Korupce byla, je a bude - lze ji pouze omezit

středa 2. březen 2011 10:00

Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korumpovatelný je každý, kdo rozhoduje o cizím.


Při tažení proti korupci lidé často zapomínají na to hlavní - příčinu. Ta není skryta v samotném činu, ale v příležitosti, která dělá zloděje. Tou je možnost rozhodovat o cizím majetku a penězích. S každou korunou ve správě někoho jiného, než je její původní majitel, roste míra příležitosti a tím i reálné korupce. A tento fakt nikdo nikdy nezmění, ani kdyby vydal tisíce metodik, manuálů a pokynů. To se ovšem netýká jen veřejného sektoru a státních peněz.
Korupce v soukromém sektoru se vystkutuje v případě, když někdo rozhoduje o cizím majetku a penězích. I tam se při soutěžích o zakázky podplácí a kdo tvrdí, že se s tím nikdy ani v náznacích nesetkal, pravděpodobně nikdy nerozhodoval z pozice zaměstnance o výsledcích výběrového řízení na stavby, dodávky služeb nebo zboží. Pravdou však je, že v soukromém sektoru jsou ochranné mechanismy daleko propracovanější, protože přirozenou touhou a potřebou vlastníka peněz, o kterých je rozhodováno, je nenechat se oškubat.
Ovšem ve veřejném sektoru už tato síla vlastnictví reálně mizí. Skuteční vlastníci, tedy občané státu, mají možnost ovlivnit míru korupce jen v jednom jediném případě, a tím jsou volby.
Boj s korupcí si do svého programu dává téměř každá politická strana i vláda. Je to líbivé téma a občan na ně slyší. Přesto korupce nemizí. Objevují se další kauzy a ze společné kasy mizí další a další peníze. Důvod je prostý. Je jím příležitost. Dokud ta bude existovat, bude každý boj s korupcí jen pokryteckým postojem a zbytečnou ztrátou času volených a námi placených zástupců, ale i iluzí občanů.
Faktem je, že korupce nikdy úplně nevymizí, ale je možné ji omezit na nejnižší míru. Čím? Maximální svobodou jednotlivce v rozhodování o vlastních penězích, minimálními daněmi, administrativně štíhlým státem zbaveným nadbytečné regulační legislativy. Jedině v takovém případě může dojít k výraznému omezení korupce.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení
Ústy namalovala: Adriana Přibylová
umun-11-011a.jpg
Zachvělo se předjaří,
v houslích tenké struny.
Zimě už se nedaří
ni za svitu luny.
(M. Sígl)
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00