Už to máme za sebou, už nás nohy nezebou

sobota 2. únor 2013 15:15

si mohou zpívat všichni, co se podíleli na organizaci voleb a poskytování informací o nich. Členové vítězného týmu mohou ještě pokračovat v duchu písničky, kterou jsme zpívali v roce 1947 po získání prvního titulu mistrů světa naším hokejovým týmem: „a volby jsme vyhráli, teď už je nám hej!“

Jsem opravdu rád, že celá ta komedie s přímou volbou skončila. Ale neskončily, bohužel, hysterické výlevy hejna nespokojenců, kteří svými ohavnými slovními zvratky zaplavují kdejaký server poskytující své stránky pro psaní blogů. Upozorňuji, že nemám nic proti těm, kteří s výsledkem voleb nejsou spokojeni a vyjadřují svoji nespokojenost na svém blogu slušným způsobem, ale vadí mi ti, kteří se chovají jako malé děti, když jim někdo vezme jejich oblíbenou hračku. Zvláště pak některé ženy se chovají přímo hystericky. Také bych si přál jiný výsledek, ale to pro mne není důvod k osočování vítěze.
Porážku svého favorita v prvním kole jsem vzal na vědomí a smířil se s ní. Prostě ostatní voliči měli jiný názor než já a dali svůj hlas někomu jinému. Tak už to v demokratických volbách chodí.
Oba postoupivší kandidáti ve mně nevzbudili žádný odpor a začal jsem uvažovat, kterému z nich bych měl ve druhém kole dát svůj hlas. Pozorně jsem sledoval jejich vystupování v televizních i rozhlasových debatách, jakož i informace na internetu. Postupně jsem si skládal mozaiku jejich kladů i záporů. Výsledkem bylo poznání, že s čistým svědomím nemohu dát svůj hlas ani jednomu. Ani na jednom z nich jsem nenašel tolik kladů či záporů, které by mě přiměly jednoho z nich preferovat pro lepší kvality, nebo volit tzv. menší zlo. Proto jsem se rozhodl v druhém kole nevolit a nechat rozhodnutí na těch, kteří dávají jednomu z nich přednost.
Na závěr mi dovolte citovat z Pátečních glos Miroslava Macka
Analytik firmy Colosseum Boris Tomčiak v Lidovkách v článku Prezidentské volby a investoři: Proč se lidé nedokážou nadchnout pro celoživotní studium? Proč nenosí odznaky „Volím si práci a rozvíjení vlastních schopností“? Proč nechtějí vzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou? Protože přijímání myšlenek a podnětů z okolí je snadnější než vytváření vlastních.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
Ústy namalovala: Šárka Dvorská
130202-001.jpg
Kam se pořád chceš vznášet?!
Pohleď! Dobro je ti tak blízko.
Nauč se jen uchopit štěstí,
nebo ono stále je tu!
(J. W. Goethe)
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám děkuj, a to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že ji často někdo zavede úplně jiným směrem. Kromě toho 1000 znaků nutí ke zkratkovému vyjádření, čímž často dochází ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na e-mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem starší člověk a proto musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte Jak psát dobrý blog .
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00