Vzpomínka na květen 1945 - Pohled tehdy patnáctiletého kluka

čtvrtek 8. květen 2008 08:00

Takto vypadalo nádraží v roce 1915


V květnu roku 1945 mi bylo necelých 15 let. Žil jsem se svými rodiči na nádraží v malé osadě Dolní Cetno, která je dodnes součásti obce Niměřice. Na začátku školního roku 1944/45 nám zavřeli v Mladé Boleslavi Obchodní akademii, kam jsem měl nastoupit do prvního ročníku, a tak jsem pracoval jako „pomocný dělník“ v kanceláři místního cukrovaru. 5. května 1945 byla sobota. Po příchodu do práce mi disponent pan Turina řekl: „Válka se chýlí ke konci. Tak už není nutné abys v pondělí přišel do práce. Užij si trochu volna, než ti znovu začne škola.“.

Když jsem přišel v poledne domů na oběd ozvalo se z rádia volání pražského rozhlasu o pomoc a začalo památné Pražské povstání. Maminka rychle ušila z protektorátní vlajky vlajku československou a otec ji vyvěsil na stožár před nádraží. Ve cukrovaru začali organizovat hlídky, které měly varovat lidi v případě, že by se objevili němečtí vojáci. Ze školy se začali stěhovat „národní hosté“ (Němci z východu). Těch nám bylo docela líto, protože to byly ženy s dětmi. Zato jsme byli velmi rádi, že zmizel Herr Steinhardt, říšský správce velkostatku v Horním Cetně. Když jsme se dověděli, že jeho auto rozstříleli někde u Plzně tak se nám ulevilo. Byl to trest za jeho šikanování lidí v obci.

Ve dnech 6.-9. května jsme s napětím sledovali hlášení rozhlasu o situaci v Praze. S kluky jsme se také toulali po okolí a hledali něco zajímavého, co odhodili němečtí vojáci, kteří tudy před týdnem projížděli nebo procházeli. Někteří dospělí pobertové otevřeli vozy se zásilkami z východní fronty, které byly od 25. února 1945 (zajímavá shoda s rokem 1948?!) deponovány po celé trati ze Skalska do Chotětova. Pouze kolejiště před staničními budovami byla volná. Také kopec do Strenic se stoupáním 25 promilí byl volný.

Když 9. května vjely do Prahy tanky Rudé armády, tak jsme si zhluboka oddychli. Netrvalo však dlouho a bylo nám ze všech dnů nejhůře. V odpoledních hodinách bombardovala německá letadla, bez rozlišovacích znaků, Mladou Boleslav. Během náletů se otáčela nad naší osadou. Při posledním přeletu, pravděpodobně návratu na letiště v okolí Ralska, svrhla 10 dvousetkilových bomb do prostoru našeho nádraží. Jedna z bomb dopadla na první kolej. Štěstím v neštěstí bylo, že dopadla přímo na kolejnici a vybuchla dříve než se zabořila do země. Tlaková vlna sice rozbila okna a strhla státní vlajku a střepiny poničily omítku a rozbitými okny na straně do kolejiště se dostaly do kanceláře, čekárny, lampárny a obytných místností. Větší škody však nenadělala. Přesný čas dopadu bomby 19:40 hod. bylo možné zjistit na zastavených hodinách v kanceláři. Po jejich spuštění se zjistilo, že jedna malá střepinka vletěla do hodin ve chvíli, kdy bylo kyvadlo vychýleno mimo střed. Když hodiny stály a kyvadlo bylo v klidové poloze, tak nebyla vidět. Velké štěstí měly moje matka a sousedka s dcerkou, které se pohybovaly po nástupišti a sledovaly otáčející se letadla. Odešly v okamžiku, kdy moje matka prohlásila, že se letadla chovají nějak divně. Sotva prošly čekárnou a v zadní části domu zabočily ke svým bytům, tak bomba dopadla. Pevné zdi domu je zachránily. Otec, soused a já jsme byli mimo nádraží. Pouze jsme viděli kam bomby dopadají. Umíte si jistě představit jak jsme byli šťastní, když jsme doběhli na nádraží a zjistili, že jsou všichni naši drazí v pořádku.

