Dnešní kulatá a půlkulatá výročí

neděle 3. leden 2010 10:00

Třetí den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 362 dní.
Svátky
• Svátek Sv. Genevieve
• Festival na počest Pax, římské říše



10-01-03-klement.jpg

Pranostiky
  • Třetí den ledna jasný – časné bouřky.
  • Je-li po 3. lednu počasí krásné, přijdou na jaře bouře časné.
Výročí
Baldassare Galuppi
italský hudební skladatel se narodil 18. října 1706 na ostrově Burano v Benátské laguně. Proto se mu také říkalo Il Buranello vrodině holiče a výborného houslisty, který mu poskytl první hudební vzdělání. V roce 1722, ve věku 16 let, už působil v Benátkách jako varhaník h. V témže roce také zkomponoval svou první operu "La fede nell'incostanza ossia gli amici rivali", která ale u obecenstva beznadějně propadla. Neúspěch ho zasáhl tak hluboce, že chtěl hudbyzanechat a živit se jako jeho otec. Naštěstí se seznámil s vynikajícím skladatelem, spisovatelem a právníkem Benedetto Marcellem, který v něm rozpoznal mimořádný talent a přemluvil ho, aby se věnoval řádnému studiu hudby na konservatoři Conservatory degli Incurabili. Jeho učitelem se stal jiný významný skladatel té doby Antonio Lotti, který ho považoval za svého nejlepšího žáka. Po absolvování školy působil nějakou dobu ve Florencii jako cembalista v divadle Teatro della Pergola. V roce 1729 se vrátil do Benátek a v divadle Teatro S. Samuele uvedl svou druhou operu "Dorinda", která byla naopak neobyčejně úspěšná a nastartovala jeho operní kariéru. Po roce 1729 zkomponoval celou řadu oper, které se hrály v předních italských divadlech. V roce 1740 byl jmenován ředitelem charitativní instituce Ospedale di Lazaro e dei Mendicanti, jejíž součástí byla rovněž konservatoř. Pod jeho vedením zde vznikl vynikající orchestr a sbor, který se věnoval převážně chrámové hudbě. V roce 1741 přijal nabídku hraběte z Middlesexu, aby napsal operu pro jeho divadlo Haymarket v Londýně. Londýnský pobyt byl velice úspěšný. Vznikly zde, mimo jiné, jeho nejznámější opery „Scipione v Kartágu“ a „Enrico“ a jeho díla měla značný vliv na operní tvorbu anglických hudebních skladatelů. V roce 1743 se vrátil zpět do Benátek. V roce 1748 se stal zástupcem hlavního kapelníka v nejprestižnějším chrámu sv. Marka v Benátkách a v roce 1762 hlavním kapelníkem. V roce 1766 obdržel osobní pozvání od carevny Kateřiny II., které přijal a stal se hudebním ředitelem carského chrámu v Petrohradě. Kromě toho, že zde uvedl také italskou operu, zasloužil se i to, že do hudby Ruské ortodoxní církve zavedl západní kontrapunkt. Komponoval hudbu i na ruské texty. Po třech letech se vrátil do Benátek, kde 3. ledna 1785 zemřel. Pohřební obřady včetně slavného requiem se konaly v katedrále sv. Marka.






