Jak získáme klid (2)

neděle 6. prosinec 2009 11:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb: text je z roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.

Jsou dvě cesty, jimiž můžeme dojít poznání, jaký význam má klidný duševní život.
Jednou z nich je cesta pokusu. S počátku musí se začít přirozeně maličkostmi, neboť nejsnáze lze dosáhnout klidu v maličkostech. Počneme tím, že si zvykneme chovat se klidně při něčem, co se denně opakuje. Většina lidí posedlých neklidem zpravidla jí s horečným chvatem, hltají svůj oběd. Proč nezačít v tomto bodě? Postup je následující: Pozornost je třeba obrátit vždy na věc nejbližší, ona má působit uklidňujícím vlivem na všechny pohyby, které konáme. Pocity chuťové a dotykové je třeba si uvědomovat. Oběd přesto nemusí dlouho trvat. Klid není způsoben ani tak pomalostí, nýbrž dosáhneme ho tím, že se pozornost úplně věnuje přítomnému a nepředbíhá vždy o několik kroků tomu, co právě děláme. Spěch mlže být dvojího druhu; může být promyšlený, ale také neklidný, štvavý, V prvním případu stoí pozornost jaksi za představami chtěného a posouvá je kupředu, ale při ukvapeném spěchu předbíhá pozornost, kyne nám a láká nás za sebou, myšlenka předbíhá události, urychluje početí následujícího, místo aby pomáhala, by se přítomné uskutečnilo. – Další pokusy by byly: přivést lidi k tomu, aby vstupovali do tramvaje tak, že by jich pohyby děly se při tom naprosto klidně. Přiveďme je k tomu, aby denně šli jednou cestou a aby při tom došlapovali tak pevně nohou, aby každý krok byl dříve úplně proveden, nežli nový počne. Nebo prosme člověka, který nemá naprosto chvilky času, aby obětoval dvě minuty (a to maje techny údy v klidu), aby pozoroval schod u domovních dveří. Takový kámen, zvláště takový, který je hodně opotřebovaný, mluví tichou, ale důtklivou řečí, nejen tím, že tu tak klidně leží, nejn tím, že své jizvy a boule snáší s tváří tak zvlášť klidnou, nýbrž obzvláště proto, že žije v tak úplném, bratrském míru se svým okolím: s prachem, který vítr a doba do jeho rýh navály, s nalámaným kamením u jeho nohou a se vším ostatním, co ho obklopuje. Žil dlouhý klidný život na tomto místě, a vidíme na něm, že hledí budoucnosti s velikou jistotou a klidem vstříc. Pozoroval-li někdo jen krátkou chvíli zamyšleně takový starý kámen. Jde jistě uspokojen dále. Podobných pokusů možno vykonat mnoho a porovnání klidné a neklidné životosprávy, které nám tím přijde na mysl, dovede nám konečně otevřít přímo oči pro představu o tom, jak nestejné jsou to hodnoty. Tím již se mnoho dosáhlo. Neboť rozdíl je tak veliký, že musí každému být nápadný. Duševní neklid činí pocity a myšlenky bědně slabými, ubohými a bledými, klid jim dodává plnosti, života a síly.
Druhá cesta, jíž poznáváme význam duševního klidu, jest: pozorovat lidi. I zde – jak již bylo naznačeno – nalezneme, že nejklidnější lidé nejvíce užívají života. Nalézají štěstí i v nejskrovnějších poměrech, které si můžeme myslit, při nejmenších záminkách, pouze proto, že znají umění být skutečně tam, kde právě jsou; vid+t co je třeba vidět; být při tom, do čeho se pouští; to co myslí, domyslit plně a do konce. Leckterý z těch neklidných, uštvaných lidí mohl by se stykem s jednou z těchto klidných, pevně stavěných osobností naučit umění, jak žít. Takové „nepozorovatelné“ vlivy mohou často dokázat, čeho nejjasnější úvahy a nejlepší důkazy nedokáží.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00