Dnešní výročí

čtvrtek 26. listopad 2009 10:00

►1504 – zemřela kastilská a aragonská královna Isabela Kastilská, (505)
►1869 – narodila se norská královna Maud, (140)
►1894 – narodil se zakladatel kybernetiky Norbert Wiener. (115)
►1909 – narodil se francouzský spisovatel Eugéne Ionesco. (100)
►1919 – narodil se americký spisovatel Frederik Pohl. (90)
►1939 – narodila se americká zpěvačka Tina Turner. (70)
►1939 – zemřel literární historik Arne Novák. (70)
►1939 – došlo na hranici SSSR a Finska k Mainilskému incidentu. (70)
►Dnes také slaví v USA Den díkůvzdání.

11-26-klement.jpg

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Isabela Kastilská
11-26-Isabela.jpgTaké Isabela I. Katolická se narodila 22. dubna 1451 v Madrigal de las Altas Torres jako dcera královského páru Jana II. Kastilského a Isabely Portugalské. Když byla ještě velice malá, zemřel jí otec a na trůn nastoupil její nevlastní bratr Jindřich, který okamžitě deportoval královnu-vdovu i s dětmi do vyhnanství. Isabela se po čase vrátila znovu na dvůr a dokonce měla na tehdejšího vladaře patrný vliv. Podařilo se jí ho přesvědčit, aby jí jmenoval svou následnicí. Později si také chtěla vybrat ženicha. I když Jindřich odmítal, Isabela si zvolila o rok mladšího Ferdinanda, budoucího vladaře Aragonska, kterého si ve svých osmnácti opravdu vzala. Narodily se jim čtyři děti, mj. Kateřina Aragonská, která se stala první manželkou Jindřicha VIII. Spojením Kastílie a Aragonie chtěli manželé vytvořit jednotný španělský stát. Mnoho drobných reforem jistě nebylo na škodu a zemi se začalo dařit lépe. Toto období trvalo, dokud nezačali podporovat inkvizici. Ta měla za úkol sjednocovat katolíky a stíhat kacíře. Tuto činnost povolil papež v Seville, který ustanovil prvního velkého inkvizitora. Inkvizice děsila Evropu dalších dvě stě let a způsobila smrt mnoha nevinných lidí. Dalším mužem v životě královny, který stojí za zmínku, je Kryštof Kolumbus, jehož požadavek vydat se do Indie nejdříve třikrát odmítla, ale nakonec souhlasila. Souhlas se vyplatil. Po objevení Ameriky nastal Španělsku zlatý věk plný bohatství a slávy. Na její památku však vrhá ponuré stíny její katolický fanatismus. Zemřela 26. listopadu 1504 v Medině del Campo a je pohřbena v Granadě po boku Ferdinanda, který ji přežil o dvanáct let.
Královna Maud
Celým jménem Maud Charlotte Mary Victoria princezna z Walesu 11-26-maud.jpgse narodila 26. listopadu 1869 v Marlborough House v Londýn jako dcera Alberta Edwarda, prince z Walesu, který byl nejstarším synem královny Viktorie a v té době dědicem britského trůnu. Byla velmi temperamentní dítě a tato vlastnost jí vynesla přezdívku Harry. Zúčastnila se téměř všech každoročních rodinných návštěv v Dánsku a později doprovázela svou matku a své sestry na plavbách do Norska a po Středozemním moři. 22. července 1896 se v soukromé kapli Buckinghamskho paláce provdala za svého bratrance, prince Karla Dánského. V červnu 1905 zrušil norský parlament sto let starou unii se Švédskem a nabídl trůn princi Karlovi. Po plebiscitu v listopadu téhož roku princ Karel přijal norský trůn a jméno Haakon VII. Královna Maud nikdy neztratila svou lásku k Británii, ale rychle se přizpůsobila své nové zemi a povinnostem královy choti. Podporovala dobročinné účely, zejména ty, které souvisely s dětmi a zvířaty. Naučila se také lyžovat. Jejím posledním veřejným vystoupením v Británii byla účast na korunovaci svého synovce krále Jiřího VI, v květnu 1937. Zemřela tři dny po operaci 20. listopadu 1938 v Londýně na srdeční selhání šest dní před svými 69. narozeninami. Její tělo bylo převezeno do Norska na palubě vlajkové lodi HMS Royal Oak a uloženo v královském mauzoleu na hradě Akershus.
