Dnešní kulatá a půlkulatá výročí

neděle 13. prosinec 2009 10:00

►1124 – zemřel papež Kalixtus II. (885)
►1204 – zemřel židovský filozof a učenec Moses Maimonides. (805)
►1634 – narodil se německý spisovatel Martin z Kochemu. (375)
►1784 – zemřel anglický spisovatel Samuel Johnson. (225)
►1849 – narodil se sportovec a spisovatel Karel Bohuš Kober. (160)
►1859 – narodil se spisovatel Emil Tréval. (150)
►1909 – zemřel ruský básník Innokentij Fjodorovič Anněnskij. (100)
►1929 – narodil se český politik Miroslav Grégr. (80)
►1929 – narodila se klavíristka Dagmar Baloghová. (80)
►1944 – zemřel ruský malíř Vasilij Kandinskij. (65)
►1959 – zemřel spisovatel Jiří Weil. (50)
►1969 – zemřel admirál Raymond A. Spruance. (40)

12-13-klementinum.jpg

Kalixtus II., Moses Maimonides, Martin z Kochemu,
Samuel Johnson, Karel Bohuš Kober, Emil Tréval,
Innokentij Fjodorovič Anněnskij, Miroslav Grégr,
Dagmar Baloghová,Vasilij Kandinskij, Jiří Weil,
Raymond A. Spruance.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Kalixtus II.

12-13-kalistus.jpgVlastním jménem Guido z Vienne nebo hrabě Guido Burgundský, syn hraběte Viléma Burgundského se narodil kolem roku 1060 v Quingey (Francie). byl zvolen Papežem 2. února 1119. Jeho jméno řeckého původu znamená Nejkrásnější. Nejvýznamnější událostí jeho pontifikátu byl konkordát wormský jímž byl vyřešen spor o investituru. Císař se vzdal práva na investituru prstenem a berlou a ponechal si pouze právo regální investitury. Co se týče textu byl to nepříliš rozsáhlý dokument, který měl do budoucna zamezit mocenským neshodám mezi hlavami světské a církevní moci, tedy císařem a papežem. Skončil tak desítky let trvající boj o investituru (zjednodušeně řečeno o pravidla, podle nichž budou na svá místa dosazováni vyšší církevní představitelé). Boj se rozpoutal již mezi císařem Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. V sedmdesátých letech 11. století – tento osobní střet vygradoval kajícnickou poutí císaře na hrad Canossa v roce 1077. Dohodnout se nemohli ale ani jejich nástupci. K tomuto zlomu došlo 23. září 1122. Od té doby dostával nově jmenovaný biskup své žezlo od panovníka a berlu a prsten od papeže. Prostřednictvím této symboliky tak císař i papež propůjčovali biskupovi právě tu část moci, kterou sami představovali a již disponovali. Císařem byl tehdy Jindřich V. a na papežském stolci seděl Kalixtus II.Zemřel 13. prosince 1124 v Římě.

Maimonides

12-13-Maimonides.jpgplným hebrejským jménem Moše ben Maimon (hebrejsky: משה בן מימון) a jeho arabský název byl Abú Imran Musa bin Maymūn Abdalláh ibn al-Qurtubiyy al-Isrāīliyy (أبو عمران موسى بن ميمون بن عبد الل القرطبي الإسرائيلي). Nicméně je nejvíce známé jeho řecké jméno, Mojžíš Maimonides (Μωυσής Μαϊμονίδης). Všechny tato jména znamenají doslova „Mojžíš, syn Maimonův“ se narodil 30. března 1135 ve španělské Cordobě. Byl jedním z největších středověkých židovských filozofů a znalců Tóry. Působil jako rabín, lékař a filozof ve Španělsku, Maroku a Egyptě. Jedním z ústředních principů jeho filozofie je, že je nemožné, aby lidský intelekt odhalil Boha. Tvrdil, že není správné říkat, že Bůh je jen jeden, ale má se říkat Není více Bohů. Zemřel v egyptském Fostatu 13. prosince 1204 ve věku 69 let.

