Bez presumpce neviny se vracíme do středověku

sobota 2. duben 2011 15:30

se nazývá článek advokáta Aleše Uhlíře, ve kterém reaguje v Prvním internetovém deníku Neviditelný pes na článek bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové: > Jsem ráda, že Otakar T. zemřel <. Protože mě zaujal, tak z něj nejen cituji, ale i na něj odkazuji.

„Ve svém článku Jsem ráda, že Otakar T. zemřel (Neviditelný pes, 28. 3. 2011) vychází bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová v podstatě z presumpce viny. Její přání, aby se O.T. ocitl v pekle, pokud peklo existuje, náleží svou primitivností snad do různých anonymních diskusí, avšak u právničky, která stála na tak vysokém postu v české justici, je přinejmenším nepochopitelné. Ano, stala se hrozná věc, velká lidská tragédie. Nicméně princip presumpce neviny je základním právním pilířem v trestním právu za všech okolností, jinak bychom se vrátili někam do středověku, do časů kata Jana Mydláře.“

„Případ je nápadně podobný jednomu příběhu Friedricha Dürrenmatta, respektive podle něj v roce 1958 režisérem Vajdou natočenému dnes již klasickému filmu Stalo se za bílého dne, který byl krátce po svém vzniku promítán také u nás v českém dabingu. Jeho podobnost (dokonce Anička jakoby byla dvojče andělsky vypadající dívenky Gritli) stojí za zmínku, i když jde pochopitelně „pouze“ o vymyšlený příběh:
Všem známý tulák a zlodějíček (herec Michel Simon) narazí v lese poblíž jedné vesnice ve Švýcarsku na tělo mrtvé dívenky. Vyděšen prchá pryč do nejbližší hospody, kde se z děsivého zážitku křísí žitnou. Automaticky se stává jediným podezřelým a kandidátem na pachatele. Následují úmorné dlouhé výslechy bez kýženého přiznání, v jejichž průběhu se tulák v cele oběsí. Pro všechny je věc vyřízena. Komisař, mající pochybnosti (v podání německé herecké legendy Heinze Rühmanna), je naprosto osamocen. Policejní mašinerie je opojena úlevou, že se věc takto vyřešila. Sebevražda je přece nejlepším přiznáním pachatele, který nemohl unést vědomí toho, co spáchal (stejně uvažuje i český policejní psycholog). Policejní komisař, vycházející z dívčiny týden staré kresby, se pouští do soukromého pátrání. Jeho známý psychiatr mu modeluje možný profil vraha. Podle něj pachatel takového činu nemá vlastní děti. Nakonec pátrání končí odhalením pravého pachatele, majícího na svědomí podobné činy spáchané v různých kantonech.“

„O.T. pachatelem být mohl, ale také nemusel. Jeho sebevražda v cele vazební věznice je jen dalším, stěží výmluvami vězeňské služby omluvitelným selháním v tomto podivném případu.“

Článek doporučuji k přečtění zvláště těm, kteří mají stejný názor jako bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Najdete ho zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám milerád emailem poděkuji. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. Hrubé a vulgární diskusní příspěvky ignoruji. V diskusi neodpovídám proto, že se do ní často zaplete někdo jiný a zavede ji úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nebo nickem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00