Dnešní kulatá a půlkulatá výročí

úterý 8. prosinec 2009 10:00

►1369 – zemřel kazatel Konrád Waldhauser. (640)
►1904 – zemřel povídkář František Pravda. (105)
►1859 – zemřel anglický prozaik Thomas de Quincey. (150)
►1894 – narodila se portugalská básnířka Florbela Espanca. (115)
►1894 – narodil se americký spisovatel James Thurber. (115)
►1929 – narodil se italský spisovatel Goffredo Parise. (80)
►1954 – narodil se anglický prozaik Louis de Bernières. (55)


12-8-klement.jpg

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Konrád Waldhauser
Kazatel, spisovatel a církevní reformátor se narodil někde v Rakousích asi v roce 1326. Jméno dostal podle Waldhausenu v Horním Rakousku, kde vstoupil do kláštera. Roku 1350, popř. 1355 byl vysvěcen na kněze, téhož roku vykonal i pouť do Říma. Poté se stal potulným kazatelem kázajícím především na venkově v Rakousku, ale i ve velkých městech (Vídeň). Vystupoval především proti simonii (svatokupectví) při udělování úřadů a bohatému životu kněží.
V Praze se poprvé objevil roku 1363, neví se proč přijel, nezdržel se ani měsíc, přesto na Pražany udělal velmi dobrý dojem. Právě proto mu, ještě téhož roku, Karel IV. nabídl faru Všech svatých v Litoměřicích. Waldhauser místo přijal, ale nebyl příliš úspěšný. Proto se přesunul do Prahy.
V Praze začal kázat 29. září 1363 v kostele u svatého Havla. Jeho kázání byla velmi populární (chodili na ně i židé), kázal proti lakotě a pýše Pražanů. Brzy začal kázat i proti simonii čímž proti sobě popudil žebravé řády. Na jeho adventní kázání si stěžoval generál dominikánského řádu a Waldhauserovi bylo zakázáno opustit Prahu. To vedlo k zostření jeho kázání, což rozdělilo Prahu na dva tábory. Spor se dostal až k papeži a byl vyřešen ve prospěch Waldhausera. Pravděpodobně tento spor donutil jeho velkého obdivovatele a žáka Jana Milíče rezignovat na své funkce a stát se také potulným kazatelem.
Roku 1366 byl opět v Praze a hned vypukl nový spor s karmelitány o visio dei (Boží poznání), neví se, v čem tento spor spočíval, ani jak dopadl, jisté je, že měl ohlas za hranicemi. V listopadu 1368 se jako císařský kaplan, vydal do Říma za císařem Karlem IV. Zde se, zásluhou Karla IV., vyřešil spor mezi pražskými faráři a mendikanty (žebravé řády) o placení pohřebného. Poté měl spor s dominikány, nečekal na vyřešení sporu (v Římě nechal svého pomocníka Mikuláše z Jemnic) a vrátil se v červenci 1369 s Karlem IV. do Prahy. Zemřel 8. prosinec 1369. Pochován je na hřbitově u fary, kterou od r. 1365 spravoval - Panny Marie v Týně (Staré Město pražské).
František Pravda
Katolický kněz, autor povídek, vlastním jménem Vojtěch Hlinka se 12-8-pravda.jpgnarodil 17. dubna 1817 v Nekrasíně. Dětství strávil na statku „u Hajných“ v Nekrasíně, nedaleko od Nové Včelnice, školu navštěvoval v Novém Etynku. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a poté filosofii v Praze. Bohosloví začal studovat ve Vídni. Po roce studia přešel do pražského semináře. Seznamoval se s myšlenkami sociálního myslitele Bernarda Bolzana.
Po vysvěcení působil jako kaplan, v Kvílicích u Slaného a Jarošově. Od 7. října 1847 byl vychovatelem ve šlechtické rodině barona Sturmfedera v Hrádku u Sušice. Zde žil a pracoval do 8. prosince 1904, kdy zemřel. Pochován je na zdounském hřbitově u Sušice.
