Pět let na bigblogeru

pondělí 1. říjen 2012 10:00

Když jsem před šesti lety přestal, v důsledku podstatných změn na spodní části páteře, normálně chodit a začal se pohybovat pouze pomocí dvou francouzských holí, dostal jsem od jednoho z mých synů počítač, o kterém jsem do té doby nechtěl vůbec slyšet. Více než polovinu svého předdůchodového života jsem se živil programováním, a tak jsem věděl, že počítač je určitý druh drogy, které se snadno podlehne a dokáže zabrat značnou část dne.

90-kyticka-modra.jpg
Velmi rádi jsme s manželkou cestovali a především chodili po našich oblíbených Krkonoších a Orlických horách. Když to najednou nešlo a také manželka musela kvůli osteoporóze též chodit pomoci dvou francouzských berlí, tak jsem se s počítačem nakonec smířil a dokonce se s ním skamarádila i moje manželka.
Po získávání zkušeností s internetem jsem se nakonec rozhodl založit si na bigblogeru blog, kde jsem 1. října 2007, shodou okolností také v pondělí, uveřejnil první článek s názvem > NESKUHRÁM A NEZÁVIDÍM <, jehož obsah platí i dnes. Postupně jsem k spolupráci přiměl i manželku, která kromě osteoporózy trpěla i nevyléčitelnou nemocí, aby při přípravě některých textů na svoji těžkou nemoc zapomněla. Tak vznikaly články, které někteří z diskutujících nazývali tapetami, aniž by věděli, proč vznikly a byly uveřejněny.
Během svého předdůchodového života jsem se setkal s mnoha druhy závisti a nenávisti, ale že se s nimi setkám i na blogu jsem opravdu nečekal. Předpokládal jsem, že sem lidé píší především pro svoji zábavu a že psaní je pro ně určitou duševní relaxací.
Když jsem byl po roce 1968 vyhozen z práce na základě udání jednoho „kolegy“, který si pilně zaznamenával místo, den a hodinu mnou vyslovených výhrad ke vstupu „spřátelených armád“, myslel jsem si, že už se v životě s něčím podobným nesetkám. O to větší bylo mé překvapení, že i zde existují „lidé“, kteří si archivují diskusní příspěvky těch, kteří nesouhlasí s jejich názory a později je proti nim používají. Ovšem nejen proti nim, ale i proti lidem, kteří nemají s oněmi diskutujícími vůbec nic společného.
Poprvé jsem o ukončení svého působení na bigblogeru začal uvažovat, když mi v roce 2010 zemřela manželka (ve středu tomu bylo dva a půl roku) a já ztratil jeden z podstatných důvodů k pokračování. Přesto jsem na doporučení synů vytrval a pokračoval, i když s mnohem menší chutí a pravidelností.
Podruhé jsem o tom uvažoval, když jsem ležel v loňském roce na Jednotce intenzivní péče v Rychnově nad Kněžnou, rekapituloval svůj život a přemýšlel o jeho zbytku. Říkal jsem si: „Máš tři prdy do smrti (možná i méně), stojí ti to za to nechat se někým urážet pro něco, co jsi nikdy neudělal?“ Nakonec jsem došel k závěru, že budu pokračovat, ale pouze v uveřejňování fotografií, které pořídím při belhání po městě a místech, kam mě doveze některý z mých synů při návštěvě Dobrušky. Politika a politici mi už nestojí za to, abych se k nim vyjadřoval.
Protože mi jde všechno pomaleji a pomaleji, tak ani to belhání není už tak časté, jako bývalo. Začal podzim a už dnes, kdy je venku teplota kolem 12°C, musím nosit rukavice, protože mě při držení berlí, stejně tak fotoaparátu, zebou ruce. Jak to bude v zimě, kterou jsem míval tak rád, nevím. Proto se pokusím sem tam zveřejnit i některé zajímavé pohlednice z mé sbírky.
Mám stále dosti přátel, kteří se na můj blog podívají a právě na jejich přání budu pokračovat. Na čtení článků ostatních blogerů mě už nezbývá mnoho času; a tak pravidelně čtu pouze mé oblíbené blogery, jejichž texty mě vždy potěší. Ostatní texty si vybírám podle obsahu perexu a texty některých autorů už nečtu vůbec, protože je to zbytečná ztráta času. Totéž doporučuji těm, kterým se mé fotoblogy a případné texty nelíbí. Ostatním přeji hodně zajímavých nápadů a především hodně zdraví, spokojenosti a radosti ze života.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení
z kalendáře UMÚN
Ústy namaloval: Krzysztof Kosowski
657-pinokio.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám děkuj, a to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že ji často někdo zavede úplně jiným směrem. Kromě toho 1000 znaků nutí ke zkratkovitému vyjádření, tím často dochází ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na e-mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com, nebo poslat vzkaz. Ve vzkazu nezapomeňte uvést, kterého článku se týká. Bigbloger mi to nesdělí. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem starší člověk a proto musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Nevlídný stařík a kápéčko
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00