Martin z Kochemu

německy Martin von Cochem, rodným jménem Linius se narodil 13. prosince 1634 ve městě Cochem nad Moselou na západě Německa v rodině kloboučníka. (Na rodném domě je dnes pamětní deska, ulice po něm nese jméno Liniusstraße.) Vstoupil do kapucínského řádu, roku 1657 byl vysvěcen na kněze, roku 1663 dokončil studia teologie. Působil v duchovní správě a různých kapucínských klášterech, mezi jiným v letech 1693–1695 v klášteře v Praze na Hradčanech. Od roku 1695 byl vizitátorem trevírské diecéze. Zemřel 10. září 1712 ve Waghäuselu.
Jeho knihy byly pro svou lidovost a častou apokryfnost kritizovány církevními teology již za autorova života, ale staly se oblíbenou četbou širokých vrstev. Jeho hlavními díly jsou „Velký život Pána a Spasitele Krista Ježíše a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny“. Výklad nejsvětější oběti mše svaté a modlitební knihy „Celý nebeklíč“ a další nebeklíče, „Velká štěpná zahrádka“ a „Malá štěpná zahrádka“.
V 18. století patřil v katolické střední Evropě včetně českých zemí k nejpopulárnějším a nejvydávanějším autorům vůbec, jeho díla se četla až do poloviny 20. století. Bohemista Miloš Sládek uvádí, že v 18. století vyšla Kochemova díla ve více než 130 českých vydáních a celkem byly jeho práce až do počátku 20. století na našem území vydány nejspíše víc než dvěstěkrát.

Samuel Johnson

anglický autor, který se trvale zapsal do anglické literatury jako básník, esejista, moralista, spisovatel, literární kritik, životopisec, editor a lexikograf, se narodil 18. září 1709 v Lichfieldu v hrabství Staffordshire. Navštěvoval Pembroke College v Oxfordu a za rok ho nedostatek finančních prostředků donutil odejítt. Potom se přestěhoval do Londýna, kde racoval jako učitel a začal psát eseje pro časopis The Gentleman's Magazine. Jeho raná díla tvoří biografie „The Life of Richard Savage“, básně „London“ a „Vanity of Human Wishes“, a hru „Irene“. Po devíti letech práce byl v roce 1755 zveřejněn „Johnson´s Dictionary of the English Language“ (Slovník anglického jazyka), který měl veliký vliv na moderní angličtinu a přinesl mu popularitu a úspěch. Až do dokončení „The Oxford English Dictionary“ (Oxfordského anglického slovníku) o 150 let později, byl jeho slovník vnímán jako -přední britský slovník. Jeho další díla tvoří eseje, anotace vydání her Williama Shakespeara a nejčtenější román Rasselas. Ke konci svého života vytvořil sbírku životopisů a hodnocení básníků 17. a 18. Století nazvanou „Lives of the Most Eminent English Poets“ (Životy nejvýznačnějších básníků anglických). Po sérii nemoci zemřel ve večerních hodinách dne 13. prosince 1784 a byl pohřben ve Westminsterském opatství.

Karel Bohuš Kober

12-13-Kober.jpgčeský sportovec a spisovatel se narodil se 13. prosince 1849 v Táboře v rodině předního českého nakladatele Ignáce Leopolda Kobera, vydavatele (Riegrova) Slovníku naučného, první české encyklopedie. Studoval na pražském Akademickém gymnáziu a pak na prestižním Hermannově vzdělávacím ústavu ve Vídni. Odtud putoval před soud a pak do žaláře, když byl jako čtrnáctiletý mladík spolu s několika přáteli odsouzen za přípravu atentátu na císaře Františka Josefa I. k pětiletému trestu. Po roce věznění byl roku 1865 císařem amnestován (v téže době byl krátce vězněn i jeho otec pro své vlastenecké politické angažmá).
Když se vrátil do Prahy, byl už jeho otec vážně nemocen a on se musel připravit na převzetí podniku – studoval proto krátce na obchodní škole a pak praktikoval jako volontér u otcova kolegy, knihkupce a nakladatele Calveho. V roce 1866 jeho teprve jedenačtyřicetiletý otec zemřel při léčení v Janských Lázních. Zatímco o jeho otci Jan Neruda napsal, že byl „českým nakladatelem a knihkupcem par excellence“, syn jeho nadání nezdědil a podnik přivedl na pokraj krachu, pro který ovšem vytvořilo počáteční předpoklady také finančně vyčerpávající vydávání první české encyklopedie (11 svazků, 1860–1874).
Svým současníkům byl znám více jako nakladatel a sportovec než jako spisovatel. V Praze založil šermířský spolek a veslařský klub; angažoval se také v Sokole. Tělovýchově věnoval několik drobných publikací, z nichž první, Úvod do tělocviku, vydal již ve čtrnácti letech. Proslul také jako šachista a šachový úlohář. Této hře věnoval několik ve své době ceněných knih (Příruční hra šachovní, Hra v šachy).
Jeho literární dílo nebylo příliš rozsáhlé a tiskem vyšlo jen zčásti. Jako čtyřiadvacetiletý si vydal soubor črt Zimní večery, zajímavý text s místy až naturalistickými obrazy lidských vztahů a bídy, vyvážený idylickými momenty stejně jako parodickým nahlédnutím do světa zvířecích obyvatel domu. Rozsáhlejší společenskou novelu Dvě léta v Janských Lázních, reprezentantku dobové konzumní prózy s několika osobitými momenty, si vydal v roce 1883.
Ze souboru povídek Z různých kruhů vyšel pouze první díl roku 1885, druhý díl Kober již nevydal. Ani další kniha, veřejnosti již ohlášená jako „v tisku“, pro finanční potíže nakladatelství nevyšla a její rukopis je dnes nezvěstný. Měla se jmenovat Obrazy lesní s podtitulem Fantasie lesní prosou. Ilustrovat ji měl Adolf Liebscher, a to „více než 20 výbornými ilustracemi, dílem ve velikosti celé strany, půlstrany, iniciálkami atd.“
Jako překladatel se uvedl především překlady Hanse Christiana Andersena, které vyšly pod názvem Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena za Koberova života ve dvou vydáních. Kniha, vyzdobená 43 dřevoryty, došla značné čtenářské obliby. Zemřel 2. října 1890 v Praze.