Norbert Wiener
Narodil se 26. listopadu 1894 v Missouri v Kolumbii v rodině 11-26-wiener.jpgučitele Slovanských jazyků na Harvardu. Nejprve ho učili doma. Když mu bylo sedm, tak krátkou dobu navštěvoval školu. V 1906 maturoval na Ayer High School. V září 1906, když mu bylo jedenáct let, nastoupil ke studiu matematiky na vysokou školu Tufts College. V roce 1909 obdržel bakalářský titul a začal studovat v Harvardu zoologii. V roce 1910 se přesunul na Cornellovu Univerzitu, kde začal studovat filozofii. Další rok se do Harvardu vrátil a pokračoval ve studiu filozofie. Titul Ph.D. zde obdržel v roce 1912 za disertaci související s matematickou logikou. Z Harvardu odešel do Anglie na Cambridge, kde byli jeho učiteli Bertrand Russell a G. H. Hardy. V roce 1914 studoval na Göttingenu v Německu, kde ho vedli David Hilbert a Edmund Landau. Poté se vrátil přes Cambridge zpět do USA. V letech 1915-16 učil filozofii na Harvardu, pracoval pro General Electric a poté pro Encyclopedii Americana. Později pracoval v oblasti balistiky v Aberdeen Proving Ground v státě Maryland. V Marylandu zůstal až do konce 1. světové války, kdy přijal místo učitele matematiky na MIT, když byl odmítnut na University of Melbourne. Mezi studenty byl znám svým slabým způsobem přednášení, svými vtipy a svou roztržitostí. Během práce pro MIT často cestoval po Evropě. V roce 1926 se oženil s Margaret Engemann a vrátil se do Evropy. Většinu času strávil v Göttingenu nebo s Hardym v Cambridge. Náplní jeho práce byl Brownův pohyb, Fourierův integrál, Dirichletovy problémy, harmonická analýza, Tauberianovy teorémy a další problémy. Během druhé světové války vybudoval teorii predikce stacionárních časových řad a použil ji pro řízení protiletadlového dělostřelectva. Zemřel ve Stockholmu 18. března 1964. Je považován za zakladatele kybernetiky. Tohoto slova použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů.
Eugéne Ionesco
11-26-ionesco-1.jpgNarodil se 26. listopadu 1909 v rumunské Slatině. Krátce po jeo narození se rodina přestěhovala do Paříže. V roce 1914 se poprvé setkal s divadlem, do něhož se zamiloval. Jednalo se o loutková představení. V roce 1916 odešel otec zpět do Rumunska, zatímco matka s dětmi zůstala v Paříži a žila pouze z příspěvků vlastní rodiny. Jeho otec se dokázal prosadit v jakémkoli režimu, ať za nacistů nebo komunistů, čehož využil k rozvodu a přisouzení dětí. Eugéne před odjezdem k otci v roce 1922, ještě pobyl dva roky u příbuzných v La Chapelle Athenaise. Sám později říkal, že toto období bylo nejkrásnější v jeho životě. Jeho vztah s otcem se ale neustále zhoršoval a tak v roce 1926 odešel za matkou. Od roku 1928 přispíval básněmi do časopisu Bilete de papagal. V letech 1929-33 studoval na universitě v Bukurešti. V letech 1928-35 se živil hlavně psaním článků do rumunských časopisů Vremea, Azi atd. V roce 1934 pobouřil rumunské literární kruhy vydáním svých kritických esejů v knize Nu (Ne!), v nichž napadl klasiky literatury jako např. Tudora Argheziho či Iona Marabu. V roce 1936 se oženil a začal pracovat jako učitel francouzštiny. V této době také zemřela jeho matka. Ještě v roce 1938 pobyl jeden rok ve Francii, ale na začátku války se musel vrátit do Rumunska. Tento krok si později velmi vyčítal, protože situace v jeho zemi začala být neúnosná. Nakonec se přece jen za pomoci přátel dostal společně s manželkou do Francie. Usadili se v Marseille a později ve Vichy, kde zastával post rumunského kulturního