Předjarní zamyšlení

středa 16. březen 2011 10:00


Slunce svítí. Ptáčci zpívají. Prý se už vrátili skřivánci. Jaro se blíží, ale slunce v duši je zatím skryto za hustými mraky. Doufejme, že opravdové jaro ty husté mraky rozežene.



Krize ve zdravotnictví se vyřešila tím, že se nevyřešila. Vzbouřenci podle prohlášení svého odborového vůdce dostali do puntíku vše, oč žádali. Zdravotnictví zůstává i nadále přebujelým kolosem. Navrhuji tedy, aby byly podstatně zvýšeny poplatky, aby nemocnice přibraly minimálně dalších tisíc zaměstnanců a aby se u nemocnic zvětšila parkoviště, aby se tam vešly luxusní limuzíny ubohého lékařského proletariátu.
Dozvěděl jsem se, že člověku, který přestál infarkt, doporučil lékař nedívat se na televizi a nečíst noviny. To není špatná rada. Především bychom měli spousty času, který bychom mohli vyplnit nějakou kreativní činností. A pak, novináři a televizní pracovníci by si museli hledat jinou práci. Nejsem si jist, že by uspěli. Selanka bez novinářského teroru by se blížila životu v ráji. A ani hadi by nevadili. Zatím je vše bohužel zcela jinak.
Velmi se mi líbilo čtvrteční novinářské zděšení, které zavládlo po zjištění, že by ministr Kalousek mohl disponovat nahrávkou z porady šéfredaktorů, následované koktáním a nechtěným prozrazování dalších a dalších detailů schůzky. Teprve když se ze šoku vzpamatovali, přešli do protiútoku. Už během dne začali šířit tezi o tzv. nedůvěryhodnosti Kalouska coby představitele důchodové a daňové reformy. Zakončil to večer Daniel Takáč grilováním Kalouska v Hydeparku, který měl být původně na téma důchodové reformy. Ale co by Takáč neudělal pro své přátele, spřízněné stejnou profesí. Hon na Kalouska začal a umím si živě představit, co ho čeká v příštích týdnech. Novináři, schopní investigativně odhalit i to, že slunce vychází na východě, budou přinášet nová převratná zjištění z Kalouskova života, která léta čekají v jejich šuplících na vhodnou příležitost. Nikdy nikdo totiž nestrhl tak brutálně médiím masku, jako to udělal Miroslav Kalousek. Nejen, že dokázal, aby na mystifikaci naletěli ti, kteří nás denně mystifikují svými povrchními žvásty, spekulacemi, manipulováním, kampaňovitostí, ale ještě kuriózním způsobem dokázal poukázat na fakt, že za hradbou ušlechtilých slov, idejí a cílů, jsou především jejich ekonomické zájmy. Doporučuji sledovat další rituální novinářské tanečky. Bude určitě co poslouchat, číst a na co se dívat.
Když na svých pochůzkách po městě míjím ženy různého věku a nepochybně i různého sociálního zařazení a všechny mají na sobě kalhoty. Možná že jsou kalhoty pohodlnější než sukně, ale budeme-li v životě stále hledat jen to, co je pohodlnější, nevím, kde skončíme. Protože jsem optimista, tak věřím, že až se oteplí, itak pomalu začne mizet zimní oblečení a i nějaké ty sukně objeví. Rozhodně opět bude na co se dívat.
Všichni se snažíme vzájemně se sobě podobat a tvoříme tak jednu velkou, málo diferencovanou armádu. Přestáváme také rozlišovat sváteční a všední chvíle. Obřady, které rytmizují život, nás obtěžují. Ze vzpřímeného tvora, jehož rovné držení těla ho hrdě odlišovalo od ostatního tvorstva, se měníme ve zříceniny neschopné bez nepřetržité lékařské terapie existence. Ti, co si chtějí vypěstovat krásnou postavu, skotačí na trapných mučidlech fit-center a polykají chemikálie budující svalovou hmotu. Už se nechodí na rodinné procházky, místo toho (v nejlepším případě) šlapeme na nehybných kolech a přitom koukáme na televizi nebo posloucháme z walkmanů primitivní pop-music, která rozkmitává mozek do zblbnutí. Jako bychom se dobrovolně vzdávali svého lidství.
Slunce svítí. Prý se už vrátili skřivánci. Jaro se blíží, ale slunce v duši je zatím skryto za hustými mraky. Doufejme, že opravdové jaro ty husté mraky rozežene.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
Ústy namalovala: Adriana Přibylová
umun-11-011a.jpg
Zachvělo se předjaří,
v houslích tenké struny.
Zimě už se nedaří
ni za svitu luny.
(M. Sígl)
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00