Emil Tréval

vlastním jménem MUDr. Václav Walter, český lékař a spisovatel se narodil 13. prosince 1859 v Prešově. Studoval v Praze, Berlíně a Paříži. V roce 1883 vstoupil jako lékař do státní služby; působil v Čechách, na Moravě a ve Vídni. Od roku 1919 působil jako vrchní zdravotní rada v politické správě na Žižkově. Od 1925 byl členem Československé akademie, od 1927 byl v redakci beletristického časopisu Zvon. Ze začátku své tvorby psal pod svým vlastním jménem převážně vědecké a populárně zdravovědné spisy.
Od let 80. let 19. století přispíval do časopisů Včela, Vesna a Moravská orlice. V této době tvořil fejetony s lékařskou tématikou. Jeho tvorba byla zprvu spíše realistická, šlo o pouhé vypravování. Postupem času začal autor směřovat svou tvorbu k symbolismu a dekadenci. Jeho literární tvorba je silně ovlivněna jeho povoláním lékaře. Častým tématem jeho mnohdy naturalistické tvorby bylo romantické pojetí ženských postav. Psal také o duševních poruchách, utkvělých představách, halucinacích, zrůdné erotice a o psychických i mravních otázkách manželství.
Některá svá díla publikovali společně se svou manželkou Zdenou Walterovou (pseud. Viola) pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola, či Emil Viola-Tréval. Užíval i jiných pseudonymů: Pantalon, Václav Prešovský, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Ben Trovato, Holofernes Kotě, Vrač, Prof. Zmatěj, Ad. Pisánka, a Trdlo Aristotele.Zemřel 10. února 1929 v Praze.

Innokentij Fjodorovič Anněnskij

rusky: Иннокентий Фёдорович Анненский se narodil 1. září 1856 12-13-Annenskij.jpgv Omsku, kde jeho rodiče přechodně pobývali. Po návratu do Petrohradu záhy osiřel a dětství prožil v rodině svého mnohem staršího bratra N. F. Anněnského, známého narodnického publicisty, a jeho ženy A. N. Anněnské, populární spisovatelky dětských knih. V roce 1879 absolvoval historicko-filologickou fakultu petrohradské univerzity disertační prací ze srovnávací jazykovědy. Téhož roku se oženil a začal působit jako středoškolský profesor klasické filologie, ruského jazyka a teorie literatury. V roce 1890 se stal ředitelem soukromé střední školy v Kyjevě. Po třech letech musel místo pro „přílišnou svobodomyslnost“ opustit. Vrátil se na krátkou dobu a byl ředitelem gymnázia v Carském Sele. Zde ovlivnil řadu studentů: např. A. A. Achmatovovou, jejího pozdějšího manžela N. S. Gumiljova a O. E. Mandelštama. V roce 1906 byl sesazen a přeřazen na administrativní funkci inspektora petrohradského školního obvodu. Důvodem byla jeho ochrana několika studentů, kteří se zúčastnili první ruské revoluce. Od roku 1908 přednášel staré řecké dějiny na petrohradském dívčím institutu. Žádal o uvolnění ze státní služby, která byla po průtazích vyřízena 13. prosince 1909, přesně v den, kdy cestou na schůzku Společnosti klasických filologů zemřel na srdeční mrtvici.