atašé. V letech 1945 -64 žil s rodinou v Paříži. Tíživou finanční situaci po konci války řešil překládáním rumunských autorů do francouzštiny. Ve stejném roce, jako zemřel jeho otec, začíná psát jednu - , na jejímž divadelním představení pracoval spolu s režisérem Nicolasem Bataillem. Jeho první antihra - Plešatá zpěvačka -absurdní drama z roku 1950 neměla úspěch ani u kritiků, ani u diváků. Přesto se později stala jednou z jeho nejslavnějších her. Pouze několik málo intelektuálů si ho všimlo, a začali ho podporovat. Jednalo se o surrealistické umělce např. André Bretona či Luise Buňuela. Jeho zvláštní smysl pro absurditu ho dovedl mezi mladé umělce např. Borise Viana, Raymonda Queneau a Jacquese Préverta, s nimiž tvořil skupinu. Od té chvíle se stal jednou z hlavních postav absurdního dramatu, kdy jej zvali na různé konference. Za své dílo byl oceňován v mnoha zemích nejen cenami, ale i čestnými doktoráty. Zemřel 28. března 1994 v Paříži a byl pohřben jako mnoho umělců na hřbitově v Montparnassu. I po jeho smrti je jeho tvorba stále aktuální nejen díky jeho žákům např. Claude Abastado či Mircea Eliade, ale i nadčasovosti jeho dramat a kritických esejů.
Frederik Pohl
11-26-pohl-1.jpgNarodil se 26. listopadu 1919 v Brooklynu. Navštěvoval prestižní školu Brooklyn Tech , ale vzhledem k velké hospodářské krizii musel ve věku od 14 let odejít ze školy do práce. V roce 1936 vstoupil do Young Communist League (americké obdoby Komsomolu)a angažoval se ve prospěch odborů, proti rasovým předsudkům a proti Hitlerovi a Mussolinimu. Po podepsání smlouvy Ribbentrop-Molotov v roce 1939 prohlásil, že se stranická linie změnila a že ji už nemůže podporovat. Proto byl z této organizace vyhozen. Svoji spisovatelskou dráhu zahájil básní, kterou v roce 1937 otiskl časopis Amazing Stories. V letech 1939-43byl redaktorem dvou magazinů - Astonishing Stories a Super Science Stories, ve kterých neuveřejňoval své příběhy pod svým vlastním jménem, ale vždy pod pseudonymem. Během druhé světové války sloužil v americké armádě od dubna 1943 do listopadu 1945 jako meteorolog letectva. Po návratu pracoval jako literární agent. V roce 1950 se ke své předchozí práci vrátil při přípravě magazínu Galaxy Science Fiction jako asistent H. L. Golda. V roce 1961 redakci převzal a do roku 1969 vydával také magazín If, který získal třikrát cenu Hugo Awarda pro nejlepší magazín. V roce 1950 začal také psát pod svým vlastním jménem, přesto ještě občas pseudonymu použil. V sedmdesátých letech se proslavil románem Man Plus (Člověk plus) a sérií románů o Heechee. Román Man Plus získal cenu Nebula v roce 1976. Také se snažil sjednotit autory science fiction do profesní organizace, která by jim pomohla se prosadit na trhu. V letech 1974-76 byl předsedou organizace Science Fiction Writers of America a v letech 1980 -82 předsedal organizaci World Science Fiction. Během této doby založil novou cenu za překlady science fiction nazvanou Karel. V osmdesátých a devadesátých letech pokračoval ve spisovatelské práci. Mezi jeho romány této doby patří The Years of the City, The World at the End of Time, Outnumbering the Dead, and Mining the Oort. Roku 1986 získal Pohl cenu Hugo za povídku Fermi and Frost. Přestože zpočátku nebyla jeho díla hodnocena jako kvalitní, během dlouhých let jeho kariéry se jejich úroveň postupně zlepšovala a postupně se jeho díla dostala mezi nejlepší práce v žánru. V roce 1992 byl oceněn titulem Velmistr žánru sci-fi.