Další jeho skladby si můžete poslechnout zde. http://www.youtube.com/results?search_query=Baldassare+Galuppi&search_type=&aq=f
Třetí dělení Polska
Po druhém dělení Polska odcházelo do zahraničí velké množství 10-01-03-polsko.jpgemigrantů. Mezi těmi, kteří v Polsku zůstali, vznikaly různé ilegální pronárodní organizace různých směrů. 24. března 1794 vyhlásil na krakovském náměstí povstání pod heslem „Volnost, územní celistvost, samostatnost“ Tadeusz Kościuszko. Povstání zažívalo v počátku velké úspěchy. Povstalci jednali o podpoře v revoluční Francii, ovšem naděje vkládaná ve francouzská revoluční vojska se rozplynula. Povstalci tak museli bojovat proti pruským a ruským vojskům na několika frontách sami. Když se ruský vojevůdce Suvorov zmocnil varšavského předměstí Pragy, zahájil s ním král jednání o kapitulaci. Mezitím už probíhala jednání o třetím dělení Polska. Ta skončila roku 1795. Rakousko dostalo území mezi Bugem, Vislou a Pilicí spolu s Krakovem, Rusko zbytky Livonska, Polesí, Litvy, Volyňska a Žmudě, tedy zhruba země po Bug a Němen. Zbytek Polska s Varšavou připadl Prusku. Stanisław August podepsal formálně 25. listopadu abdikaci a souhlas se zánikem polského státu, což mělo za následek likvidaci polského státu, který byl znovuobnoven až po první světové válce.
Antoine Thomson d'Abbadie
francouzský geograf, celým jménem Antoine Thomson d'Abbadie 10-01-03-Abbadie.jpgd'Arrast, se nardil 3. ledna 1810 v irském Dublinu francouzskému otci a irské matce. V roce 1818 se rodina přestěhovala do Francie, kde získal důkladné vědecké vzdělání. V roce 1835 ho Francouzská Akademie vyslala Antoina na vědeckou cestu po Brazílii. V roce 1837 byl vyslán se svým mladším bratem Arnaudem Michelem d'Abbadie vyslán do Etiope a v únoru 1838 přistálií v Massawu. V roce 1848 se vrátil do Francie a začal se připravovat materiály pro zveřejnění. Ty byly společně s materiálem o Brasilii zveřejněny až v roce 1873 pod názvem: "Observations relatives a la physique du globe faites au Bresil et en Ethiopie". V roce 1850 obdržel velkou medaili geografické společnosti. Byl rytířem Řádu čestné legie a členem Francouzské akademie věd. Zemřel 19. března 1897.
Henry Lytton
anglický herec a operní pěvec, skutečným jménem Henry Alfred 10-01-03-Lytton.pngJones, se narodil 3. ledna 1865 v Kensingtonu (Londýn) v rodině klenotníka. Navštěvoval St Mark's School v, Chelsea, kde se věnoval i ochotnickému divadlu a boxu. Jako chlapec byl také sólistou kůru v kostele svatého Filipa v Kensingtonu (Londýn). Ve věku čtrnácti let opustil školu a učil se u mladého umělece Williama Henryho Hamiltona Trooda malířem a sochařem. V roce 1881 se připojil k divadelní společnosti Philharmonic Theatre, Islington,kde se objevitl v několika hrách včetně „The Obstinate Bretons“ a „The Shaughraun“ podle Diona Boucicaulta. Potom hrál s Kate Santleyovou v „The Royalty Theatre“. Postupně měnil divadelní společnosti a stal se předním představitelem komických barytonových rolí. Zemřel ve svém domě v Earls Court (Londýn) 15. srpna 1936.
Henry Handel Richardson
australská spisovatelka, vlastním jménem Ethel Florencie Lindesay 10-01-03-Richardson.jpgRichardson, se narodila 3. ledna 1870 v Melbourne v prosperující rodině. V době jejího dětství a mládí žila v různých městech státu Victoria. V roce 1883 se stala žákyní v Presbyterian College Ladies '(PLC) v Melbourne a pobyla zde až do roku 1887. Zkušenost z této školy ji posloužila jako podklad pro román The Getting of Wisdom. Protože vynikala i v hudbě vzala ji matka v roce 1888 do Evropy, aby mohla pokračovat ve svém vzdělávání na konservatoři v Lipsku, kde také napsala svlj první román "Maurice Host". V roce 1894 se provdala za skotského studenta německé literatury J. George Robertsona, se kterým se v roce 1903 přestěhovala do Londýna, kde dostala místo na University of London. V roce 1912 se vrátila do Austrálie, aby studovala rodinnou historii. Po návratu do Anglie zde zůstala po celý zbytek svého života. Zemřela 20. března 1946 v Hastingsu (East Sussex, Anglie) na rakovinu. Její tělo bylo zpopelněno a popel společně s popelem jejího manžela byl rozptýlen na moři.
Pierre Larousse
