Hrozí nám opravdu nová totalita?

středa 5. leden 2011 10:00

Na rozdíl od některých blogerů a diskutujících se nedomnívám, že by v dohledné době mělo u nás dojít k nastolení nějaké totalitní vlády jedné osoby nebo dokonce jedné politické strany.  Proč zůstávám v těchto věcech klidný a nějakého zvratu se neobávám?

Zažil jsem obě totality, které zde vládly větší část mého života. Nástup obou byl vždy provázen intervencí zvenčí a nastolením tvrdé cenzury omezující svobodu slova, která takové režimy nejvíce ohrožuje.
Troufám si tvrdit, že dnes neexistuje zahraniční vliv, který by mohl pomoci některému politickému uskupení k uzurpování si moci v naší zemi Proto ani stále existující komunisté, jejichž samovláda vznikla i zanikla v důsledku silové podpory či nepodpory Sovětského svazu, nemohou dnes uchvátit moc. Naši demokracii neohrozil ani Miroslav Sládek se svými republikány, který se  po prohraných volbách zachoval se  normálně a z vrcholné politiky disciplinovaně odešel. Další radikální politik Tomáš Vandas se zatím do vrcholné politiky nedostal i když na náměstích našich měst je ho slyšet podobně hlasitě, jako kdysi Miroslava Sládka. V tomto ohledu je naše dnešní situace tak příznivá, jak nebyla po celé stovky minulých let.
Trochu nebezpečněji se jevil Jiří Paroubek, který se, v důsledku svého nevhodného povahového rysu, podrážděné reagovaní na zcela běžnou kritiku svého počínání, dostával do pozic, kdy by byl schopen i různých zákazů v případě, že by k tomu měl odpovídající moc. Takové případné porušování základního lidského práva však není v programu světového sociálně demokratického hnutí, což ani naše ČSSD nemůže ignorovat. Proto nakonec z předsednické funkce odešel, i když ve vrcholné politice zůstává.
Vidím-li přece jen nějaké náznaky ohrožení naší demokracie, pak  především ve velmi silném volání po přímé demokracii, i když limitované vyloučením hlasování o daních, či trestu smrti. I tak zbývá dost závažných témat, která by přímá demokracie svěřila výhradnímu rozhodování jednotlivých občanů, což by mohlo, vzhledem k sledování politického dění značnou částí voličů pouze přes novinový a televizní bulvár, vést k uzákonění řady nesmyslů, které by v prakxi mohly opravdu povážlivě zatřást naší dosud velmi křehkou demokracií.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení
umun-11-001.jpg
Ústy namalovala: Ruth Christenzen

V lednu mráz – těší nás;
v lednu voda – věčná škoda.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00