Miroslav Grégr

Bývalý český politik, poslanec parlamentu za ČSSD, 12-13-gregr.jpgmístopředseda vlády Miloše Zemana a ministr průmyslu a obchodu v letech 1998 až 2002, Doc. Ing. Miroslav Grégr se narodil 13. prosince 1929. V roce 1954 vystudoval strojní fakultu ČVUT a působil na různých pozicích ve strojírenství. Počátkem 70. let byl normalizačním režimem krátce vězněn. V letech 1990 až 1991 byl ministrem strojírenství a elektrotechniky ČR. V té době přispěl ke vstupu firmy Volkswagen do automobilky Škoda. Poté až do roku 1996 pracoval jako generální ředitel ve firmě Desta Děčín, a. s. V roce 1996 byl zvolen poslancem, v ČSSD zastával funkci v Předsednictvu Ústředního výkonného výboru. Je držitelem ekologické anticeny Ropák roku 1998 udělovaného sdružením Děti Země. V květnu 2008 se angažoval při formování občanského sdružení „Přátelé Miloše Zemana“, které usiluje o návrat Miloše Zemana do aktivní politiky.
Dagmar Baloghová
rozená Pechová se, narodila 13. prosince 1929 v Ilavě. Vystudovala reálné gymnázium v Jičíně (1940–48), klavír u Ilony Štěpánové-Kurzové na AMU (1948–52), kde působila jako asistentka. Koncertovala již za studií jako stipendistka Hudební a artistické ústředny. Ve Smetanově soutěži v roce 1951 získala čestné uznání a účastnila se Chopinovy soutěže ve Varšavě (1955). V repertoáru má zvláště skladby Smetanovy, Chopinovy a soudobou československou hudbu.

Vasilij Vasiljevič Kandinskij

12-13-Kandinskij.jpegruský malíř, grafik a teoretik umění, také Wassily Kandinsky nebo Kandinský, rusky Василий Васильевич Кандинский se narodil 4. prosince 1866 v Moskvě v zámožné obchodnické rodině, která se brzy odstěhovala z Moskvy do Oděsy. Po maturitě studoval v Moskvě práva, ekonomii a etnologii a roku 1892 začal učit právo na Moskevské univerzitě, vedle toho však stále maloval. Roku 1889 podnikl výpravu na severní Ural, kde studoval právní systém syrjanských kmenů. Neobyčejně ho zaujaly geometrické a abstraktní malby na jejich bubnech, což se zřetelně projevilo na jeho obrazech.
Od roku 1896 studoval umění v Mnichově, kde roku 1901 založil s přáteli skupinu Falanx. Roky 1906 a 1907 strávil v Sèvres ve Francii, kde se přiklonil k expresionismu, od roku 1908 žil v bavorském Murnau a seznámil se také s teosofem R. Steinerem, který ho silně ovlivnil. 1909 založil společně se svou družkou G. Münterovou, s A. Javlenským, A. Kubínem a dalšími "Nový umělecký spolek"; Kandinskij však v té době začal malovat své první abstraktní obrazy, takže se roku 1911 s skupinou rozešel a založil skupinu „Modrý jezdec“ (Der blaue Reiter). 1912 vydal velice vlivnou knihu „O duchovnosti v umění“ (Über das Geistige in der Kunst).
Když vypukla První světová válka, uprchl s Münterovou do Švýcarska a odtud sám do Ruska, kde byl profesorem na uměleckých školách. Ruská revoluce jej připravila o značný zděděný majetek a protože brzy začala omezovat i uměleckou svobodu, přijal rád pozvání W. Gropia a stal se učitelem v Bauhausu ve Výmaru, v Dessau a v Berlíně. V této době se i pod vlivem ruského konstruktivismu v jeho obrazech definitivně prosadily geometrické struktury.
1924 založil spolu s L. Feiningerem, s Paulem Klee a s A. Javlenským skupinu „Modrá čtyřka“ (Die blauen Vier) a 1928 získal německé občanství. Roku 1930 se v Dessau setkal s americkým milionářem Guggenheimem, který právě zakládal sbírku „ne-objektivního“ malířství, pozdější Guggenheimovo museum, kde postupně vznikla sbírka více než 150 Kandinského obrazů.
12-13-kandinskij_col.jpg
Když nacisté roku 1933 Bauhaus zrušili, odešel do Francie, kde 1939 získal občanství, dokončil svůj poslední velký obraz „Kompozice X.“ V roce 1937 zabavili nacisté 57 jeho obrazů v německých muzeích a řadu z nich vystavili na ostudné výstavě „zvrhlého umění“. Zemřel 13. prosince 1944 v Neuilly-sur-Seine u Paříže.

