Co mi vadí na současném zdravotnictví

čtvrtek 24. duben 2008 08:00

Přestože jsem již osmnáctý rok starobním důchodcem, tak nemám nic proti poplatkům u lékaře, proti poplatkům za položku receptu ani proti platbě v nemocnici, ale vadí mi zcela jiné věci.

 80-batoh.jpg

Boj o poplatky ve zdravotnictví zuří plnou silou. Opozice vyvádí jako pominutá a brnká na strunu chamtivosti českého národa. Ústavní soud odkládá rozhodnutí o ústavnosti poplatků na neurčito a někteří jeho členové se při výslechu premiéra i ministra nechovají jako soudci, kteří mají rozhodnout, zda zákon odpovídá, či neodpovídá článku 31Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního řádu České republiky, ale jako politici některé z oposičních stran. Toho všeho se chytí jako senzace novinářští šmokové a pohroma je dokonána.  Nevím proč je kolem všeho tolik rámusu, když většina toho co bylo zákonem o poplatcích prověřeno již dávno v zahraničí, kterého se mnozí opoziční politici tolik dovolávají. Proto bych všem, kteří takto „bojují! Proti poplatkům ve zdravotnictví, rád vzkázal, nepřeji si být bezprávnou obětí „bezplatné“ zdravotní péče s nárokem na podřadné služby, kde se za „lepší“ péči platí ponižujícími obálkami všimného. Mne na našem zdravotnictví pálí zcela něco jiného. 

Vadí mi přístup některých zdravotníků, lékaři počínaje a sanitáři konče, k pacientům. Vím, že ve zdravotnictví pracují pouze lidé; a to lidé s různými charakterovými vlastnostmi, které se nijak neliší od charakterových vlastností lidí na jiných pracovištích. Pouze jsou v některých případech mnohem více vidět. Zvláště pak při styku s nemocnými lidmi. Pro mnohé z nich jsou pacienti stejnou přítěží, jako jsou jiní občané přítěží pro úředníky na úřadech všeho druhu, prodavačky v obchodech atd.  Většina lékařů, zvláště pak specialisté, si své pacienty, kromě akutních případů, objednává. Tam, kde objednání není nutné, přicházejí pacienti do ordinace zpravidla v tom pořadí, v jakém přišli do čekárny. Proto mne, u jednoho nejmenovaného specialisty, kde nebylo nutno se objednat, překvapilo sdělení: „POŘADÍ PCIENTŮ URČUJE LÉKAŘ!“. Sestra vždy vykoukla z ordinace, prohlédla si pacienty a ty, které znala jménem, volala přednostně do ordinace. Když jsem už pročekal téměř celé dopoledne a byl předběhnut více než desíti pacienty, tak jsem se ozval. Dostalo se mi od sestry pouze strohé odpovědi, spíše dotazu: „VY NEUMÍTE ČÍST?“

Naštěstí jsem vyšetření mohl odložit. Tak je pochopitelné, že jsem po takovém jednání ambulanci opustil a šel si hledat specialistu z téhož oboru jinam. Měl jsem štěstí, což každý nemusí mít, že jsem ho našel. Jeho sestra mi  nabídla nejen den a určitou hodinu, ale ještě se mne zeptala, zda mi tento termín vyhovuje. Je pravda, že jsem musel nějaký ten den počkat, ale v dohodnutou dobu jsem byl lékařem přijat, vyšetřen a spokojeně jsem odcházel. Takovému lékaři bych zaplatil za vyšetření klidně i stokorunu. Avšak zaplatit třicet korun lékaři, který, vlastně jeho sestra, určuje pořadí pacientů, podle toho jak koho zná, by byla nehoráznost. Proto si myslím, že pokud máme u lékařů platit regulační poplatky, tak jenom u těch, kteří si své pacienty objednávají na přesně stanovený termín a v té době je také bez zbytečného čekání vyšetří. Jedině tak zmizí ty nekonečné fronty v čekárnách ambulancí a spokojenost většiny pacientů stoupne.

Další, co mi vadí, je striktní příkaz určující množství léků, které může lékař pacientovi předepsat. Omezení časové se dá ještě pochopit, ale svázat je ještě omezením počtu balení je nelogické, když každý lék má jiné balení. Jako příklad uvedu moji zkušenost. Beru dva léky. Jeden je balen po 60 tabletách a druhý po 30  tabletách. Oba léky beru dvakrát denně. U prvního léku mi tři balení, tj. 180 tablet, vydrží 90 dnů, ale u druhého mi tři balení, tj. 90 kusů vydrží pouze 45 dní, takže musím pro recept na tento lék během čtvrtletí 2x. Za první lék zaplatím v lékárně 120,- Kč manipulačního poplatku a za stejné množství druhého dvojnásobek, tj. 240,- Kč. Pokud někdo bere těch léků více, a jsou také v balení po 20 nebo také 10 kusech, tak se pacient nedoplatí. Podle mne by mělo být rozhodující třeba čtvrtletí. Potom by každý zaplatil v lékárně za jeden lék 120,- Kč ročně a to už by se dalo vydržet.

Na závěr ještě malá připomínka ke zdravotní péči o klienty domovů důchodců. Myslím si, že by těmto lidem mělo být poskytováno veškeré lékařské ošetření v rámci poplatku, který za pobyt v tomto zařízení platí. Nejjednodušší to bude u poplatku za pobyt v nemocnici, protože v té době se klient v domově důchodců nestravuje. S poplatky za léky a lékaře by mělo být počítáno v příslušné dotaci pro toto zařízení. Potom by nebylo třeba výjimek.

Jiří Krejčí

Jan KrejčíFandí, nefandí a próóóč? (2)18:5424.4.2008 18:54:41
Jan KrejčíFandí, nefandí a próóóč? (1)18:5324.4.2008 18:53:55
nepolitikVrtošivý narcisi, mám dotaz18:3924.4.2008 18:39:02
Naďa Dubcová******************16:3424.4.2008 16:34:33
Vrtošivý narcisPetrofe12:3424.4.2008 12:34:13
petrofmilý vrtošivý narcisi...12:1924.4.2008 12:19:16
Vrtošivý narcisVy vědmo!11:1624.4.2008 11:16:42
holečekpoklona10:1724.4.2008 10:17:42
petrofjak by řekli v reklamě na Nově...09:0224.4.2008 9:02:12

Počet příspěvků: 12, poslední 25.4.2008 15:45:18 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00