Ještě jsem nechcíp milé nicky - bohužel.

středa 5. květen 2010 10:00

Po mém návratu na blog projevilo několik diskutujících nicek lítost nad tím, že jsem dosud naživu. Velmi rád bych jim tu radost udělal, ale bohužel se mi to zatím nepodařilo, přestože, po tom co jsem zažil v prvním čtvrtletí tohoto roku, by mi bylo asi mnohem líp.

První čtvrtletí tohoto roku bylo nejtěžším obdobím mého osmdesátiletého života. Po Novém roce těžce onemocněla moje manželka, se kterou jsme 29. února oslavili 56. výročí zahájení naší společné cesty životem a 6. března její 79. narozeniny. Dále už žádný důvod k oslavě nebude, protože o dvacet dnů později, 26. března, odešla tam, odkud není návratu.
Protože věděla, že se její odchod neodvratně blíží a nechtěla zemřít v nemocnici na oddělení následné péče či LDN, ale doma, tak jsem se rozhodl o ní do poslední chvíle starat. Podařilo se mi to jedině díky pomocí mých dvou synů, kteří poslední dva týdny vzali tuto starost na svá bedra. Při své omezené pohyblivosti jsem už nedokázal vše zvládnout ani za pomoci Pečovatelské služby. Ta pracovala pouze v pracovní dny a nedokázala kvůli omezenému počtu pracovnic spoustu potřebných úkonů vůbec zajistit. Proto jsem musel také přerušit své účinkování na blogu a jen Výročí, napsaná s velkým předstihem, tam vydržela poměrně dlouho.
Po jejím odchodu a posledním rozloučení na Velký pátek 2. dubna mi starostí neubylo. Jenom ti co něco podobného zažili, vědí, kolik byrokracie je s ovdověním spojeno a jak dlouhé jsou na vyřízení jednotlivých formalit lhůty. Jenom na vystavení Úmrtního listu má matrika ze zákona měsíc a bez něj, kromě pohřbu, nic nevyřídíte. Proto se až nyní ze všeho pomalu vzpamatovávám a snad se dostanu i ke svým pravidelným rubrikám, které někteří nazývají tapetováním a jiní vykrádáním Wikipedie, aniž by si uvědomovali, že toto tapetování či vykrádání vyžaduje mnohem více času, než napsání nějaké politické či jiné duchaplné úvahy.
Proto se milé "diskutující" nicky těšte, že budete mít zase komu nadávat až do chvíle, dokud nás smrt nerozdělí.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zbytek stránky je určen především pro náhodné čtenáře
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 100v-csdd-proti-vam.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00