Dnešní výročí

neděle 22. listopad 2009 10:00

►1709 – narodil se houslový virtuóz František Benda. (300)
►1819 – narodila se anglická prozaička George Elkiot, (190)
►1869 – narodil se nositel Nobelovy ceny André Gide. (140)
►1899 – narodil se americký letec Wiley Post. (110)
►1904 – narodil se nositel Nobelovy ceny Louis Néel. (105)
►1959 – zemřel olympijský vítěz Jaroslav Skobla. (50)
►1984 – narodila se americká herečka Scarlett Johansson. (25)

11-22-klement.jpg

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
František Benda
Narodil se 22. listopadu 1709 ve Starých Benátkách nad Jizerou 11-22-benda-1.jpgjako prvorozený syn Jana Jiřího Bendy, tajného evangelíka, muzikanta a tkalce. Hudební vzdělání získal v Praze u jezuitů a Drážďanech. Jako chlapec se pěvecky podílel na provedení Fuxovy korunovační opery a v Zelenkově hudbě o sv. Václavu zpíval dokonce tři sóla. Roku 1726 odešel do Vídně a posléze do Varšavy (1729), kde působil jako kapelník. Odtud přešel do Drážďan do kurfiřtské kapely. Roku 1733 se stal členem kapely korunního prince pozdějšího pruského krále, Friedricha Pruského v Rheinsbergu, V letech 1771-86 byl v této kapele koncertním mistrem. Teprve zde začal systematicky studovat skladbu u J. G. Grauna, který mu předával svoje znalosti kontrapunktu a generálbasu. Jako houslista se Benda vyznačoval brilantní virtuozitou a neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Jako skladatel uplatňoval živé prvky české světské melodiky a rytmiky, čímž se odpoutal od svých vzorů Vivaldiho a Tartiniho. Rozvíjí melodičnost a zpěvnost, hlavně v adagiových větách, a v houslových skladbách dochází až k náznakům sonátové formy. Podporoval uměleckou emigraci z Čech a podařilo se mu dokonce přestěhovat rodiče i sourozence z Čech do Německa, kde jim král daroval stavební místo i materiál a všemožně je existenčně podporoval. Když například František Benda onemocněl pakostnicí na začátku 60. let 18. století, hradil mu král všechny náklady na léčení v Cáchách a Karlových Varech. František Benda je považován za předchůdce klasicismu, a protože vychoval přes 30 žáků, také za tvůrce berlínské houslové školy. Jan Jiří Benda i Jiří Antonín Benda, oba skladatelé a virtuózové, jsou jeho bratry. František Benda je především autorem 15 houslových koncertů a skladeb pro housle (sonáty, triové sonáty, dohromady kolem 100), capriccií pro sólové housle. V symfoniích dodržuje tehdy v severním Německu oblíbený třívětý typ barokní sinfonie neapolské. V roce 1763 vydal autobiografii, která vyšla česky roku 1939. Zemřel 7. března 1786 v Postupimi u Berlína.
George Eliot
Vlastním jménem Mary Anne Evans se narodila 22. 11. 1819 v 11-22-eliot-2.jpgSouth Farm, (Arbury, Warwickshire), jako dcera panského správce a stavitele. Své romány byla nucena vydávat pod mužským pseudonymem George Eliot. Jejím manželem se stal spisovatel a Goethův životopisec Georgie Henry Lewes. Jejich vztah byl pokládán za velmi divoký. Georgie zemřel a ona se v roce 1878 znovu provdala za svého dlouholetého přítele J. Waltera Grosse. První její prací byly překlady německých filozofů F. Strausse a Ludwiga Feuerbacha, o kterých se tenkrát velmi diskutovalo. Procestovala velkou část Evropy. V roce 1851 přijala místo kritičky v londýnských novinách Westmister Review. Její muž Lewes se jí snažil přimět k tomu, aby se pokusila psát beletrii. Poslechla ho a vydala v časopise Blackwood Magazín svůj první román, který obdivoval i Charles Dickens. Tušil, že autorem tohoto románu je žena. Spisovatel Henry James nemohl pochopit, že tak nenápadná žena, může psát výpravné a propracované romány. Ve svých dílech používalařadu postav různých charakterů, vynikala vypravěčským uměním a citlivě vnímala sociální změny tehdejší doby. Zemřela 22. prosince 1880 v Londýně.
