Charakterizovat jak se změnila naše národní povaha během uplynulých osmnácti let je velmi složité. Do naší společnosti se znovu vrátily profese, jako je podnikatel, živnostník a sedlák, které byly v reálném socialismu zakázány. Ovšem také tu stále existuje půlmiliónová armáda sympatizantů s komunismem. Ti pochopitelně nejsou vůči současnému demokratickému režimu příliš loajální, ale na rozdíl od první republiky nejsou ani tak agresivní. Vedle sebe tu prostě žijí nejrůznější společenské vrstvy, které se budou postupně stále více ve svých projevech diferencovat .
Jestliže jedním z rysů reálného socialismu bylo stírání rozdílů mezi jednotlivými vrstvami společnosti, tak dnes naopak dochází k jejich rozrůznění. I když komunistický režim dosáhl už koncem padesátých let násilného zapojení většiny žen do práce, přesto většinou dosahovaly nižšího stupně společenského uplatnění než muži. To se v uplynulých osmnácti letech změnilo a,došlo k zmírnění těchto nerovností. Také dnešní mladí, do pětadvaceti let, jsou k nerozeznání od svých západoevropských vrstevníků.
V historicky krátké době, během devadesátých let, absolvovala naše společnost takové modernizační procesy, jaké na Západě probíhaly několik desetiletí. Tato překotnost není a nebude bez následků, takže zatím můžeme hovořit pouze o modernizaci povrchní. Okolnosti, za kterých se například z inženýrů plnících plán stali přes noc manažeři nebo z průměrných ekonomů rychlokvašení bankéři, byly závratné a ojedinělé. Důsledkem toho je velmi časté vnějškové nápodobování západních vzorů a také to, že všechny positivní společenské změny jsou stále jakoby na vodě. Vzpomeňme na strmý vzestup a pád řady „špičkových“ firem, politických stran a jiných osobností. Nedej bože, aby přišel jeden silnější otřes a všechno se sesypalo, jak se už mnohokrát v minulosti stalo. Nemusí jít zrovna o převrat jako v únoru 1948. Stačí pouze určitý otřes ekonomický. Těžko můžeme dnes předpovědět, co udělají se stále ještě nepřipravenou českou společností změny na trhu práce v důsledku přílivu migrantů, ekonomické problémy v Evropské unii či ve světě, nebo případný útok teroristů. Proto lze jen těžko jednoznačně zevšeobecnit současný charakter české národní povahy a tak si dovolím popsat několik povahových typů současných obyvatel Česka:
- Zastánci starých pořádků, kteří stále touží, aby se život vrátil do vyjetých kolejí a nastaly opět "staré dobré časy". Kdeže však jsou časy pětiletek, ústředního plánování a řízeného hospodářství. A tak se jim zdá, že nikdo nic neřídí a každý si dělá, co chce.
- Nespokojení pivní skauti, kteří vědí, že není nic tak, jak by si přáli. Změnit to neumějí a sami sebe už vůbec ne. Jediným místem, kde jejich názory platí, a to bez pardonu, je obvykle jejich rodina.
- Skromní důchodci, kteří se zajímají hlavně o svou domácnost, zahrádku, a především o svoji rodinu. Sami toho moc nepotřebují, ale o vnoučata se rádi starají. Dělá jím dobře, když mohou být ještě někomu užiteční.
- Alibisté, kteří se vždy tváří, jako že vědí o co jde a myslí si, že jsou moderní. Ve skutečnosti však rozumějí jen tichému chodu své domácnosti. To je také to jediné, co je opravdu zajímá. A ještě snad co mají u sousedů nového.
- Podnikavci (nezaměňovat s podnikateli), kteří sice „podnikají“ v nějakém oboru, ale především podnikají tahy s kamarády. Jejich zásadou je nemít moc zodpovědnosti a nemyslet příliš na budoucnost. Jít si, kam se jim zlíbí, a dělat co se jim zlíbí. Hlavně mít na to dost peněz. Ostatně peníze se nemusejí vydělat, ony se mohou také vypůjčit a nevrátit.
- Moderní emancipované ženy, které jsou vzdělané, sebevědomé, praktické, optimistické, samostatné a soběstačné. Práce a rodina a nejsou zpravidla vyváženými složkami jejích života. Velmi často pro tu první zapomínají na druhou.
- Manažeři, Rodina jde přitom zpravidla trochu stranou. Jsou nároční k sobě i k druhým, protože dobře vědí, že na vrcholu je místo jen pro jednoho.
- Obyčejní lidé, žijící vyrovnaným životem, kteří jsou úspěšní, ale ne za každou cenu. Vědí, co je důležité a co vedlejší. Jsou aktivní a společenští. Jsou schopní a pracovití, ale svůj volný čas dokáží věnovat především svým blízkým. Co víc si od života mohou přát než spokojenou rodinu.
- Malí čeští lidé, neboli typičtí Čecháčci, kteří jsou trošku pohodlní, trošku vynalézaví, trošku optimisté a trošku pesimisté. Zkrátka od všeho mají trošku. Denně je potkáváte na ulici. Nebo i po ránu doma v zrcadle?
Leckterý z čtenářů jistě namítne, že se i při nejlepší vůli nemůže zařadit k některému z uvedených společenských typů. Je samozřejmé, že každé zevšeobecnění nedokáže postihnout všechny jedinečnosti každého člověka. Berte tuto úvahu trochu jako inspiraci, trochu jako hru. Případně se zeptejte svého partnera. Ten vás možná dokáže zařadit okamžitě. Anebo v diskusi doplňte další možné společenské typy v naší současné společnosti.
