Problémy evropské integrace

středa 23. březen 2011 10:00


Evropská integrace stojí na omezování národní suverenity, státním intervencionismu a monopolizaci moci. Je vytvářena na základě dobře míněných snah o mír a obecné blaho, ale její důsledné uvádění do praxe však může snadno vyústit v diktaturu.

Naše „intelektuální elita“ nekriticky obhajuje Evropskou unii, stejně jako kdysi básnila o Sovětském svazu a jeho pokroku, solidaritě a internacionalismu. Ten, kdo si dovolí zapochybovat o smysluplnosti evropské integrace riskuje, že bude minimálně označen za nacionalistu. V určité skupině našich intelektuálů je národ téměř zapovězeným pojem. Ve svém euronadšení bagatelizují otázku státní suverenity, která vždy znamenala a bude znamenat jediné: že stát je odpovědný za zákony, které platí na jeho území. Členství v Evropské unii znamená dílčí vzdání se svrchovaného rozhodování ve prospěch společných orgánů, na něž má členská země vliv jen v rámci svého podílu, tedy velmi malý.
Projekt Evropské unie je součástí širšího trendu snah o smazávání národní suverenity a posilování pravomocí celosvětových nadnárodních struktur. Nadnárodním veřejným organizacím je již sto let přisuzována především schopnost zajistit mír, což je hluboký omyl. Světovláda válkám zabránit nemůže, nanejvýš jim dává nový název - terorismus. Nejkonkrétnější návrhy přináší Václav Havel, který dobře ví, že na prosazování své vize potřebuje exekutivní orgány. Oriti by OSN měla mít své stálé vojenské a policejní jednotky. Její vrcholný exekutivní orgán by měl kontrolovat a vymáhat plnění zákonů či usnesení OSN v oblasti bezpečnosti, lidských práv, životního prostředí, výživy, hospodářské soutěže, v oblasti zdravotnické, finanční, místního rozvoje a tak dále. Havel se tak přiřadil k lidem, kteří volají po centrálním řízení světa. Je si současně vědom, že na prosazování exekutivní moci světovlády jsou zapotřebí finance. Ideální by podle něj bylo, kdyby jednou mohl na OSN přispívat co nejpřímější cestou nějakou mikroskopickou částkou svého výdělku každý obyvatel planety.
Nejvýznamněji se o globální nadvládu snažili komunisté.  Jejich proletářský internacionalismus předpokládal vzájemnou podporu a spolupráci pracujících různých zemí v boji proti mezinárodní buržoazii, uznání úplné rovnoprávnosti všech národů a nesmiřitelnost s jakýmkoli vykořisťováním jednoho národa jiným národem. Lenin vypočítával, jak získávají moc nad státy nadnárodní korporace a proletariát trpí hospodářskými nespravedlnostmi. Václav Havel dnes říká, že soudobá podoba světové tržní ekonomiky a jejích institucí usnadňuje různé typy hospodářské nespravedlnosti a krátkozrakého egoismu, že Integrující se gigantické nadnárodní korporace mají stále větší vliv na politiku států a ohrožují volnou hospodářskou soutěž, a kombinuje manipulovaná fakta a úplné smyšlenky stejně jako jeho ideoví předchůdci. Stejně tak nemá rád základní instituce kapitalismu a tvrdí, že péče o pohyb peněz, kapitálu a vlastnických práv vynáší podstatně víc, než tvorba konkrétních hodnot. Světem se podle něj šíří četné moderní zlořády jako diktatura reklamy a konzumu. Svobodné jednání lidí považuje za diktaturu. Naopak zákazy a regulace jsou pro něj nástrojem k budování nové - morální společnosti.
Sovětský svaz je mrtev, ale myšlenky, na nichž byl budován, žijí dál. Jako by se historie opakovala ve spirále. V boji za lepší zítřky chtějí dnešní sociální inženýři opět regulovat životy lidí a přerozdělovat bohatství mezinárodně. Jejich národní státy jsou jim malé. Jediný monopolní nadnárodní stát, ze kterého již není kam emigrovat, zůstává zatím jen fikcí snílků a námětem na politický horor, ale politická globalizace v Evropě postupuje mílovými kroky. Lev Trockij, jehož vize se začínají s úspěchem naplňovat, kdysi prohlásil: „Úkol evropského proletariátu není zachovat na věky hranice, nýbrž je naopak revolučním způsobem zrušit. Žádný status quo, nýbrž Spojené socialistické státy evropské.“
Dnešní evropští leadeři jsou hnáni neochvějnou levičáckou touhou budovat velké projekty. Chtějí zrušit egoistické národní zájmy a vytvořit duch evropanství. Domnívají se, že žijeme v éře, v níž je politická integrace logickým vyústěním tisíciletého vývoje civilizace, a že tato integrace je garantem mírového uspořádání a odstranění nerovností. Avšak snaha překonat přirozený vývoj a prosadit vlastní vize navzdory zájmům obyčejných lidí nemůže být v konečném důsledku realizována jinak než formou diktatury.
Všechny projevy vzdalování politického rozhodování od občanů, tj. od jejich národních zastupitelských sborů, by proto měly být posuzovány s maximální obezřetností.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
Ústy namalovala: Ann Lund Wahlberg
umun-11-009.jpg
Já ve snách tě viděl - bylas krásná
jak růže, když se rozvíjí ...
To nepřicházel anděl s nebe,
já věděl, žes to byla ty,
a sen když opět vzal mi tebe,
mé ruce byly sepjaty.
(J. V. Sládek)
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00