Neklidnost naší doby (3)

neděle 22. listopad 2009 11:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb: text je z roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.

Tím, že myšlenky, které máme obsáhnouti, vzájemně tlačí a posouvají, ztratíme snadno duševní vládu nad touto mnohotvárností. A proto přepadá nás neklidnost, podrážděnost, vzrušenost a napětí ovládají naši náladu. Jsme v podobném postavení jako ovčácký pes, který má držeti pohromadě divoké stádo rozbíhající se, a který namáhá se, a který namáhá se, až ztratí dech, aniž se mu úloha jeho úplně zdaří. Ale nejen tyto okamžité stavy ničí člověka a zneklidňují ho; všechno, co zažijeme za takových okolností, zanechává v nás trvalý pocit nezdaru+ pocit, že nutno něco dohoniti; tento pocit může v člověku tak dlouho působiti, že i za nejklidnějších vnějších poměrů, ano i v chvílích odpočinku nenalézá klidu. Cítíme v nejhlubším nitru, že jsme pod tlakem, břemenem a tíží, což vše působí maně jako bič na naše duševní a tělesné pohyby, jako něco, co pohání ke spěchu, i když není nijakého spěchu třeba.
Následkem tohoto duševního přetížení nalézáme dnešního dne často zmatek počatých a nedokončených představ. Příčinu toho lehko poznáme: V našem vnějším a vnitřním životě odehrávají se za naší doby neobyčejně často veliké změny. Jsme plni reformního snažení. Mnohým lidem svítá, že by se svět dal zlepšiti. Téměř každý den přináší převrat nebo návrh pro převrat. Brzy jsou to malé změny všedního života, brzy zastaralý názor, který má býti nahrazen čerstvějším. Tento způsob posunování dovede již uvésti ducha po nějaký čas do neklidu, zmásti myšlenky chaoticky. Všechny změny v běhu denního života a v obvyklém chodu myšlenek vytlačují představy více méně z jich obvyklého okruhu a vyvolávají rozmýšlení v oborech, které dosud byly ovládány klidnými a jistými pohyby.
Zdá se jako by celý život měl býti znovu prohlédnut. Myšlenky, které ještě dnes klidně odpočívaly, jsou zítra vyplašeny. Přirozeně je každý pokrok chvalitebný, ale jest přece mez, jak daleko člověčenstvo pokroková hnutí snese. Nejhorší při tom jest, že tak četné a zcela rozdílné myšlenky jsou uvedeny v pohyb, nýbrž že se jich tak málo opět uklidní; nejvíce se jich nedomýšlí ke konci, nýbrž jen vyplaší. A takové nedokončené myšlenky namáhají nás a vyžadují mnoho duševního prostoru. Vše nebylo by ještě tak zlé, kdyby ty rozličné nové pokrokové myšlenky přišly docela hotové na trh. Vymezené a prakticky tak ražené, že by se daly do života snadno a rychle zařaditi; ale pokud ještě vystupují, jako dnes, jako nejasné náběhy a abstraktní návrhy, jichž praktické provedení a použití znamená zase docela novou práci, mohou se snadno tak nahromaditi, že způsobí duševní přetížení. Nalézáme se uprostřed takové periody. Velká část našich současníků chodí po světě s nesmírnými zásobami nezpracovaných myšlenek, začatými pochody myšlenkovými, plány k opravám, brzy v duševním, brzy v sociálním oboru, brzy s plány vztahujícími se na obrat a využití materiálních hodnot. Nahromadění takových ideových lítek přivádí lidstvo pod duševní tlak. Co jim den a povolání ponechává klidu a času, to zase spotřebují požadavky, které jsou nuceni klásti sami sobě. Tak zvaný veřejný život rozšířil za posledních desítiletí značně svůj rozsah, a to nejen tím, že četní lidé byli silnou agitací a čilým spolkovým životem přivedeni k tomu, aby se zajímali o mnohé, co leží mimo jich zvláštní zaměstnání, nýbrž i stoupajícím počtem velkých i malých hromadných podniků. Přehlédněme jen ono množství spolků, akciových podniků, odborových sdružení apod., které jsou v naší zemi. Kolik nutno tu obstarávati a kolik dozorčích členů je k tomu třeba! Kolik hromadných podniků se navrhuje, uvádí do života a na kolik musí se dohlížeti. K tomu přistupuje ještě i to, že politický a samosprávný život se stává stále mnohostrannějším a stále činí větší nároky na naši soudnost. Tyto zdánlivě vnější poměry působí na vnitřní život jako rozšíření obzoru, rozmnožují tlačenici myšlenek a zvyšují rozpětí představ.
K tomu všemu přistupují ještě ty četné vlivy, jimiž člověk novodobý je vydán na pospas ve svém bezprostředním okolí. Tolik se mu toho strká do ruky a pod nos. Ranní noviny, odpoledníky a večerníky tahají ho za rukáv, bujná květena nově pučících rozhovorových themat stojí mu k službám. Módní a sezonní proudy hučí kolem něho. Světové události a kocourkovské příhody hledí se překonati ve vyhledávání jeho přízně. Někdo, kdo vůbec jen volí a zavrhuje, má již dostatek práce, drží-li všechno od sebe, co pro něho nemá osobní ceny.
Pozorujme nyní každou z těchto příčin moderní neklidnosti a uvažujme, které z nich jsou tak utvářeny, že se dají buď úplně vyloučiti, zavrhnouti nebo jichž se lze osobně zbaviti. Těch není ovšem mnoho. Nejčetnější z těchto poměrů a stavů jsou vázány na hodnoty, proti nimž nelze se postaviti nepřátelsky, neboť znamenají duševní vývoj, sociální a hospodářské pokroky. Zbývá zde jen uvážiti, kterak lze tyto nezdravé stavy ohraditi. Z toho, že nutno ponechati vnější a vnitřní příčiny, nevyplývá ještě, že by nebylo dovoleno postaviti se proti jich zbujnělým účinkům. Počnou-li tyto vlivy býti škodlivými, jest naprosto odůvodněno, abychom hledali prostředky k jejich zadržení a omezení.
A takové škodlivé vlivy jsou; neboť duševní neklid a stísněné duševní prostorové poměry samy o sobě nejen nenáleží nikterak k příjemnostem, nýbrž jsou naopak ve vysokém stupni ničivé, kazí nejprve dobrý rozmar a pak náladový a citový život člověka. A jest toho velmi Litovli, nemají-li lidé dosti času a klidy, aby byli k sobě srdeční, není dále dobře, nedostává-li se jim duševního míst pro naivní život okamžiku. A konečně působí duševní přetížení množství spěšné, nehotové pozornosti, která má opět za následek velkou povrchnost. A co je povrchně pojato, má přirozeně jen krátké trvání, tj. vede k přelétavosti, k ustavičné změně zaměstnání. Vidíme z toho všeho, že vlivy dučevního přetížení zasahují v široké kruhy. (Přístě Jak získáme klid).
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00