Vzpomínka na Říši zla

středa 17. listopad 2010 10:00

Jsou výročí, která by se měla připomínat stále. Jedním takovým je 25. výročí první schůzky amerického presidenta Reagana s generálním tajemníkem KSSS Gorbačovem 19. listopadu 1985 v Ženevě, bez něhož bychom jen těžko oslavovali 21. výročí pádu komunismu v tehdejším Československu a dalších „socialistických“ státech střední a východní Evropy v roce 1989.

Již v sedmdesátých letech žil svět ve znamení takových pojmů, jakými byly uvolňování napětí a kontrola zbrojení, kdy se představitelé USA a SSSR někde sešli, podepsali bezvýznamnou smlouvu o snižování určitého typu zbraní a vzájemně se pochválili, jak jsou zase o kousek dál v záměru odvrátit jadernou válku. K podstatné změně však došlo až v roce 1980.
Tehdy v listopadu zvítězil v amerických prezidentských volbách Ronald Reagan, který měl, na rozdíl od intelektuálně založených politiků, jakými byli Nixon nebo Kissinger, několik základních přesvědčení, za nimiž si pevně stál a na jejichž základě se rozhodl jít do ideologické i politické konfrontace se Sovětským svazem. Ve svém projevu v březnu 1983 nazval sovětské impérium Říší zla a boj s ním označil za utkání pravdy a lži.
Přestože byla existence obou tehdejších systémů podle většinového názoru „nezměnitelnou realitou“, které je nutné se přizpůsobit a pouze „kontrolovat zbrojení“, Reagan to odmítl vzít na vědomí a za cenu deficitu státního rozpočtu skokově navýšil rozpočet ministerstva obrany. Ve stejné době oznámil, že USA zahajují vývoj Strategické obranné iniciativy, který novináři překřtili na Program hvězdných válek. Ze vzpomínek sovětských politiků vyplývá, že to byla právě Strategická obranná iniciativa, která přivedla Sověty za jednací stůl.
Souběžně s tím v krátké době zemřeli tři generální tajemníci (Brežněv, Andropov a Černěnko) a politbyro cítilo, že pokud má systém přežít, musí se modernizovat. Součástí této modernizace bylo zvolení Michaila Gorbačova šéfem strany. Od prvních jeho setkání s americkými politiky byla v centru jeho pozornosti Strategická obranná iniciativa, protože dobře věděl, že sovětský vojenský rozpočet není schopen tomuto ambicióznímu projektu konkurovat. Výsledkem bylo jeho setkání s Reaganem v Ženevě. Rok poté následovala schůzka na Islandu, kde nabídl do té doby nevídané ústupky, ale těsně před závěrem jednání řekl, že podmínkou je odstoupení od Strategické obranné iniciativy. To Reagan odmítl a obrátil proti sobě většinu politické veřejnosti. Při dalších jednáních s Reaganem už tento bod v požadavcích Gorbačova nefiguroval.
Zatímco do roku 1985 byl Reagan převážně objektem útoků levice, po zahájení dialogu s Gorbačovem se do něj pustila i pravice, z jejíhož tábora vzešel. Její představitelé uváděli, že Sovětský svaz je totalitním státem, který se chce pouze zbavit vysokého břemene vojenských nákladů a na základě odzbrojovacího plánu získat výhodné půjčky na nákup nových technologií, aby mohl modernizovat říši. Považovali za iluzi, že by se v Rusku mohly někdy konat svobodné volby, protože se domnívali, že vlivná sovětská funkcionářská nomenklatura, opírající se o po zuby ozbrojenou armádu, se nikdy sama nezbaví moci.
Mezitím se Gorbačov začal stále více zaplétat do reforem nereformovatelného systému a ten se mu začal rozkládat pod rukama. Mnozí západní sovětologové teprve nyní zjistili, že Sovětský svaz je ve skutečnosti mnohonárodnostním státem, kde Rusové tvoří zhruba polovinu obyvatel, a že národní hnutí usilující o odtržení jednotlivých republik jsou i po sedmdesáti letech jejich porušťování a potírání nacionalismu velmi silná. V tu chvíli měl pouze jedinou možnost, jak udržet Sovětský svaz - znovu utáhnout šrouby. Tu možnost opravdu měl a je jeho historickou zásluhou, že jí nevyužil. V očekávání hospodářských injekcí ze Západu se raději vzdál vlivu v satelitních státech střední Evropy a především umožnil sjednocení Německa. Odtud už nebylo daleko k pádu slavné Berlínské zdi a sametovým revolucím ve středoevropských státech, včetně tehdejšího Československa.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že se do vzájemné diskuse zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

TeplíkHezká zkratka10:5819.11.2010 10:58:08
HoralNesmí se zapomenout na Polsko !23:1017.11.2010 23:10:07
TondaTentokrat s Hermankem souhlas.17:4517.11.2010 17:45:57
Jiří HermánekOde mě velká karma15:5517.11.2010 15:55:04
p. victorinDěkuji autorovi a ještě speciálně10:3017.11.2010 10:30:49

Počet příspěvků: 6, poslední 19.11.2010 10:58:08 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00