Je opozice skutečnou opozicí?

pátek 11. duben 2008 08:00


Po volbách dal Jiří Paroubek jasně najevo, že sociální demokraté a komunisté jsou v podstatě jedinou stranou. Familiérně nazývá levicovou část parlamentu „my“ a ve svých prohlášeních je často daleko demagogičtější a extrémističtější než komunisté. Ti, i když už jim hodně otrnulo, se stále ještě trochu ostýchají. Pod Paroubkovým vlivem určitě tento ostych brzy ztratí.

Zdá se, že Sociálně demokratická strana zmizela. Jiří Paroubek zásadně používá ve svých vyjádřeních slůvko „já“, jakoby se jednalo o osamoceného diktátora, nikoliv o reprezentanta strany, která má v názvu slovo demokratická a opírá se o širokou voličskou základnu. Jsem přesvědčen, že Jiřímu Paroubkovi nejde o osud České republiky, ale jen a jen o touhu po moci. Rád by pokračoval jako předseda vlády a ještě raději by se stal prezidentem republiky a to nejlépe bez časového omezení, aby jako stoletý kmet skončil život na lafetě za truchlení či jásání davů. Pokud v příštích volbách nevyhraje pravice, ale voliči dají diktátoru Paroubkovi šanci, dobře nám tak. Ale bude to určitě znamenat odliv inteligence do zahraničí tak jako v letech 1948 a 1968. Doufejme, že bez traumat illegality, i když s komunisty ve vládě… Kdo ví?

Kladu si otázku, proč se v Sociální demokracii zatím nenašel nikdo, kdo by se nebál otevřeně proti metodám Jiřího Paroubka vystoupit. I když jsem byl vychován v sociálnědemokratické rodině, a do nedávna věřil, že Sociální demokracie je slušnou stranou, schopnou státotvorných postojů, nyní se začínám této strany štítit. Přiznávám, že mi tento pocit není příjemný. Všechny ideály, ve které jsem po listopadu 1989 opět začal věřit, se propadají a odevzdanost, skepse a pesimizmus, které nás ovládaly za komunistické totality, se pomalu vracejí. Jestli jsou všichni členové Sociální demokracie, až na tři „odpadlíky“, přesvědčeni o vhodnosti Paroubkova chování, tak tato strana ztrácí veškerou hodnověrnost. A pokud je v ní nastolen systém strachu, který nedovolí jiný názor, tak je na tom ještě hůř.

Touha po moci je největší afrodiziakum a dovede zdevastovat i ty zdánlivě silné. Vím, že je to banální, ale je třeba, aby si politici uvědomili, že jsou tu především proto, aby sloužili zájmům země a ne, aby naplňovali své mocenské choutky. Politik je naším služebníkem, je námi volen, námi placen. Pokud někdo zaujme ve volbách druhé místo, měl by se chovat jako ten druhý. Handrkování o nejvyšší posty je nedůstojné a neblahé. Dává tím zprávu veškerému lidu, že zodpovědnost, úcta k oponentovi a především úcta ke státu, jako instituci, jsou zbytečné a není třeba je brát vážně. Hniloba ve vedení státu se šíří ve společnosti jako mor.

Komunistická totalita dělala všechno proto, aby lidem důstojnost vzala. Tehdejší život byl nesmírně ponižující, bez víry, bez hrdosti, bez možnosti stát za svým přesvědčením, poněvadž mít jiné přesvědčení než oficiální, bylo trestné. Zdá se, že dech těchto poměrů se nám skrze současnou Sociální demokracii vrací. Před lety zemřel sociální demokrat Pavel Dostál. Jeho politické názory mi často připadaly směšné, ale byl to člověk, který nebyl schopen nepřátelství. Neuměl být nepřítelem, jenom oponentem. Oponenta je třeba respektovat. Podstata demokracie je v úctě k nepříteli, v úctě k vítězi i v úctě k poraženému, v úctě k názorům i těch posledních.

Nejsem současnou vládou nadšen. Dělá spoustu chyb. Chybějí jí osobnosti. Vede ji premiér, který se mnohdy chová jako zastydlý puberťák. Mám k některým jejím členům výhrady, ale ať o ní prohlásím cokoliv, ať na ni sebevíc nadávám, přesto vím, že je to vláda moje. Je to vláda, která jde, i když někdy velkými oklikami, směrem, kterým jdu i já. Není to vláda nepřátelská. I když se rodila s velkými obtížemi, je to vláda úspěšná.

Z dob reálného socialismu a osmi let vlády ČSSD jsme zvyklí na vládu, která vládla pro sebe a tento pocit mnozí z nás dodnes nevymazali. Je však třeba si uvědomit, že jsme s naší vládou na jedné lodi. A kdo to neví a nechce vědět, měl by požádat o azyl v Sovětském svazu (pardon v Rusku) anebo raději v Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji.

Jiří Krejčí

marienejlepsi clanek tohoto tydne22:3013.4.2008 22:30:22
KopřivaJeště štěstí,17:3113.4.2008 17:31:00
HolečekBravůrní01:4312.4.2008 1:43:24
richardVynikající článek21:3111.4.2008 21:31:53
MirkaOpět dík13:5511.4.2008 13:55:46
VáclavOpozice není ....13:3811.4.2008 13:38:30

Počet příspěvků: 6, poslední 13.4.2008 22:30:22 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00