Jeho život v Hrádku připomíná pamětní deska na domě, kde žil (dnes je zde budova pošty). Jeho jméno také nese místní knihovna. Psal česky psané povídky v duchu katolické morálky a s důrazem na křesťanské hodnoty. Do svých povídek vkládal národnostní a buditelské tendence. Jeho dílo bylo u jeho současníků, prostých čtenářů, velmi oblíbené. Později jeho dílo upadlo v zapomnění. Knižně bylo vydáno přes 150 jeho spisů.
Thomas de Quincey
Anglický romantický filozof, prozaik, esejista a literární kritik se 12-8-quincey-1.jpgnarodil 15. srpna, 1785 v Manchesteru. Vzdělání nabyl na Oxfordské univerzitě, kde pojal i osudnou náklonnost k opiu, které se již nikdy nedokázal zcela zbavit. Díky své známosti se Samuelem Taylorem Coleridgem a Williamem Wordsworthem měl velmi blízko k tzv. jezerním básníkům. Proto také roku 1809 odjel do Grasmere v Jezerním okrsku na severozápadě Anglie, kde žil více než deset let a kde se roku 1816 také oženil.
V roce 1821 se přestěhoval do Londýna a zde o rok později vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď anglického poživače opia (1822, Confessions of an English Opium Eater), ve které s pozorovatelským a stylistickým mistrovstvím vylíčil extrémní polohy lidské psychiky, když popsal, jak mu opium otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního.
V roce 1826 se přestěhoval do skotského Edinburghu, kde také 8. prosince 1859 zemřel. Je autorem celé řady esejí, které vždy duchaplně pojednávají o nejrozmanitějších předmětech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou velkolepou fantasii a brilantnost bývá považován za předchůdce lartpourlartismu v literatuře. Nesporný vliv měl na Edgara Allana Poea a Charlese Buadelaira, ale obdivoval ho např. také Jorge Luis Borges, který přiznával, že jím byl částečně ovlivněn.
Florbela Espanca
Rodným jménem Bela Flor de Alma da Conceio se narodila 8. 12-8-FLORBELA-1.jpgprosince 1894 v Évoře v Alentejo. Jeho otec zdědil profesi ševce, ale pracoval jako starožitník, prodejce kůží, výtvarník, malíř, fotograf a kameraman. V letech 1899-1908 navštěvovala základní školu ve Vila Viçose. Její první básně jsou z let 1903-04. V roce 1907 napsala svůj první příběh: „Mami!“. V roce 1917 se stala první ženou, která zapsala na Právnickou fakultu Lisabonské univerzity. V letech 1915-17 napsala sbírku básní „O livro D'ele“ (Jeho kniha), kterou věnovala svému bratrovi. V roce 1919 potratila a ve stejném roce vyšla její kniha „Livro de Mágoas“ (Lniha smutku). V té době se u ní začaly projevovat první příznaky neurózy. V roce 1923 vyšla kniha „Livro soror de Saudade“ (Kniha sestry Saudadeové). V roce 1925 zemřel při letecké nehodě její bratr, která ji inspirovala k napsání knihy „As Máscaras do Destino“ (Masky osudu). V říjnu a listopadu 1930, krátce před zveřejněním své poslední knihy Charneca em Flor (Květ vřesu), se dvakrát pokusila o sebevraždu, Poté co byl u ní diagnostikován plicní edém zemřela o svých 36. narozeninách 8. Prosince 1930 v Matosinhosu. V Česku byla až do roku 1997 známá pouze úzkému okruhu lidí. Teprve tehdy vyšel český výbor z jejích básní, nazvaný „Kniha sestry stesku“ a teprve od roku 2004 se mohou čtenáři ponořit do jejího prozaického díla zastoupeného u nás knihou „Masky osudu“ a zamýšlet se nad tím, zda to, co nám ve svých povídkách představuje. je skutečně tvář jejího života, nebo zda si jen nasazuje masky, jež zakrývají nebo proměňují myšlenky, přání a postoje skutečné Florbely a ukazují nám zcela novou literární tvář spisovatelky.