André Gide
Celým jménem André Paul Guillaume Gide se narodil 22. listopadu 11-22-guide-1.jpg1869 v Paříži v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí. Po otcově smrti ovládla rodinu matka, původně katolička, která zavedla v rodině přísný protestantský režim puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky a začal vydávat svá první díla. Ta byla silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-94 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů. přispěly k jeho odvrácení od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, které vznikají při střetu silného jedince a omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909 založil společně s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla bez snahy o podporu nějaké literární doktríny. Díky jeho doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda. Na vrcholu své popularity se ocitl po skončení první světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl s naprostou upřímností v autobiografickém románu „Zemři a živ budeš“ (1926), ve kterém se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji. Na počátku třicátých let začal projevovat sympatie k úsilí o sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektem komunistické společnosti, který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů prvotního křesťanství. Společně s Andréem Malrauxem intervenoval v Berlíně za osvobození uvězněného komunistického funkcionáře Georgije Dimitrova a roku 1936 navštívil dokonce Sovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide). Roku 1947 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie). Zemřel 19. února 1951 v Paříži.
Wiley Post
Narodil se 22. listopadu 1898 ve Van Zandt County (Texas, USA) 11-22-post-1.jpgv rodině zamědělců. Když mu bylo pět let, tak se rodina přestěhovala do Oklahomy, Jeho letecká kariéra začala ve věku 26 let, ako parašutisty pro létající cirkus, Burrell Tibbs a His Texas Topnotch Fliers a on se stal dobře známým v leteckých kruzích. Při nehodě na ropném poli 1. října 1926 přišel o levé oko. Peníze z vypořádání použil ke koupi svého prvního letadla. V této době, se setkal na rodeu s kolegou z Oklahomy Willi Rogersem, když s ním závodil a oba se nakonec stali blízkými přáteli. V roce 1930 byl osobním pilotem bohatých oklahomských naftařů Powella Briscoa a F. C. Halla, kdy Hall koupil hornolřídlý jednoplošník Lockheed Vega, jedno z nejslavnějších letadel lámacích rekordy na počátku 1930. Olejář poktřtill letadlo jménem Winnie Mae, oté, co jeho dcera dosáhla svého prvního národního prvenstvíi vítězstvím v National Air Race Derby z Los Angeles do Chicaga. Stejně jako mnoha pilotům v té době, se ani Postovi nelíbilo, že rychlostní rekord v letu okolo světa nebyl v držení letadla, ale vzducholodi Graf Zeppelin, pilotované Hugo Eckenerem v roce 1929 s časem 21 dnů. 23. června 1931 Post a jeho navigátor, Harold Gatty opustili Roosevelt Field na Long Islandu v New Yorku v letadle Winnie Mae k letu kolem světa, na kterém měli tato mezispřistání: Harbour Grace, Flintshire, Hannover dvakrát, Berlín, Moskva, Novosibirsk, Irkutsk, Blagoveshchensk, Chabarovsk, Nome, kde bylo třeba opravit jeho vrtuli, Fairbanks, kde byla vrtule nahrazena, Edmonton, a Cleveland před návratem do Roosevelt Field. Vrátili se 1. července, když uletěli 15.474 mil v rekordním čase 8 dní a 15 hodin a 51 minut. 6. července byli na obědě v Bílém domě, druhý den byli přivítáni při slavnostní jízdě po New Yorku a byl oceněni na banketu, který pořádala Tthe Aeronautical Chamber of Commerce of America a v hotelu Astor. Post dostal Winnie Mae od FC Halla, a společně s Gattym zveřejnili zprávu o jejich cestě kolem světa pod názvem "Kolem světa za osm dní", s předmluvou Willa Rogerse. Motivován svými odpůrci, rozhodl se, že se pokusí o sólový let kolem světa a překoná svůj předchozí rychlostní rekord. V roce 1933 zopakoval svůj let okolo světa, tentokrát s pomocí autopilota a kompasu na místě svého navigátora a tak se stal prvním človekm. který obletěl Zemi sám. Odstartoval z Floyd Bennett Fieldu a pokračoval do Berlína, kde se pokusil opravit svého autopilota, zastavil v Königsbergu kde doplnil některé zapomenuté mapy, v Moskvě kvůli několika opravám svého autopilota, Novosibirsku, Irkutsku kvůli konečným opravám autopilota, Rukhlovu, Chabarovsku, Flatu, kde musela být nahrazena jeho vrtule, Fairbanksu, Edmontonu a vrátil se zpět do Floyd Bennett Fieldu. Po jeho návratu po 7 dnech, 19 hodinách (o 21 hodin dříve než při jeho předchozí letu) ho 22. července pozdravilo padesát tisíc lidí ho a uskutečnila se druhá jeho slavnostní jízda po New Yorku. Dne 15. srpna 1935 odletěl hydroplánem z Fairbanksu na Aljašce do Point Barrow. Když byli několik mil od Point Barrow, tak si ve špatném počasí nebyli jisti svojí polohou a tak přistáli na laguně, aby se zorientovali. Při startu jselhal lmotor a letadlo, nekontrolovatelně zřítilo do laguny a Post byl na místě mrtev. Bylo mu teprve 36 let.