Tina Turner
Vlastním jménem Anna Mae Bullock se narodila 26. listopadu 11-26-tina-7.jpg1939 v Haywood Memorial Hospital v Brownsvillu (Tennessee, USA). Vyrostla v Nutbushu (Tennessee). Po předcích je z jedné čtvrtiny Indiánka z kmene Čerokézů. Má prý jedny z nejkrásnějších nohou na světě, které má pojištěny u společnosti Lloyd´s na několik milionů liber. V dětství zpívala v kostelním sboru gospely. Koncem padesátých let odešla se svou sestrou do Saint Louis, kde poznala hudebníka Ike Turnera, vedoucí osobnost skupiny Rhythm Of King. Po svatbě v roce 1958 jí Ike navrhl změnit si jméno na umělecké - Tina Turner. V roce 1960 vznikají pod hlavičkou Ike & Tina Turner jejich první společné nahrávky. Nejúspešnějším rokem Tiny a Ikea byl rok 1971, kdy se revivalem skladby Proud Mary skupiny Creedence Clearwater Revival dostali do americké hitparády Top 10. Skladba byla z alba Workin' Together, které bylo jejich najprodávanějším albem vůbec. První sólovou skladbu nazpívala až roku 1966. Byla to píseň River Deep, Mountain High. Extravagantní způsob života Ike Turnera, jeho alkoholová a drogová závislost, agresivní a brutální chování se k Tině, vedli v roce 1976 k rozvodu. Rozvod a problémy s ním spojené neměly za následek jen rozpad skupiny, ale zabrzdily i slibně se rozvíjející Tininu sólovu kariéru. Aby uspíšila rozvod, souhlasila s tím, že Ikovi zůstanou všechna práva na jejich nahrávky. Během následujících osmi let zpívala v klubech a kasinech soulový repertoár. Její tehdejší finanční situace nebyla jednoduchá, o čemž svědčí i fakt, že byla určitou dobu odkázaná na potravinové lístky. V roce 1983 se prosadila hitem Let´s Stay Together. Zásadním zlomem byl rok 1984, kdy vyšlo velice úspěšné album Private Dancer, provázené stejnojmenným hitem a především skladbami What's Love Got To Do With It? a Better Good To Me. Tina Turner změnila nejen svůj hudební styl, ale i vzhled a stala se sexsymbolem. Léta 1984-92 byla nejúspešnejšími v celé její kariéře. V tomto období nahrála řadu nezapomenutelných hitů: Private Dancer, We Don't Need Another Hero (z filmu Mad Max, v kterém si i zahrála), Simply the Best, Typical Male, Steamy Windows, I Can't Stand the Rain a It Takes Two. Roku 1985 obdržela čtyři ceny Grammy a první zlatou desku. Na koncertě v Riu de Janeiro 16. ledna 1988 ji vidělo 182.000 diváků. Tento rekord, zaznamenaný i v Guinessově knize rekordů, se podařilo překonat až za několik let Paulovi McCartneymu, na stejném místě. V roce 1991 ji uvedli do Rock and rollové síně slávy. V roce 1995 nazpívala ústřední skladbu k filmu s Jamesem Bondem, Golden Eye.
V únoru 2008 vystoupila po 23 letech (naposled to bylo po jejím comebacku v roce 1985) na udělování hudebních cen Grammy při příležitosti 50. výročí této akce. Na pozvání zpěvačky Beyoncée s ní zazpívala tři písničky.
