Velmi nebezpečné zboží

úterý 31. srpen 2010 10:00

Čím dál víc jsem přesvědčen, že být informován je pojem, o němž je třeba přemýšlet a který je třeba nějak vysvětlit, protože informace je druh velmi nebezpečného zboží. Je to zvláštní třaskavina a asi bychom měli všichni, než otevřeme noviny či zapneme televizi nebo rádio, projít důkladným „pyrotechnickým“ školením. Především jim příliš nevěřit, protože jde většinou o drby.

Slovo má šanci otrávit ducha i srdce a mám pocit, že média celého světa této velké a nebezpečné šance využívají, a to většinou k velmi malým, parciálním, až individuálním cílům.
Informace, které jsou velmi často vytrhávány z kontextu, zjednodušovány a stříhány na nízkou, až primitivní míru, aby mohly být obecně pochopeny, jsou velmi nebezpečné právě tímto zjednodušováním, které nutně vede ke zkreslení. A tak média vytvářejí třetí svět, zcela fiktivní. Dnes je módní říkat virtuální. Bohužel virtualitu tohoto světa si přestáváme uvědomovat. I když často rádi a hlasitě ohrnujeme nos nad lascívností médií, stejně se nám, i proti naší vůli, zadírají pod kůži, ukládají do mozků a jemně, ale trvale otravují srdce.
Životy prezentované v médiích jsou vždy nějak výjimečné a fascinující a my jim mnohdy dáváme přednost. Vciťujeme se do těchto, často velmi nesmyslných, vykonstruovaných a tedy virtuálních, životních příběhů natolik, že přestáváme žít svůj vlastní. V tom okamžiku se jediným opravdovým životem stává onen třetí svět, ona virtuální realita médií a život nás ostatních se stává fikcí. My už nejsme opravdoví. Proto mě velmi štve, že se ještě najdou lidí, kteří tyto informace pokládají za pravdivé, protože to bylo v telvizi, radiu nebo novinách.
Je opravdu třeba nějaké velké katastrofy, jako je např. povodeň či zemětřesení, aby se objevili skuteční lidé, které jsme dosud pokládali za zcela virtuální?
.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že se do vzájemné diskuse zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit tyto stránky
-Nase-hospoda.jpg
stačí kliknout na obrázek
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00