Nemám rád vyděrače

středa 23. únor 2011 10:00

„NÁŠ EXODUS, VÁŠ EXITUS“ hlásal vyděračský slogan lékařů požadujících vyšší platy. Je pravdou, že „reálný socialismus“ silně pokřivil nejen platy, ale především charaktery velké části naší populace, včetně lékařů. Mnohde jsou ty platy, i charaktery pokřiveny dodnes.

Nikdo nezpochybňuje, že na západ od Šumavy jsou lékaři placeni mnohem lépe než u nás. Ale stejně tak jsou tam placeni i učitelé, profesoři, inženýři a další profese. Zatím vykřikují a vydírají jen lékaři. Zdaleka ne všichni. Jen hlučná a tudíž viditelnější menšina z nich, sdružující se v nátlakové organizaci zvané Lékařský odborový klub (LOK), založené před lety MUDr. Davidem Rathem. Tento odborářský spolek prosazuje, aby jeho členové a stoupenci měli vyšší platy, bez ohledu na to, zda odvádějí tomu odpovídající výkony.
Proto jeho funkcionáři vymysleli vyděračskou akci „DĚKUJEME, ODCHÁZÍME“, která měla donutit stát, aby jim upravil platy do jimi požadované výše. Očekávali, že si stát před nimi nejen sedne na zadek a okamžitě uvolní požadované prostředky, ale že je bude ještě prosit, aby se vrátili. Leč nestalo se tak a museli přistoupit na kompromisní dohodu, která sice umožňuje navýšení jejich platů, ale nezaručuje, že budou všichni přijati zpět na místa, ze kterých dali výpověď. Zapomněli totiž, že výpověď je jednostranný akt, ale návrat akt dvoustranný. Nejlépe to vyřešil ředitel nemocnice v Uherském Hradišti, který od nich místo stažení výpovědi požaduje žádost o přijetí do pracovního poměru. Myslím si, že by tak měli postupovat i ostatní ředitelé nemocnic a teprve na základě těchto žádostí přijímat uchazače o zaměstnání podle potřeby nemocnice a nepodléhat nátlaku LOKu.
Pokud tato vyděračská akce konečně umožní nastartovat razantní zdravotnickou reformu, která bude znamenat rušení neefektivních a privatizaci ostatních nemocnic a zdravotnických zařízení, potom bude možné dokonce říci, že byla užitečnou. Avšak mám dojem, že to se soudruhům z LOKu moc líbit nebude. Proto nás budou i nadále přesvědčovat, že jejich odchod způsobí kolaps zdravotnictví. Myslím si, že se naopak ukáže, že se naše zdravotnictví bez řady z nich v pohodě obejde, a že z ušetřených peněz bude možno nejen lépe ohodnotit slušné lékaře, ale zlepšit i péči o pacienty.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
Ústy namaloval: Leonardos Arvanitakis
umun-11-010.jpg
Únor - březen, za kamna vlezem.
Na sv. Matěje, mráz nemráz,
každý se zahřeje.
(Říkanka)
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00