Jsem pravičák

středa 24. listopad 2010 10:00

Slovo pravičák se stále častěji užívá jako nadávka. Mnozí si pod ním představují darebáky, co něco vytunelovali, něco ukradli, nebo někoho podvedli. Pravičáctví je v jejich očích něco odsouzeníhodného. Přitom doma se většinou chovají pravicově.

Pravicový otec rodiny, který ví, že má na sporožirovém účtu jen deset tisíc, nepojede s rodinou na dluh k moři, ale zůstane s ní doma. Děti pošle na prázdniny k babičce a s manželkou bude chodit na procházky do okolí, nanejvýš si vyjede s rodinou na několikadenní výlet. Zatímco otec levicový si řekne: „Ono se to jednou zaplatí!“, vezme si půjčku a vyrazí. A tak mají na dluh dovolenou na Kanárech, auto na půjčku a „tatínek“ je strašně oblíbený. Ovšem jednoho ošklivého dne zemře. Děti stojí nad rakví a pláčou: „To byl panečku hodný tatínek. Všechno nám opatřil.“ U hrobu ale také stojí neznámí páni, kteří pozůstalým formálně kondolují, ale pak vytáhnou z aktovek jakási lejstra a řeknou jim, že tatínek zanechal milionové dluhy. Smutni přijdou domů, kde jim zrovna zabavují televizi, auto atd.
Při volbách si někteří naši občané, včetně řady z těch, kteří se doma chovají celkem pravicově, vybírají bohužel toho „tatínka“, který jim slibuje, že je vezme na sekeru k moři.
Současná vláda se snaží snížit zadlužení našeho státu, ale odborářům se to nelíbí. V době, kdy je třeba držet „dietu“ se snaží nesmyslnými požadavky vládu vydírat a tvrdí, že krizi nezavinili. Také ČSSD při jednání o snižování platů u politiků znemožnila urychlené projednání této otázky, jenom aby si její poslanci o pár měsíců prodloužili pobírání všech výhod.
Přestože jsem důchodce a můj důchod není nijak oslnivý, tak jsem pravičák a neutrácím více, než mi můj postžirový účet, na který chodí můj důchod, dovolí, aby moje děti, vnoučata a pravnoučata nemusely, až odejdu za svou manželkou tam, odkud není návratu, splácet za mne dluhy. Totéž vyžaduji i od svých zástupců na všech stupních samosprávy, včetně vlády tohoto státu.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že se do vzájemné diskuse zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00