Jiří Weil

spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel se narodil 6. srpna 12-13-weil.jpg1900 v Praskolesích u Hořovic. Po maturitě v roce 1919 studoval na filosofické fakultě UK slovanskou filologii a srovnávací literatury, kterou úspěšně dokončil doktorátem v roce 1928. Během studia se stal členem Devětsilu. Již při studiích pracoval jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze, kde pracoval až do r. 1931.
Byl přesvědčeným komunistou, několikrát navštívil SSSR, v letech 1933-35 tam působil jako překladatel. V roce 1937 byl vyloučen z KSČ za svůj román Moskva - hranice, v tomto románu přesně odhalil fungování stalinismu, což jak přiznával pro něj bylo velmi bolestné odhalení. Ve druhé světové válce odmítl nastoupit do transportu židů, poté se musel skrývat, po svém dopadení předstíral sebevraždu a až do roku 1945 žil v ilegalitě.
Od roku 1946 byl nakladatelským redaktorem Evropského literárního klubu, roku 1950 se stal vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze. Roku 1951 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů, roku 1956 do něj byl znovu přijat, ale většina jeho děl vyšla až později. Publikoval v mnoha časopisech a novinách např.: Červen, Avantgarda, Trn, Proletkult, Literární noviny, Levá fronta, Tvorba, Rudé právo, U Blok, Lidové Noviny, Host do domu. Zemřel 13. prosince 1959 v Praze.

Raymond Ames Spruance

admirál loďstva Spojených států amerických se narodil 3. 12-13-Spruasnce.jpgčervence 1886 v Baltimoru (Maryland). Velel námořním silám USA během dvou významných námořních bitev v Pacifiku, bitvě o Midway a bitvě ve Filipínském moři. Bitva o Midway byla prvním velkým vítězstvím Spojených států nad Japonskem. Bitva ve Filipínském moři byla také významným vítězstvím USA. Byl vychován v Indianapolis (Indiana), kde navštěvoval veřejné školy a vystudoval Shortridge High School. Odtud odešel v roce 1906 na absolventské práce na námořní akademii USA a získal další vzdělávání v elektrotechnice o několik let později. V druhé světové válce velel v těchto bitvách:
  • Bitva o Midway;
  • Bitva ve Filipínském moři;
  • Bitva o Iwo Jima;
  • Bitva o Okinawu;
  • Bitva u Leyte.
Bitva o Midway byla první velké vítězství Spojenýché státůy nad Japonskem, a je často považována za bod obratu války Pacifiku. Bitva ve Filipínském moři byla také významným vítězstvím USA. Od února 1946 až do svého odchodu z námořnictva v červenci roku 1948 byl prezidentem Naval War College a v letech 1952-55 sloužil jako americký velvyslanec na Filipínách. Zemřel 13. prosince 1969 v Pebble Beach v Kalifornii.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Kalixtus II.
[1] Wikipedia
[2] Světové události
Maimonides
[1] Wikipedia
Martin z Kochemu
[1] Wikipedia /wiki/Martin_z_Kochemu#cite_note-0
Samuel Johnson
[1] Wikipedia
[2] Wikipedia
Emil Tréval
[1] Wikipedia
Innokentij Fjodorovič Anněnskij
[1] Wikipedia
Miroslav Grégr
[1] Wikipedia
Dagmar Baloghová
[1] Český hudenbí slovník osob a institucí
Vasilij Vasiljevič Kandinskij
[1] Wikipedia
Jiří Weil
[1] Wikipedia
[2] Slovník české literatury po roce 1945
[3] Spisovatelé l
Raymond Ames Spruance
[1] Wikipedia
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

NULIAch jo,21:4013.12.2009 21:40:10

Počet příspěvků: 1, poslední 13.12.2009 21:40:10 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00