Louis Néel
Celým jménem Louis Eugene Félix Néel se nNarodil 22. listopadu 11-22-neel.jpg1904 v Lyonu. V letech 1924-28 studoval na Ecole Normal Supérieure v Paříži, kde byl v roce 1928 jmenován odborným asistentem. V roce 1932 získal titul doktora věd na univerzitě ve Štrasburku, kde byl jmenován profesorem na Přírodovědecké fakultě (1937-1945). Od roku 1945 byl profesorem v Grenoblu. V roce 1946 se stal ředitelem laboratoře elektrostatiky a fyziky kovů v Centre National de la Recherche Scientifique. V letech 1954-70 byl ředitelem Institutu Polytechnique de Grenoble a Ecole Française de Papeterie a v roce 1970 byl jmenován předsedou Institutu National Polytechnique v Grenoblu. V roce 1970 také obdržel Nobelovu cenu za svoji práci týkající se magnetických vlastností pevných látek. Zemřel 17. listopadu 2000.
Jaroslav Skobla
11-22-skobla-1.jpgNarodil se 16. dubna, 1899 v Prahy. Zdeady, v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře, začal v roce 1921 se zápasem. Byl totiž od mládí velmi silný, už ve třinácti letech nastoupil na práci do cihelny a jako mladík se pyšnil, že uveze kolečko se sto cihlami. Zápas opustil na základě sázky, když zvedl nad hlavu 92 kg, dal přednost vzpírání. V r. 1923 se ve Vídni stal mistrem světa ve čtyřboji v polotěžké váze do 82,5 kg. Na VIII. OH v Paříži skončil v téže váhové kategorii na osmém místě s výkonem 470 kg. Po olympiádě se stal vedoucím vzpěračského oddílu AFK Stráž bezpečnosti. V té době nosil uniformu pražského strážníka, později pracoval v Elektrických podnicích jako manipulátor. Skoblova nejlepší vzpěračská forma přišla na přelomu 20. a 30. let. Na IX. olympijských hrách 1928 v Amsterodamu startoval v těžké váze nad 82,5 kg a celkovým výkonem 357,5 kg v trojboji vybojoval bronzovou medaili. Na vítězného slavného německého siláka Josefa Strassbergera mu však chybělo plných 15 kg. Se Strassbergerem se utkal o rok později na ME, opět prohrál a skončil nakonec třetí. Na následujících ME v letech 1931 a 1932 kraloval El Nosseir z Egypta a Skobla na nich obsadil čtvrté a páté místo. Pořadatelé olympijských her v Los Angeles si v r. 1932 uvědomovali, že kvůli vrcholící hospodářské krizi nebudou jejich hry patrně masově navštíveny, zejména výpravami z daleké Evropy. Tak tristní situaci, jaká nastala v Československu, však patrně nepředpokládali. Vláda totiž odmítla účast na olympiádě dotovat a ČSOV vyzval k veřejné sbírce. Do Spojených států nakonec cestovalo jen 7 čs. sportovců, Jaroslava Skoblu tam spolu s Václavem Pšeničkou vyslali jeho kolegové a kamarádi strážníci. V Los Angeles byli Skoblovými největšími soupeři jeho přítel Pšenička a obhájce olympijského prvenství Josef Strassberger. Ten také po první disciplíně olympijského trojboje - tahu - jasně vedl. V trhu se však začala karta obracet, přesto byl Skobla stále třetí. V nadhozu dostal německý vzpěrač nad hlavu 142,5 kg, Pšenička o 5 kg více. Skobla nato vzepřel dokonce 150 kg a v trojboji vyrovnal celkový výkon svých soupeřů. Díky své nejnižší tělesné hmotnosti se dostal do vedení. S takovým vítězstvím se však nespokojil a dal si naložit váhu 152,5 kg, kterou dosud nevzepřel. Na