Jak získáme klid (5)

neděle 10. leden 2010 11:00

Text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. (1909-10), jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jde o ukázku z knihy Karla Lamberka „SOULAD DUŠÍ.“
Upozornění pro hledače pravopisných chyb:
text je z let 1909-10, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.

Především musíme věděti, co máme a chceme udělati. Někdy je těžko určiti to, částečně proto, že si nejsme jisti sami osobně, částečně proto, že nejsme dostatečně obeznámeni s poměry nebo s prací, o kterou jde; nebo též proto, že nevíme co od budoucnosti očekávati. Proti tomuto neklidu můžeme jen tím bojovati, že si vyhledáme nové východisko, jiný základ k stavbě svých myšlenek; uchopíme se nejbližšího přítomného, toho, co možno přesně určiti, místo abychom počítali s budoucím; uchopme to, co je na dosah, všímejme si přesně na věcech a pracích všech jednotlivostí, které nelze ihned přehlédnouti. Zapomínáme příliš často, že jakéhokoliv praktického přehledu a názoru o celku lze získati jen tím, že se orientující pozornost seznámí s jednotlivostmi. Lidé tolik se snaží, aby nabyli přehledu a znali věc předem, že se spokojují vším, co tomuto poznání napomáhá, i když je to sebe horší, znepokojující a nemožné. Dobrý prostředek proti neklidu je: obraceti pozornost a smysly k věcem přítomným. Tím, že se zaměstnáváme věcmi nejbližšími, nabýváme nejčastěji osvěžení a jistoty. Rovněž tak: vše, co se stalo, mělo by již ležeti tak tiše a pevně, že, že myšlenky o tom by zůstávaly v rovnováze; ale jen málo lidí má správný uklidňující pocit, že to, co se stalo, co se řeklo, co jsme slyšeli, „je odbyto“; obyčejně se toto minulé ohmatává, jako by bylo možno ještě co změniti, straší a mate nás to, přemýšlíme o tom sem a tam, jako by teprve nyní šlo o to zaujati stanoviska; tak se tím zlobíme stále, jako by zlost obsluhovala v sobě nějakou hodnotu, již by bylo třeba co možná nejvíce nahrabati. Měli bychom považovati sebe za příliš dobré a život za příliš vysoký, než abychom se tímto způsobem duševně znepokojovali a přetěžovali své myšlenky. Příroda dala člověku široký pevný základ v tom, co jest a co se stalo, musíme se učiti, nalézati všude v proudu okamžiku tuto pevnou půdu jako oporu. A dále musíme se učiti, míti odpor proti všemu zbytečnému a nepotřebnému zahrávání s budoucností, se spoustami prázdných, zvědavých domněnek – s myšlenkami, které letí před skutečností o léta a dni napřed a předstírají spoustu pouhých možností. rovněž tak míti odpor proti stálému obírání se strastí a strachem, proti nimž v okamžiku nelze nic učiniti a které způsobí nejen znepokojení . s nadějemi a přáními, s nimiž se to má podobně a které působí roztříštěnost a netpělivost. Ale tam, kde je probuzena byť jen jen nejmenší míra porozumění pro duševní hospodaření, odvedou se pozvolna tyto proudy, které nemají ni cíle ni účelu do jiných řečišť, zahradí se a mnoho neklidu přestane.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00