Což, dejme tomu …

neděle 17. leden 2010 11:00

    MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
         K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ

70-kytka008.jpg

Což dejme tomu, drahá moje ženo,
že pouť jednoho z nás je dokonána,
že tobě nebo mně jest usouzeno,
by nedočkal se zítřejšího rána,
že jeden z nás, ty nebo já, tak záhy
by skončil pouť naší společné dráhy?
A nikdy již, jak spal by spánek němý,
by neuzřel nad usměvavou zemí
vycházet slunce, a již nikdy tady
by neprocítil v ustydlé své hrudi,
že v záři jitra den se rodí mladý
a po zimě se nové jaro budí …
Což kdybychom tak věděli my oba,
jak neskonale krátká zbývá doba
z nás jednomu, okamžik pouze malý –
rci, jak bychom si při tom počínali?

Ó rci, zda každá chvíle, již by vzájem
nám zbývala, ve svazek ještě tužší
by nesílila lásky našich duší,
té lásky, jež nám v žití byla rájem?
Zda každá vteřina, než navždy klesla
by v moře věčnosti, nám nepřinesla
pohledu láskyplného či slova,
v němž stokrát bychom chtěli sobě říci,
že každou onou chvilkou prchající
ožívá láska naše zas a znova!

Zda každá vteřina, jak jde a mizí,
by nenesla nám drahých krásných zvěstí
a vzpomínána všechno naše štěstí,
na všecku lásku upřímnou a ryzí?
Zda v každé ještě zbývající chvíli
z nás obou by tu každý nezatoužil,
by každou myšlenkou a ze vší síly
druhému věrně, z celé duše sloužil?
Zda nechtěl by mu nebe snésti, vůkol
vše zjasnit, sklenouti tu lásky duhu
až za hrob, zdali nechtěl by druh druhu
usnadnit všechen životní ten úkol?

Což, kdyby skutečně již dnes, tak záhy,
z nás jeden stanul u konce své dráhy?
A snad již dříve, nežli kdo se nadá,
jednomu z nás dnů vykázaných řada
se skončí – komu dřív tak usouzeno,
kdož ví! Jest v rukou božích život lidský,
a proto žijme tak, má drahá ženo,
jako by každý nový den byl vždycky
již posledním. Vždy na paměti skromně
to mějme, ty vždy mysli si ta o mně,
já o tobě. A druh ke druhu vzájem
když věrnou, stejnou láskou vždycky přilnem,
i zde již ve svém štěstí obapolném
projdeme žitím, jak bychom šli rájem.

Z angl. od F. Hodgmana

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Poznámka blogera: text básně byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. z roku 1910, jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jméno autorky (autora) nebylo, bohužel, uvedeno.
Upozornění pro hledače pravopisných chyb - text je roku 1909, a proto je psán podle pravopisných pravidel tehdy platných.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00