Jak získáme klid (1)

neděle 29. listopad 2009 11:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb:
text je z roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.

Jsou mnohá zla, u kterých sotva doufat, že je kdy úplně vypleníme ze svého života.
Četné bolesti a obtíže, starosti a strasti, neštěstí, ztráty a pohromy postihnou každého z nás buď náhodou, nebo jako nutný následek běhu života s jeho utrpeními a radostmi. Ale jsou jiná zla, která nejsou naprosto nutná od přírody. Můžeme je ne-li docela odvrátit, tedy alespoň omezit tak daleko, aby nás příliš netrápila.
To platí o zlu, o jehož potírání zde jde; totiž o duševním neklidu.
Zpravidla se toto zlo podceňuje. Lidem se nezdá být důležitým, mají-li v sobě klid či nemají-li ho. Mnozí lidé, kteří jsou sžíráni neklidem tělesně a duševně, nemají obyčejně naprosto žádné jasné představy o vadách svého způsobu života; cítí dobře, že v tomto bodě u nich není něco v pořádku, ale nehledají chybu na pravém místě, hledají ji v poměrech vnějších místo ve vnitřních. Říkají, že mají příliš mnoho práce, že jejich čas je příliš vyplněn. Ale tato myšlenka, že jim nedostačují jejich dni a hodiny, jest v devíti případech z deseti jen vnějším zrcadlem vnitřního přepětí a zmatení ducha – horečka ze stálé činnosti, která by přestala, kdyby smysl pro klid u nich nalezl přístupu. Jejich nemoc záleží v tom, že se jim nedostává smyslu pro klid a toho lze těžko dosíci, jakmile jenom nabyl neklid převahy a mohl se nerušeně rozhostit. Neboť lidé tito nemohou si ani představit, jaký jest život tehdy, když jest možno jej prožívat plně a klidně. Není nic platno, když jim slovy a podobenstvími chceme ukázat, kolik ztrácejí svým chvatem. Poslouchali by s nedůvěrou, kdybychom jim řekli, že nejméně poloviny štěstí, které život mlže poskytnout, nelze dosáhnout bez klidu, že toto štěstí nemůže vůbec dospět utváření tehdy, když se myšlenky ukvapují, přenáhlují, těkají sem a tam, když se pozornost musí ukvapovat, když jsou síly velice napjaty. Sotva by nám věřili, kdybychom jim řekli, že největší část štěstí, za kterým se honí, jim zůstane vždy jen vidinou, nezmění-li způsob svého života. Mohou snad dosáhnout vnějších met, které si vytkli pro své štěstí, ale nemohou nikdy mít pravý požitek svého štěstí, neboť každé požívání jest podmíněno klidem. Mohou získat bohatství, ale nemohou si ho užít. Mohou si zjednat vědomosti, porozumění, schopnosti, ale odměny duševní nemohou nikdy dobře dosíci, neboť k tomu je třeba klidu.
Pro takové lidi jsou dvě cesty, jimiž mohou dojít poznání, jaký význam má klidný duševní život. (Pokračování za týden.)
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00