Jak získat klid (5)

neděle 27. prosinec 2009 11:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1909, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb: text je z roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných

Množství stavů neklidu povstává chybným rozdělením duševního prostoru.
Vydáváme se příkladně na cestu; za hodinu odjíždí vlak. Jsme doma, a jest ještě mnoho věcí urovnati, nežli můžeme odjeti. Ale ačkoliv máme ještě dosti času, nemůžeme se ubrániti jistému neklidu a napětí. Což kdybychom přišli pozdě! Spěch nás přepadne. Myšlení jest vykázán určitý čas, a množství malých věcí má býti umístěno v této časové lhůtě a má se provésti během jí; to a ono jest třeba ještě zabaliti, má se dáti nějaký rozkaz, je třeba se rozloučiti, jest vykonati cestu k nádraží, koupiti lístek, opatřiti zavazadla atd. Vše to víří člověku v hlavě, tvoří dlouhou řadu a má býti srovnáno v dané lhůtě. Místo se stává těsným. Cítíme nejistotu a rádi bychom vykonali co možná nejvíce a to co nejrychleji: Čím lepší je místo, které zbývá pro vše zbývající, tím „větší cítíme úlevu“, tj. klid. Ale toho neklidu lze se zbaviti jiným způsobem, než kvapem. Místa se nedostává proto, že se uvedené maličkosti splétají v našich myšlenkách do sebe, místo aby každá z nich byla zařaděna do určité lhůty časové. Bylo by např. jen třeba učiniti následující rozdělení“ deset minut jako reservní fond; deset minut na sbalení drobných maličkostí; pět minut na oblečení svrchníku; pět minut na rozloučení; pět minu abychom sešli se schodů dolů; atd. Přestane-li tak rozčilení myšlenek, je-li opatření všech těchto maličkostí rozděleno do těchto až směšně velikých lhůt, rozhostí se v duši naší úplný klid. Smysly se zvolna upokojí, může nás dokonce napadnout, abychom si dali záležeti na hodně pomalých pohybech, bychom si zkrátili dlouhý čas.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00