Opravdu byla většina našich podniků vytunelována?

pondělí 12. červenec 2010 10:39

I když už uplynulo plných dvacet let od konce „reálného socialismu“ v naší republice, tak se stále setkáváme s tvrzením, jak vyspělou průmyslovou zemí byla a že jedině vytunelování přivedlo řadu podniků ke krachu. Dovoluji si tvrdit, že tomu tak není.

Ano, Československo platilo v RVHP za jednu z nejsilnějších a nejvyspělejších ekonomik. To však nevedlo k jejímu růstu, ale k absolutnímu zneužívání její produkce pro většinu ostatních zemí RVHP. Výsledkem byl zastaralý, desetiletí neinovovaný průmysl a výrobky, které nikdo kromě východního trhu nechtěl.
Vzpomínám si na jednu exkursi u známého výrobce sportovní obuvi a rozhovor s dvěma mladými inženýry, kteří tam přišli na umístěnku. Když jsme se jich ptali, jak jsou s prací spokojeni, tak oba svorně prohlásili, že jakmile jim skončí povinnost zde pracovat, tak okamžitě odejdou. A důvod? Protože se zde už více než dvacet let vyrábí stále stejný druh sportovní obuvi pro Sovětský svaz bez jakéhokoli zájmu výrobu modernizovat. Vedení i většině zaměstnanců plně vyhovovalo, že se nic neměnilo a nemuseli se ničemu novému učit. Stačilo jim, když o nějaké to procento překročili plán a dostali prémie. Víc je nezajímalo.
Po rozpadu RVHP a uvolnění trhu bývalých „socialistických“ zemí, zaplnily tento trh výrobky mnohem kvalitnější a modernější, na což ti, kteří byli zvyklí pouze slepě plnit plán, nebyli připraveni a tak šla řada našich, dosud velmi „významných“ podniků velmi rychle ke dnu. Jejich výrobky nešly na odbyt, a protože výroba byla financována pomocí úvěru, muselo nutně dojít k bankrotu. Je pravda, že někteří šibalové, jak s oblibou říkal Jiří Paroubek, se na tom také přiživili a ulili si něco pro sebe. Ovšem hlavní příčinou úpadku našeho průmyslu byla neschopnost jeho manažerů rychle reagovat na změnu podmínek. Oni uměli dokonale organizovat výrobu toho, co jim bylo plánem stanoveno, ale nedokázali se orientovat v prostředí, kde museli rychle rozhodovat a nebyli chráněni plánem před konkurencí.
Je zajímavé, že podniky jejichž manažeři byli zvyklí na konkurenci, což byly podniky vyvážející svoji produkci mimo trh RVHP, nezbankrotovaly a naopak nesvázány plánem vyrábějí i nadále a přestože je krise dokonce prosperují.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že se do vzájemné diskuse zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
147h-TOP-09-001.jpg 100v-tvpds.jpg 150x100-vv-logo.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00