Arne Novák
Narodil se 2. března 1880 v Litomyšli v rodině středoškolského 11-26-novak.jpgprofesora Josefa Nováka a spisovatelky Terezy Novákové. Nejprve studoval na gymnáziu v rodišti a od roku 1896 na Akademickém gymnáziu v Praze, kde také vystudoval germanistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě University Karlovy. Od roku 1900 byl postupně na studijním pobytu v Berlíně, Mnichově a do roku 1905 v Heidelbergu. V roce 1906 se v Praze habilitoval pro germanistiku, v roce 1910 pro českou literaturu. Učil nejprve na reálkách, střídavě v Praze a Kutné Hoře. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem české literatury na Masarykově univerzitě v Brně, kterou pomáhal založit. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, ve které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Zemřel 26. listopadu 1939 v Poličce.
Mainilský incident
26. listopadu 1939 předstírala Rudá armáda ostřelování své 11-26-Mainila.pngpohraniční vesnice Mainila a tvrdila, že za útokem stojí Finsko, a že došlo ke ztrátám v sovětských jednotkách. Této propagandy zneužil Sovětský svaz a o čtyři dny později začala Zimní válka. Z archivů předsedy KSSS, kterým byl v té době Andrej Ždanov, vyplývá, že celý incident byl vykonstruován, aby mohlo být Finsko označeno za agresora a Rudá armáda mohla zahájit „protiofenzívu“. Finská strana odpovědnost za útok odmítla. Z deníků nejbližších finských dělostřeleckých baterií vyplývá, že Mainila byla mimo jejich dostřel. Byly totiž od hranice staženy, aby se předešlo takovýmto incidentům. Sovětská propaganda ale nepřestávala šířit zprávy o smyšlených útocích finské armády. Sověti také zrušili smlouvu o neútočení a 30. listopadu zahájili ofenzívu po celé délce hranic. Nedlouho po odtajnění vojenské dokumentace (denních hlášení) se potvrdilo, že k žádným ztrátám v době incidentu nedošlo, čímž se definitivně prokázalo, že útok byl fingovaný.
Den díkůvzdání
Anglicky Thanksgiving Day je tradičním svátkem USA, který patří krocan.jpgdo období dožínek. Kdy a kde se tento svátek poprvé není známo, ale první doložená oslava se konala 8. září 1565 v Saint Augustinu na Floridě. V roce 1941 bylo stanoveno zákonem, že se tento federální svátek slaví čtvrtý čtvrtek v listopadu, což je v rozmezí od 22. listopadu do 28. listopadu. V tento den se sejde celá rodina a na stole nesmí chybět krocan s nádivkou a brusinkovou omáčkou a také dýňový koláč. Po 3 až 4 dny se Američané veselí a baví s rodinou a přáteli. Nemůže chybět ani tradiční americký fotbal, nakupování, průvody, v televizi běží speciální programy, apod. V pátek po Dnu díkůvzdání si většina zaměstnanců bere dovolenou. I většina škol je v tento den zavřená. Prezident ušetří každoročně jednoho nebo dva krocany. Jde o symbolické gesto, protože v USA se během Dne díkůvzdání spotřebuje až kolem 50,000.000 krocanů.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Isabela Kastilská
[1] Wikipedia 
Královna Maud
[1] Wikipedia 
Norbert Wiener
[1] Wikipedia 
Eugéne Ionesco
[1] Český jazyk 
Frederik Pohl
[1] Wikipedia 
Tina Turner
[1] Wikipedia 
Arne Novák
[1] Spisovatelé.cz 
Mainilský incident
[1] Wikipedia 
Den díkůvzdání
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

NULIDík Honzovi16:2527.11.2009 16:25:50
Honza Marek, KanadaSladke brambory23:4126.11.2009 23:41:42
la.mi(Michaela)re:Honza Marek,Kanada20:0926.11.2009 20:09:20
Honya Marek, KanadaPan Krejci a la.mi18:0526.11.2009 18:05:53
la.mi(Michaela)V Kanade se slavi Thanksgiving druhe pondeli v rijnu11:2526.11.2009 11:25:08

Počet příspěvků: 5, poslední 27.11.2009 16:25:50 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00