James Thurber
Americký autor a karikaturista, celým jménem James Grover 12-8-Thurber.jpgThurber, se narodil 8. prosince 1894 ve městě Columbus (Ohio). V mládí mu jeho bratr při hře Vilém Tell vystřelil oko. Toto zraně později způsobilo, že byl téměř slepý. Během dětství nebyl schopen se zúčastnit sportovních aktivit. V letech 1913-18 navštěvoval Ohio State University, ale nikdy nepromoval, protože jeho slabý zrak mu nedovolil absolvovat důstojnický výcvik ROTC. V ůetech 1918-20 pracoval jako úředník pro Ministerstvo zahraničí, nejprve ve Washingtonu, DC, a pak na americkém velvyslanectví v Paříži. Po návratu do Columbusu začal svou spisovatelskou kariéru jako zpravodaj pro Columbus Dispatch (1921-24). V roce 1925 se přestěhoval do Greenwich Village v New Yorku, kde získal zaměstnání jako reportér New York Evening Post. V roce 1920 se etabloval jako profesionální spisovatel a stejně tak byl dobře známý pro své jednoduché surrealistické kresby a karikatury.
12-8-thurber_dr_millmoss.jpgV roce 1927 nastoupil do redakce časopisu New Yorker, pro který pracoval až do roku 1950, kdy se osamostatnil. Zemřel ve věku 66 let 2 listopadu 1961 v New Yorku.
Goffredo Parise
Italský spisovatel a novinář se narodil 8. prosince 1929 v 12-8-parise.jpgBenátkách svobodné matce Idě Wandě Bertoliové. Měl velmi těžké dětství až do roku 1937, kdy se jeho matka provdala za novináře Osvalda Parise, ředitele novin Giornale di Vicenza, který ho adoptoval. Po válce navštěvoval střední školu a později různé kurzy vysokoškolské vzdělávání. Otec ho zavedl do světa tisku a on začal psát různé noviny a časopisy. Později se věnoval i praní románů, kterými si získal velké renomé nejen v Itálii, ale i v zahraničí. Zemřel 31. srpna 1986 v Tresu.
Louis de Bernieres
Celým jménem Louis H P de Berniere-Smart se narodil 8. 12-8-ouis.jpgprosince 1954 poblíž londýnského předměstí Woolwich a vyrůstal v hrabství Surrey. První část příjmení získal po francouzském předkovi hlásícím se k hugenotům. Navštěvoval školu Bradfield College a v 18 letech vstoupil do armády, kterou však po čtyřech měsících služby ve městě Sandhurst opustil. Studoval na Victoria University v Manchesteru a na institutu vzdělávání University of London. Než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, vystřídal řadu různých povolání – pracoval mimo jiné jako mechanik, motokurýr či učitel angličtiny v Kolumbii. V současné době žije spolu se svou družkou a dvěma dětmi ve městě Bungay v hrabství Suffolk.
V roce 1993 se umístil v seznamu 20 nejlepších mladých britských autorů sestaveném literárním časopisem Granta. O rok později byl vydán jeho čtvrtý román Mandolína kapitána Corelliho, který vyhrál Cenu spisovatelů Commonwealthu za nejlepší knihu a dostal se do užší nominace na knihu roku 1994 týdeníku Sunday Express. Román byl přeložen do více než 11 jazyků včetně češtiny a stal se z něj mezinárodní bestseller. 16. července 2008 mu byl udělen čestný doktorát na univerzitě De Montfort University v Leicesteru, kde dříve studoval (tehdy pod názvem Leicester Polytechnic).
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Konrád Waldhauser
[1] Wikipedia 
František Pravda
[1] Wikipedia 
[2] Český jazyk 
Thomas de Quincey
[1] Wikipedia 
Florbela Espanca
[1] Wikipedia 
James Thurber
[1] Wikipedia 
Goffredo Parise
[1] Wikipedia 
Louis de Bernieres
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Počet příspěvků: 1, poslední 8.12.2009 16:07:13 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00