Dnešní kulatá a půlkulatá výročí

středa 9. prosinec 2009 10:00

►1904 – narodil se herec Jára Kohout. (105)
►1919 – narodil se nositel Nobelovy ceny William Lipscomb. (90)
►1934 – zemřel malíř Hugo Boettinger. (75)
►1959 - Pražský hrad se stal národní kulturní památkou. (50)
►1964 – zemřela anglická básnířka Edith Sitwell. (45)




12-9-klement.jpg

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Jára Kohout
Narodil se 9. prosince 1904 v dobře situované pražské rodině. Od 12-9-ohout.jpgdětství se učil tanci a hře na housle. Od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však nepřál, aby byl divadelníkem a nechal ho vyučit zubním technikem. Této profesi také po několik let věnoval, ale po večerech hrál divadlo. Na jednom studentském večírku se seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně se svým bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli velmi populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho natáčel i filmy. Nejprve němé a, po vzniku zvukového filmu vystupoval v muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec. V roce 1935 koupil smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval je na Divadlo u Nováků. Doba okupace byla pro něj osobně velmi problematická, údajně se kompromitoval v několika rozhlasových skečích, což ale nezabránilo tomu aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Ani po válce to neměl jednoduché. Divadlo mu bylo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se jako estrádní umělec a zahrál si už jen ve 4 filmech. 3. října 1948 během představení pro celníky v Aši emigroval do západního Německa.
Život v emigraci nebyl zpočátku vůbec jednoduchý. Musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany. Teprve na pozvání francouzského rozhlasu mohl odjet i s rodinou do Francie, kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE), kde vystupoval pod pseudonymem Bud Doufám. Přesto zde nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, zahrál si několik drobných postaviček ve filmu, hrál i reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné též i s Barbrou Straeisandovou. Uskutečnil také několik cest za krajany do Austrálie.
Po Sametové revoluci se po 42 letech vrátil 3. dubna 1990 z emigrace zpět do vlasti. Zahrál si v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel 23. října 1994 v Praze na rakovinu prostaty.
William Lipscomb
Americký anorganický chemik, pracující v experimentální a 12-9-Lipscomb.jpgteoretické chemii a biochemii, celým jménem William Nunn Lipscomb, Jr., se narodil 9. prosince 1919 v Clevelandu ve státě Ohio. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Lexingtonu ve státě Kentucky, kde žil až do získání titulu Bachelor of Science na University of Kentucky v roce 1941. Ve studiu pokračoval na California Institute of Technology, kde získal v roce 1946 titul Doctor of Philosophy. V letech 1946-59 působil jako profesor na University of Minnesota. Od roku 1959 byl profesorem chemie na Harvardově univerzitě. Od roku 1959 byl profesorem chemie na Harvard University. V roce 1961byl zvolen do Národní akademie věd ai v roce 1976 získal Nobelovu cenu za chemii.
Hugo Boettinger
Český malíř, který se narodil 30. dubna 1880 v Plzni. Studoval na 12-9-Boettinger.jpgreálném gymnasiu v Praze, v letech 1895-98 na Umělecké škole a 1899-1902 na pražské Akademii. V letech 1903-06 byl na studijním pobytu ve Francii, Itálii, Holandsku a Anglii. Po návratu se usadil v Praze, kde byl členem spolků Mánes a Hollar a působil na Akademii výtvarných umění. Zemřel 9, prosince 1934 v Praze a je pochován na Vinohradském hřbitově. Je zajímavé, že ačkoliv jde o českého malíře, tak o něm není na webu žádná česká biografie.
12-9-boettinger-meisjes-klein.jpg
Pražský hrad
Je hrad v pražské čtvrti Hradčany, tradiční sídlo českých 12-9-prazsky_hrad_mensi.jpgpanovníků a od roku 1918 prezidenta republiky. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z Hradu založeného v 9. století jeden z největších hradních komplexů na světě (podle Guinessovy knihy rekordů je to svými rozměry 570 m délky a 130 m šířky největším hradem na světě). Často je považován za symbol města i České republiky.
Podle archeologických průzkumů a nejstarších písemných pramenů se soudí, že jej založil kolem roku 880 kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců.
Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z hlíny a kamení. První zděnou stavbou byl kostel Panny Marie. Další kostely, zasvěcené svatému Jiří a svatému Vítu, byly založeny v první polovině 10. století.
Od 10. století byl nejen sídlem hlavy státu, knížete a později krále, ale také nejvyššího představitele církve, pražského biskupa. Také zde byl založen první klášter v Čechách, při kostele svatého Jiří pro řeholi benediktýnek.
