Falešné heslo doby – moderní humbuk!

neděle 24. leden 2010 11:00




        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM

             K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ


Naše doba je nazývána pokrokovou, ale ve skutečnosti je velmi bláhová – falešná. Vše se pachtí, aby oklamán byl druhý, Je až podivuhodné, jak se ta snaha rozšířila. Falšuje se kde kdo a kde co. Čím jsou ty natřené, nabílení tváře žen a mužů a téměř i dětí, které potkáváme? Jistě ničím jiným než falší.
Staré, nehezké se natírají, malují, aby se zdály mladšími nebo napravily nedostatky přírody – zkrátka oklamaly oči druhých. Muži chodí po ulicích s tvářemi nalíčenými, namoučněnými, jako šaškové v masopustě. Klamou svou zženštilostí svět – falšují svou hrubší pleť, dávajíce jí zdání jemnosti. Zase tedy faleš a klam.
A ty povyrostlé žabky, mnohé ještě děti školou povinné? Vidíte je přefalšované a srdce se vám svírá. Proč ten opravdový, nevinný dívčí pel, který je čistý, jak utržená malina svěží, vonný, se hyzdí pudrem, kazí líčidlem? Mladá svěží tvářička se falšuje, aby se zdála starší.
Výsledky vší té falše jsou smutné, hlavně u nejmladších. Děvčátka do 20 let mají obličeje zvadlé a vypadají vedle žen, které se této nemožné falši vyhýbají, velmi uboze.
Hon za kosmetickými přípravky se stal nemocí doby. Vyrojilo se všelijakých institutů, které těží z hlouposti lidské. Co všelijakých bezcenných krémů se vyrábí, co vodiček a přípravků ke zvýšení krásy se prodává, Naříká se na špatné hospodářské poměy a obchod s falešnými přípravky přímo kvete.
Dnešní kosmetika je je pravým humbukem. Svádí přímo i lidi malých hospodářských poměrů, aby poslední těžce vydělaný peníz vydali za bezcenný přípravek, který spíše škodí. než prospívá.
Škoda, že se naši mladí lidé, jinoši i dívky, dají svést a připravují se, nejen o peníze, ale i o svěžest svých obličejů. Dnešní děvčátka myslí, že by byla nemoderní, kdyby si každou hodinu nepřetřela obličej pudrem , ať je to kdekoliv. Rty nápadně omalované, oči podmalované hyzdí mladé tváře, zbavené svěžesti.
Dříve se každý odvracel s odporem od tváře takto připravené. Dnes však, díky zvrácenosti doby, se lidé dívají s údivem na tvář přirozenou. Tak daleko jsme došli.
Než i dnešní děvčátka se mýlí, domnívají-li se že líčení a malování je nutné, zkrátka, že by se nelíbila, kdyby jejich tvář měla přirozenou barvu.
Zdá se, že mnohým i v tomto ohledu již svítá, a mladí, rozumní muži, kteří mají poctivý úmysl založit šťastné manželství, začínají rozeznávat přirozenost od falše. Baví se snad s dívkami namalovanými, snad je na nějaký čas přitahují, jistě však nehledají v nich své příští ženy.
Dnešní muž, alespoň muž rozumný, ví, že děvče, které vydá poslední haléř za líčidlo a pudr, nemůže být zárukou, že z něho bude rozumná žena, která by měla především na zřeteli blaho své rodiny a nezanášela těžce vydělané peníze za hlouposti.
Jsou bohužel, ještě dnes, kdy děvče se může poučit ve škole, v odborných kurzech, na lidových přednáškách, ženy, které špatně chápou svůj úkol a na svůj zevnějšek vydají to, co muž vydělá na živobytí rodiny. Jsou odpovědny přece stejně jako muž. Mají touž cenu jako muž, který svůj výdělek propije a rodinu nechá trpět nedostatkem.
A proč to všechno? Jen proto, aby se podobala namalovaným tvorům méněcenným, které byly a budou hanbou řádných žen.
Je povinností řádných matek postavit se přísně proti moderním směrům, které z dívek činí nepřirozené masky, dávajíce jim ráz nočňátek. Na matce je, aby napravovala nevkus a ukazovala na nemístnost této výstřednosti. Bylo by však také na čase, aby mladí muži promluvili rozhodné slovo a dali dívkám pocit, zač je mají, dovedou-li se takto hyzdit.
Je přece nejvýš nutné, aby se lišily i zevnějškem ženy a dívky pořádně se živící od cizopasnic, které jsou skvrnou lidské společnosti.
Kosmetika dnešní doby nadělala mnoho škod, zavedla mnohou ženu na šikmou plochu. Musí přijít náprava, aby mladé ženy prohlédly a poznaly nemístnost své zevní i vnitřní falše.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
120-stastny-domov.jpgPoznámka blogera: text byl převzat z časopisu ŠŤASTNÝ DOMOV, ilustrovaného čtrnáctideníku českých žen a dívek, věnovaného životu rodinnému a domácnosti, ročník VI. (1909-10), jehož vydavatelem bylo nakladatelství ŠOLC A ŠIMÁČEK, společnost s r. o. PRAHA. Jméno autorky (autora) nebylo, bohužel, uvedeno.
Upozornění pro hledače pravopisných chyb - text je roku 1910, a proto je psán po podle pravopisných pravidel tehdy platných.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00