-Uherska a budou si myslet, jak se ti jejich předkové měli za „reálného socialismu“ prima a možná, že znova postaví sochy Lenina, Klementa Gottwalda nebo dokonce Milouše Jakeše, Toho už se my starci a stařenky díky Bohu nedožijeme.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00