francouzský gramatik, lexikograf a encyklopedista, celým jménem 10-01-03-Larousse-1.jpgPierre Athanase Larousse se narodil 23. října 1817 v Toucy v rodině kováře. V šestnácti letech získal stipendium na studium ve Versailles. O čtyři roky později se do Toucy vrátil, aby vyučoval na místní základní škole, ale nelíbily se mu archaické a tuhé vyučovací metody. V roce 1840 se přestěhoval do Paříže, aby zlepšil své vzdělání návštěvou bezplatných kurzů. V letech 1848-51vyučoval na soukromé internátní škole, kde se seznámil se svou budoucí manželkou, Suzanne Caubel (vzali se až v roce 1872). Společně už v roce 1849 publikovali Kurz francouzského jazyka pro děti. V roce 1851 se setkal Augustinem Boyerem, dalším rozčarovaným exučitelem., Společně založili Librairie Larousse et Boyer (Larousseovo a Boyerovo knihkupectví) a začaůi vydávat pokrokové učebnice pro děti a návody pro učitele, zaměřené na rozvoj tvořivosti a nezávislosti žáků. 27. prosince 1863 vyšel první díl velkého encyklopedického slovníku "Grand dictionnaire universel du XIXe siecle" (Velky universální slovník 19. století), což pochválil Victor Hugo, a který se stal klasikou. V roce 1869 ukončil spolupráci s Boyerem a zbytek svého života strávil prací na Velkém encyklopedickém slovníku. Celkem zpracoval 15 svazků. Zemřel 3. ledna 1875 na mrtvici způsobenou přepracováním.
James Merritt Ives
americký litograf a podnikatel se narodil 5. března 1824 v Great 10-01-03-Ives.jpgBarringtonu (MA. USA). I když šel do práce ve věku dvanácti let, tak pokračoval ve svém uměleckém vzdělávání na vlastní pěst. V červnu 1846 se oženil s Karolinou Clarkovou, nevlastní sestrou Charlese Curriera. Charles doporučil v roce 1852 svému bratrovi Nathanielovi, aby ve své firmě "N. Currier - Lithographer" Iveseve zaměstnal jako účetního. Brzy se ukázalo, že Ivesovo umělcké nadání a znalosti mu umožňují poznat, co chce veřejnost, a jeho marketingové a obchodní znalosti významně přispěly k růstu firmy. Proto v roce 1857 nabídl Ivesovi plné partnerství ve firmě a jmenoval ho generálním ředitelem a on pracoval ve firmě až do své smrti 3 ledna1895. Je pohřben na Greenwoodském hřbitově v New Yorku. Po jeho smrti řídili firmu jeho a Currierovi synové až do roku 1907, kdy byla zlikvidována. Firma byla známa pro své populární a cenově dostupné grafické listy, jako jsou zimní scény, krajiny, sportovní akce, lodě a další ikony života 19. století. Tyto tisky jsou velmi vyhledávány sběrateli i dnes.
Anna May Wong
první americká filmová hvězda čínského původu, která se stala 10-01-03-Wong.jpgmezinárodní hvězdou, se narodila 3. ledna 1905 v blízkosti čtvrti Chinatown v Los Angeles v druhé generaci čínsko-amerických rodičů. Ve filmech začala hrát v raném věku. V éře němého filmu hrála v jednom z prvních barevných filmů "The Toll of the Sea (1922)" a s Douglasem Fairbanksem ve filmu "The Thief of Bagdad (1924)". Stala se módní ikonou a v roce1924 dosáhla mezinárodní slávy. První polovinu třicátých let 20. století strávila cestováním mezi USA a Evropou. Hrála ve filmech z počátku zvukové éry, jako „Daughter of the Dragon (1931)“ a „Daughter of Shanghai (1937)“, nebo s Marlene Dietrichovou ve filmu Josefa von Sternberga „Shanghai Express (1932)“. Menší pozornost své filmové kariéře věnovala během druhé světové války, kdy se věnovala svůj čas a peníze na pomoc čínskému odboji proti Japonsku. Na oči veřejnosti se vrátila v roce 1960 v několika televizních filmech- Zemřela 2. února 1961 ve věku 56 let.
Renato Carosone
jedna z největších postav italské hudební scény v druhé polovině 10-01-03-Carosone.jpg20. století se narodil 3. ledna 1920 v Neapoli. Hru na klavír studoval na konzervatoři v Neapoli a diplom získal v roce 1937, když mu bylo teprve 17 let. Brzy podepsal smlouvu jako kapelník na turné po Africe. Když skončil tuto práci, začal pracovat v Addis Abebě jako klavírista. Do Itálie se vrátil po skončení druhé světové války v roce 1946. V roce 1949 byl požádán, aby dal dohromady skupinu pro otevření nočního klubu. Během 1950 se stával více a více populárním. Po jeho orchestru byla veliká poptávka jak v Itálii, tak i v zahraničí. 5. ledna 1957 úspěšné rozjel americké turné a turné ukončil triumfem v prestižní Carnegie Hall v New Yorku. V roce 1960, kdy byl ještě na vrcholu své slávy, překvapivě oznámil odchod do důchodu. Zemřel 20 května 2001 v Římě.