V hlavním hradním kostele, jímž byla od 11. století bazilika svatého Víta postavená v místě původní rotundy, byly uchovávány relikvie světců, zemských patronů: svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Klášter kostela pražského byl od 10. století významnou vzdělávací a kulturní institucí.
Dobou rozkvětu bylo pro Pražský hrad období vlády krále a později císaře z rodu Lucemburků, Karla IV. (polovina 14. století). Pražský hrad se poprvé stal císařskou rezidencí, sídlem panovníka Svaté říše římské.
Velkoryse byl přebudován královský palác a posíleno opevnění. Podle vzoru francouzských katedrál začal vyrůstat gotický chrám svatého Víta.
Ještě za vlády Karlova syna Václava IV. pokračovala jeho výstavba. Husitské války a následující desetiletí, po něž nebyl obýván, způsobily chátrání budov a opevnění.
Další příznivá doba nastala po roce 1483, kdy se král z nové dynastie Jagellonců zde opět usídlil. Spolu s novým opevněním byly vystavěny obranné věže na severní straně (Prašná věž, Nová bílá věž a Daliborka). Architekt opevnění, Benedikt Ried, přestavěl a rozšířil i královský palác: velkolepý Vladislavský sál byl největším světským klenutým sálem tehdejší Evropy. Jeho velká okna jsou považována za jeden z prvních projevů renesančního slohu v Čechách.
Králové další dynastie na českém trůnu, Habsburkové, zahájili jeho přestavbu na renesanční sídlo. Dobovému vkusu odpovídalo, že jako první byla založena Královská zahrada, v níž byly v průběhu 16. století budovány stavby sloužící zábavě: letohrádek, míčovna, střelnice, lví dvorek. Postupně byla upravena katedrála a královský palác. Nové obytné budovy se začaly stavět na západ od Starého královského paláce, podél jižní hradby.
Jeho přestavba vyvrcholila za vlády Rudolfa II. Císař se zde natrvalo usídlil a začal jej proměňovat v důstojné a velkolepé středisko říše, přitažlivé pro diplomaty, umělce i vzdělance. K umístění svých bohatých uměleckých a vědeckých sbírek založil severní křídlo paláce s dnešním Španělským sálem.
Pražská defenestrace v roce 1618 zahájila dlouhé období válek, během nichž byl poškozen a vyloupen. Pro pobyt panovníka byl využíván jen výjimečně a přechodně.
Ve druhé polovině 18. století byla provedena jeho poslední velká přestavba, která jej proměnila v reprezentační sídlo zámeckého typu. V té době však byla hlavním městem říše Vídeň a Praha měla jen provinční ráz. Proto postupně chátral a jeho umělecké poklady byly ochuzeny rozprodáním zbytků rudolfínských sbírek.
Po své abdikaci v roce 1848 si ho vybral císař Ferdinand V. za své sídlo. Při této příležitosti byla přestavěna kaple svatého Kříže na II. nádvoří. Pro chystanou, ale neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. byl upraven Španělský sál a Rudolfova galerie.
Velkou stavební akcí byla dostavba katedrály, která však nebyla podnícena panovníkem, ale vlasteneckou Jednotou pro dostavění chrámu sv. Víta. Katedrála byla dokončena v roce 1929.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se stal opět sídlem hlavy státu. Nutné úpravy byly v roce 1920 svěřeny slovinskému architektu Josipu Plečnikovi.
Také dnes probíhají v jeho areálu rekonstrukce a úpravy. Nejde přitom jen o nutnou stavební údržbu. Základním cílem je otevírat areál hradu příchozím. Po roce 1989 tak byly zpřístupněny mnohé dosud uzavřené prostory např. Královská zahrada s Míčovnou, jižní zahrady, Císařská konírna, Tereziánské křídlo Starého královského paláce.
Pražský hrad je dnes kromě sídla hlavy státu také významnou kulturní a historickou památkou. Jsou na něm uchovávány korunovační klenoty, pozůstatky českých králů, vzácné křesťanské relikvie, umělecké poklady a také historické dokumenty. V jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zem. Je tedy zhmotněním historické tradice českého státu, spojení současnosti s minulostí.
Edith Sitwell
Narodila se 7. září 1887 v Scarborough, Yorkshire jako jediná 12-9-edith-sitwell.jpgdcera výstředního Sira George Sitwella, 4. Baroneta ze Renishaw Hallu. Její vztah s rodiči byl velmi špatný, a to nejen proto, že její otec ji provést "lék" proti její předpokládané deformaci páteře, zahrnující její zamykání do kovového rámu. V roce 1912, když jí bylo 25 let, tak se přestěhovala do malého bytu, který sdílela se svou vychovatelkou Helen Roothamovou. Nikdy se nevdala. V roce 1932 se přestěhovala do Paříže, odkud se vrátila během druhé světové války. Psala přži olejové lampě a pletla oblečení pro své přátele, kteří sloužili v armádě. V roce 1948 přednášela svoji poesii ve Spojených státech. Kolem roku 1957 byla v důsledku Marfanova syndromu upoutána na invalidní vozík. Její poslední čtení poesie se uskutečnilo v roce 1962. Zemřela na krvácení do mozku 9. prosince 1964 ve věku 77 let.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Jára Kohout
[1] Wikipedia 
[2] Česko.Slovenská filmová databáze 
[3] Osobnosti.cz
William Lipscomb
[1] Wikipedia 
[2] Nobelprize 
Hugo Boettinger
[1] tfsumon 
Pražský hrad
[1] Wikipedia 
[2] Pražský hrad 
Edith Sitwell
[1] Wikipedia 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00