olympiádě však uspěl a dokázal, že zlatá medaile je skutečně v pravých rukou. Václav Pšenička skončil druhý. Oba se hned objali a Skobla řekl: "Vidíš, Vašku, je to v suchu." Oba se mohli těšit na triumfální návrat domů a skutečně, hned za německými hranicemi stáli na nádražích lidé a čekali, až pojede kolem výprava sedmi československých olympioniků, z nichž čtyři přiváželi medaile. Oslavy vyvrcholily na Staroměstském náměstí v Praze. Nejvíce díků patřilo Jaroslavu Skoblovi - prvnímu československému olympijskému vítězi ve vzpírání. Po převratu v roce 1948 pracoval Jaroslav Skobla jako účetní a přivydělával si i jako vyhazovač v jedné hospodě na Pankráci. Strach z něho šel pořád. Ještě v padesáti letech posiloval a přemýšlel, že začne znovu závodit. I takového siláka přemohla 22. listopadu, 1959 rakovina plic. Sportovní tradice zůstala v rodině. Syn Jiří Skobla pokračoval ve šlépějích svého otce a stal se úspěšným reprezentantem ve vrhu koulí, olympijským medailistou z Melbourne 1956. Když vzpomínal na svého otce, vždycky připomínal, že byl "hřmotný, fanfarónský, tvrdohlavý, dobrácký a vůbec ne pyšný na svou slávu."
Scarlett Johansson
Narodila se 22. listopadu 1984 v New Yorku. Její otec, Karsten 11-22--ScarlettJohanssonFeb07.jpgJohansson, je v Dánsku narozený architekt a její dědeček z otcovy strany, Ejner Johansson, byl scenárista a režisér. Její matka, Melanie Sloan, producentka, pochází z Ashkenazi židovské rodiny z Bronxu. Její rodiče se potkali v Dánsku, kde matka žila s babičkou z matčiny strany Dorothy, bývalou účetní a učitelkou. Má starší sestru, Vanessu, která je herečkou, starší bratry, dvojčata Adriana a Huntera, v jehož jediném filmu Manny & Lo, hrála; a polovičního bratra Christiana z nového manželství svého otce. Vyrůstala v domácnosti s „málo penězi“, s matkou, která je „filmovým fanouškem.“ Ona a bratr Hunter navštěvovala základní školu PS 41 v Greenwich Village. Svou divadelní kariéru začala studiem a absolvováním Odborné školy pro děti v Manhattanu v roce 2002. Hrát začala již v dětství, když ji její matka začala brát na konkursy a nutila ji debutovat ve filmu ve věku devíti let. Po menších rolích ve filmu z roku 1995 Just Cause, jako dcera Seana Conneryho a Kate Capshaw, jako Lucy Fell si zahrála v roce 1996 roli Amandy ve filmu Lisy Krueger-Helmedové Manny & Lo. Známou se stala díky filmu „Zaříkávač koní“ z roku 1998. Kladný kritický ohlas získaly i její výkony ve filmech „Přízračný svět“, „Match Point“, „Ztraceno v překladu“, čí „Dívka s perlou“. Za poslední dva jmenované byla dokonce nominovaná na Zlaté glóby. V několika anketách byla označena za nejkrásnější ženu na světě. V roce 2008 jí vychází první sólové album „Anywhere“ i „Lay My Head“.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
František Benda
[1] Wikipedia 
[2] Česká hudba 
George Eliot
[1] Wikipedia 
[2] Spisovatelé 
André Gide
[1] Wikipedia 
Wiley Post
[1] Wikipedia 
Louis Néel
[1] Nobelprize.org 
[2] Wikipedia 
Jaroslav Skobla
[1] Wikipedia 
[2] idnes.cz 
[3] Libri 
Scarlett Johansson
[1] Wikipedia 
[2] Scarlet Johansson 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00