Obrana naší politiky

středa 16. únor 2011 10:00

Zapnete-li si jakoukoli naši televizní či rozhlasovou, stanici, koupíte-li si jakékoli noviny, posadíte-li se do jakékoli restaurace či kavárny a jdete-li po ulici, slyšíte stále totéž: „Česká politika je strašná, to na Západě, tam je skutečná demokracie“.

Jednou novinářům i některým občanům vadí, že se ODS domluvila s ČSSD, podruhé jim zase vadí, že se domluvit nechtějí či nedokážou. Vždy je všechno zaručeně špatně - ostuda, hanba, skandál, podvod na voličích, nechutný kabaret. V této souvislosti přemýšlím, jaké mají tyto názory kořeny. Jaký běs to zasahuje Českou republiku, že její občané stále kňučí a svou „noblesu“ nejraději projevují pohrdáním politikou a politiky? Proč odsudky české politiky šíří lidé, jejichž média a tiskoviny a jsou často různým způsobem dotovány z kapes daňových poplatníků? Což je zvlášť nechutné.
Vrátím-li se o mnoho let nazpět, musím konstatovat, že česká duše nebyla nikdy příliš otevřená. Co si kdo vyrobil a vypěstoval, to měl. Primárně jsme nikdy nebyli obchodním národem a dodnes se to těžce učíme. Obchodníci a později průmyslníci či bankéři byli vždy pro většinu populace podezřelou komunitou, která nasála cizí, nepřátelské, způsoby a manýry. Když jakýkoli výrobce postavil továrnu a vydělal peníze, byl hned podezřelým individuem, ne-li zločincem, kterého je třeba vyvlastnit.
Ano, přišli jsme kdysi z širých východních plání, kde cizincem byl zpravidla nájezdník, kočovník, zloděj a vrah, proti kterému jedinou obranou bylo ukrutné samoděržaví, tuhá organizace a tuhá církev, z nichž nakonec vzešel  i komunismus. Sotva tehdy české země pozvedly obchodního ducha, rostla města a země po všech stránkách bohatla, hned se objevila záplava věrozvěstů, napravovatelů a neposkvrněných kritiků, kteří české království dovedli k pálení kostelů, ničení majetku a kultury, k zabíjení a k izolaci od zbytku Evropy. Pod praporem čistoty vládli lapkové a šílenci. Připočteme-li k tomu 300 let vlády Vídně,  je odpor vůči politice jako takové i pochopitelný. Ovšem u novinářů zcela neomluvitelný. Především jde o to, zda je politika demokratická.
Demokratická politika je totiž svým způsobem hra, která přináší jasná pozitiva - dělbu moci, vzájemnou kontrolu, střídání garnitur, tok nových myšlenek a pružnou reakci na vývoj. Přináší-li hádky, politické souboje, provalují-li se skandály, není to ostuda, nemohoucnost a už vůbec ne selhání. Při každém skandálu a politické krizi se systém sám očišťuje od překonaných koncepcí, pružně reaguje na změny, odhaluje zločince a zjednává nápravu. Posunuje se dopředu a zdokonaluje se v konkurenci ostatních. Opravuje sám sebe. Je to tak nepochopitelné, abychom museli stále číst politické odsudky?
Špatní jsou úplatní politici, kteří nehrají podle pravidel, ale proč má být špatná česká politika? Má snad být nastolen nový komunismus, kde se nic neděje a nikdo se nic nedoví? Pouze místo Jakeše se Štrougalem má nastoupit do čela státu někdo jiný, jenž má „správné názory“?
Zastavme věčné odsudky české politiky. Není o nic horší než ta západní.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám děkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Pokud mi napšete na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, milerád Vám odpovím. Pokud mi budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
umun-11-007a.jpg
Nohou namaloval: Petr Šrámek

Dybych já věděla
cestičku k milému,
poslala bych ja tam
písmečko k němu.
(Z Moravy)
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00