Ostatní bomby dopadly do louky a do lesa kolem nádraží. Uudělaly pěkné krátery, poničily řadu smrků, ale nikoho však nezabily. Nejenom my, ale celá obec a vlastně celé údolí Strenického potoka mělo obrovské štěstí, že bomby nedopadly na konci stanice na vozy se zásilkami z východní fronty. Mezi nimi stály tři a na každém byly tři kameninové cisterny s chlorem. Jak by to dopadlo kdyby byly zasaženy nechci ani domyslet.

Po těchto zážitcích jsme 10. května s radostí vítali Rudou armádu když konečně dojela do Mladé Boleslavi a také k nám. V té době to byli pro nás osvoboditeli. Američany jsme, pod vlivem tehdejší propagandy, neměli moc v lásce, protože stáli v Plzni a nepřišli Praze a dalším městům na pomoc. To, že jako čestní spojenci pouze striktně dodržovali dohodu se Sověty nám došlo až mnohem později.

Tolik vzpomínka, tehdy skoro patnáctiletého kluka, dnes už téměř sedmasedmdesátiletého starce, který se nediví, že se o tuto dobu zajímá málo lidí. Vždyť těm, co se narodili na konci války a nemohou si z ní nic pamatovat, je dnes více než šedesát roků. Nemalou roli sehrálo i povinné oslavování „osvoboditelů“ a zatajování mnoha informací o skutečném průběhu druhé světové války. Jenom se bojím toho, že nebudou-li se mladší generace nadále zajímat o historii, budou si ji muset zopakovat v reálu. Pravděpodobně za mnohem horších podmínek.

Takto vypadalo nádraží podle plánu
550-nadrazi-plan-1.jpg

Na závěr několik fotografií z let 1945, 2002 a 2008 

Takto vypadalo nádraží 10. května 1945550-nadrazi-9-51945.jpg
detail dopadu bomby na kolejnici550-nadrazi-detail-9-5-1945.jpg

Takto vypadalo nádraží při naší návštěvě v roce 2002,
kdy jsme se ještě pohybovali bez berlí.
550-nadrazi-2002-5.jpg

550-nadrazi-2002-1.jpg

550-nadrazi-2002-2.jpg

550-nadrazi-2002-3.jpg

Takto vypadalo v březnu 2008
550-nadrazi-7-3-08.jpg
Takto vypadalo v dubnu 2008
550-nadrazi-duben-2008.jpg

Polední dvě fotografie, z letošního roku, jsem našel na http://www.k-report.net/discus/messages/28/17243.html?1197546256 kde Majkl007, který je atorem obou fotografií, u první píše: "Se staniční budovou Dolní Cetno se něco děje, vjezd do prostoru nádraží byl přehrazen páskou, před budovou auto a uvnitř dva chlapíci v montérkách, hovořící maďarsky."
a u druhé fotografie dodává: "Před měsícem jsem se zde zastavil, poprvé ze zvědavosti, zda ještě stojí a vypadalo to tam takto..... Asi si z toho někdo buduje další hrad na rekreaci, nicméně nově se objevší cedule s názvem stanice na štítu dává naději, že bude obnoveno stylově."

Dostal jsem pozvánku na Sjezd rodáků a přátel obce, který se uskuteční v sobotu 31. května 2008. Pokud to můj zdravotní stav dovolí a jeden z mých synů mě tam doveze autem, tak určitě přivezu nějaké nové fotografie a rád je uveřejním. 

Jiří Krejčí

PřednostaNa vysvětlení...11:128.5.2011 11:12:54
FilipRusové bombardovali!12:338.7.2008 12:33:40
Martakomentář11:5522.5.2008 11:55:10
LidaKRASNY CLANEK I ILUSTRACNI FOTOGRAFIE02:4410.5.2008 2:44:51
nepolitikDekadente,15:109.5.2008 15:10:30
dekadent.....07:379.5.2008 7:37:09
Jiří NavrátilMoc hezký článek17:188.5.2008 17:18:59
zuzananádraží11:228.5.2008 11:22:09
Vladačlánek je vskutku hezký..10:268.5.2008 10:26:19

Počet příspěvků: 9, poslední 8.5.2011 11:12:54 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00