Více skladeb si můžete přehrát zde. http://www.youtube.com/results?search_query=Renato+Carosone&suggested_categories=10&page=1
Ferdynand Antoni Ossendowski
polský spisovatel, novinář, cestovatel a univerzitní profesor se 10-01-03-Ossendowski.jpgnarodil 27. května 1876 na rodinném panství v Lucynu na Dvině u Vitebsku. Studoval na slavném gymnáziu ve městě Kamieniec Podolski, ale po přestěhování se svým otcem, proslulým lékařem, do Petrohradu absolvoval ruskojazyčné školy včetně matematicko-fyzikální fakulty místní univerzity, kde studoval chemii. Jako asistent profesora Alexandra Zalewskiego cestoval do mnoha vzdálených oblastí, včetně Sibiře, Kavkazu a Altaje. Během léta často pracoval jako lodní písař na trase Oděsa - Vladivostok. Toto zaměstnání mu umožnilo návštěvu mnoha částí Asie, včetně Japonska, Sumatry, Číny, Malajska a Indonésie. V roce 1899, po potlačení nepokojů studentů v Petrohradu, byl nucen opustit imperiálního Ruska a přestěhoval se do Paříže, kde pokračoval ve studiu na Sorbonně, jeho profesory byli Marie Curie-Skłodowska a Marcelin Berthelot. V roce 1901 byl mu na pozvání profesora Zalewskiego umožněn návrat do Ruska, do nově založeného technologického institutu na univerzitě v Tomsku. Po vypuknutí rusko-japonské války (1904-05) se přestěhovala do Charbinu v Mandžusku, kde založil centralní technické a výzkumné laboratoře, Ruskem financované instituce pro rozvoj rudných ložisek v oblasti. V Mandžusku také publikoval svůj první román v polštině - Noc. Po neúspěchu revoluce v roce 1905 byl za organizovaný útok proti brutální represi v Ruskem okupované části Polska zatčen a odsouzen k trestu smrti, který byl zmírněn na několik let tvrdé práce. V roce 1907 byl propuštěn z vězení, ale bylo mu znemožněno hledání zaměstnání a opuštění Ruska. Proto se věnoval psaní. Jeho román V ludskoj pyli (V lidském prachu), ve kterém popsal svůj několikaletý pobyt v ruských věznicích, mu přinesl značnou popularitu a ta mu umožnila návrat do Petrohradu. Po vypuknutí únorové revoluce v roce 1917 se přestěhoval opět na Sibiř, tentokrát do Omsku. Po vypuknutí říjnové revoluce se zapojil do protibolševické armády vedené admirálem Kolčakem. V roce 1918 byl odpovědný za převoz mnoha carských a bělogvardějských dokumentů, včetně mnoha důkazů o německé podpoře Lenina a jeho bolševiků, k Dohodě. Po porážce Kolčaka v roce 1920, se zapojil do skupiny Poláků a bělogvardějců utíkajících z komunisty řízené Sibiře. Dostal se přes Japonsko do USA, kde začal pracovat pro polské diplomatické služby. V roce 1922 se vrátil do Polska a usadil se ve Varšavě. Během druhé světové války se zapolijil do hnutí odporu v podzemní organizaci Stronnictwo Narodowe. Po Varšavském povstání těžce nemocný se přestěhoval do vesnice Żółwin, kde 3. ledna 1945 zemřel.
Joy Adamsonová
spisovatelka, malířka a ochránkyně zvířat, rozená Friederike 10-01-03-Joy-Adamson.jpgVictoria Gessnerová, se narodila 20. ledna 1910 v Opavě, kde žila dvanáct let. Po rozvodu rodičů se s matkou přestěhovala do Vídně. Se svým prvním mužem Viktorem von Klarwillem odcestovala roku 1937 do Afriky, kde poznala svého druhého muže švýcarského přírodovědce Petera Ballyho. Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi. Její poslední muž, George Adamson, kterého si vzala roku 1944, patřil k zakladatelům afrických národních parků. Jeho prostřednictvím se začala starat o malou lvici. Její životní příběh popsala v knize „Příběh lvice Elsy“. Navazující knihu „Příběh levhartice Penny“ dokončil až spisovatelčin asistent. Mezi návratem lvice Elsy a levhartice Penny se starala o gepardici Pippu, kterou se jí podařilo také navrátit přírodě. Uskutečnila tak výzkum chování všech tří velkých afrických koček. Mezi známé knihy patří také autobiografie „Volání divočiny“. Založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která má dodnes pobočky v USA, Kanadě, Japonsku a Keni. Prostřednictvím této nadace byly například založeny národní parky Meru a Tamburu. Její život ukončil 3. ledna 1980 bývalý zaměstnanec Paul Wakwaro Ekai, kterého propustila za krádež. Za tuto vraždu byl poslán na doživotí do vězení. Trestu smrti unikl jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Pokud máte zájem o podrobnější informace, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
Baldassare Galuppi
[1] Wikipedia
Třetí dělení Polska
[1] Wikipedia
Antoine Thomson d'Abbadie
[1] Wikipedia
Henry Lytton
[1] Wikipedia
Henry Handel Richardson
[1] Wikipedia
Pierre Larousse
[1] Wikipedia
James Merritt Ives
[1] Wikipedia
Anna May Wong
[1] Wikipedia
Renato Carosone
[1] Wikipedia
Ferdynand Antoni Ossendowski
[1] Wikipedia
Joy Adamsonová
[1] Moravskoslezský kraj
[2] Wikipedia
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

jan varguličTak jste..11:053.1.2010 11:05:13

Počet příspěvků: 1, poslední 3.1.2010 11:05:13 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00