O talentu

sobota 19. prosinec 2009 11:00

     MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
       K VÍKENDOVÉMU ZAMYŠLENÍ
                RADY PRO ŽIVOT
            A ZRNKA MOUDROSTI
                   Z ROKU 1909



Slovo „talent“ značí v moderní mluvě vynikající nadání a nadprůměrnou schopnost k úspěšnému duševnímu vzdělání se v určitém nějakém oboru. Původu je řeckého a znamenalo prvotně „přívažek“ a později určitou váhu stříbra nebo zlata. Antický „talent“ např. vážil 26,2 kg a měl cenu asi 6000 korun. Řečtí básníci užívali později slova toho obrazně a označovali jím „přívažek“ čili přebytek pozemského štěstí, neboť dle starého podání odvažoval Zeus každému z pozemšťanů jeho osud, a tím i určitý díl pozemské radosti na zlaté váze. V dobách ještě pozdějších užíváno pak slova „talent“ k označení nadprůměrných duševních darů, a v tom smyslu bylo přijato téměř u všech kulturních národů. Vyznačuje se jím vynikající nadání, zvláště v oboru věd a umění. Ten, kdo nadání takové má, bývá sám nazýván „talentem“ na rozdíl od lidí prostředních.
‚Často přetřásanou otázkou: je-li talent vrozený nebo nutno-li ho získati; nelze povšechně zodpověděti. Není pochyby, že vyskytují se ve stavbě tělesného ústrojí některé zvláštnosti, jejichž dědičnost nutno v jistých případech uznati a které mají na nadání děcka značný vliv. Vlastnosti tyto vymykají se však ponejvíce jemností svou bedlivějšímu pozorování, pročež nelze také zjistiti do jaké míry tu i dědičnost duševních vlastností spolupůsobí. Také však je jisto, že dojmy s nimiž dítě vyrůstalo. Stálý příklad rodičů apod. působí rovněž na duševní nadání. A konečně i vlastní píle. Víme mapř. Všichni, že se bystrá paměť děcka nedostatkem cviku v pozdějších letech dále nerozvíjejí, u jiných pak vytrvalým cvikem teprv později získává.
Objasnění této spletité dosud otázky náleží v prvé řadě psychologům, tj. těm, kteří zkoumají pochody duševní. Myslící rodiče a zvláště pečlivá matka má vzhledem k talentu svých dětí jiný úkol: pozorovati je láskyplně a vypátrati , kterým směrem projevuje se jejich zvláštní nadání, jež by zasluhovalo býti pěstováno a na než by po případě při volbě životního povolání měl býti vzat zvláštní zřetel.
Při posuzování talentu je třeba však zvláštní opatrnosti, neboť mnozí z těch, kdo považováni z mládí od rodičů a vychovatel§ za nadané, dokázali později věci vynikající. Bylo by možno podati řadu příkladů pravdivosti výroku myslitele, který dí: „Jak mnohé dítě bylo již od rodičů a učitelů zneuznáno! Jak mnohý „hlupáček“ osvítil již svět, jak mnozí zdánlivě vzpurní a zlí hoši stali se nejušlechtilejšími a nejužitečnějšími lidmi! Jak mnohé dítě stalo se věk proto, že bylo zneuznáno a špatně vedeno, přes výtečné schopnosti své přece jen tím, zač je rodiče a vychovavatelé původně měli!“
Leč talent může býti také jiným směrem špatně posuzován, tím, že skládá se do něho „příliš mnoho“ nadějí. Vídáme to zejména u dětí předčasně vyspělých … „zázračných“. Rodiče měli by si býti vědomi vždy toho, že něco „vynikajícího“ může vyspěti z dítěte je ponenáhlu. Schopenhauer praví: „Čím ušlechtilejší a dokonalejší věc, tím později a volněji dozrává.“ Pravý opak toho tvoří děti předčasně vyspělé, jež dospívají záhy, s počátku svět překvapují, ale v pozdějších letech zůstávají často za dětmi jen průměrně nadanými.
Kromě u dětí předčasně znalých jevívá se úkaz tento též při dětech nadaných, jež po krátké době překvapujícího prospívání zastavují se ve vývoji a dospívají ve zcela všední lidi. Snad dlužno hledati příčinu v tom, že pěstovány byly rychle, s chvatem, jako květina v teplém skleníku, jež vyžene sice, ale hyne záhy, a že pěstění jejich povahy zůstalo pozadu za pěstěním jejich talentu.
Proto nelze ani vložiti dosti matkám na srdce, aby i u nadaných dětí pamětlivy byly toho, že nese nadání dítěte ovoce jen tehda, dospělo-li přirozenou cestou k vytrvalosti, tj. vyvinulo-li se děcko harmonicky tak, aby talent podporován a vyvíjen byl povahou a povaha talentem.
Ke konci nutno ještě podotknouti, že vynikající nadání, krásné a užitečné talenty vyskytují se u vzdělaných národů v stejných procentech u rodu mužského i ženského. V povšechném duševním nadání obou pohlaví není rozdílu, a proto neměly by matky zanedbávati nadání svých dcer a pěstovati, vyvíjeti a zužitkovati je stejné jako nadání hochů.
Zrnka moudrosti
  • Nejlepší část vzdělání je ta, kterou člověk získal sám. (Walter Scott)
  • Povaha je mnohem víc než vzdělání! (Arthur Schopenhauer)
  • Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš. (Michel De Montaigne)
  • Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné. (John F. Kennedy)
  • Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o největších věcech nejjednodušším způsobem. (David Hume)
  • Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu 20 nebo 80. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý. Je nejlepší v životě zůstat mladý. (Henry Ford)
Poznámka blogera: text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jméno autorky (autora) nebylo, bohužel, uvedeno.
Upozornění pro hledače pravopisných chyb - text je roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00